31. října 2013

RC Recenze: Reset

Název: Reset (Originální název: Reboot)
Autor: Amy Tintera
Série: Reset #1 (Origiální název: Reboot #1)
Nakladatelství: Egmont
Žánr: Sci-fi, dystopie
Počet stran: 268

Anotace: Před pěti lety jsem zemřela. O 178 minut později jsem vstala z mrtvých.

Před pěti lety byla dvanáctiletá Wren Connollyová třikrát střelena do prsou. Po 178 minutách vstala z mrtvých jako resetka: silnější, rychlejší, odolnější a bez emocí. Čím déle jsou totiž reseti mrtví, tím méně v nich zůstává po oživení lidského. Wren 178 je nejnebezpečnější reset v Texaské republice. Nyní ve svých sedmnácti letech slouží v polovojenské jednotce společnosti KLEZ(Korporace pro lidskou evoluci a zalidnění).

Wren je jako zkušená bojovnice pověřena výcvikem nových resetů, ale její poslední nováček – Callum Reyes – je nejhorší, jakého kdy viděla. Callum byl oživen 22 minut po své smrti, a tak prakticky zůstal člověkem. Má příliš pomalé reflexy a nepatřičné otázky a jeho nikdy neuvadající úsměv vyvádí Wren z miry. Pořád však odpovídá za jeho výcvik. Když Callum odmítne splnit rozkaz, dostane Wren poslední šanci ho srovnat – jinak ho bude muset zlikvidovat. Wren dosud vždy uposlechla každý rozkaz a ví, že když se vzepře, bude také zlikvidována. Ale zároveň se nikdy necítila tak živá jako s Callumem…


Přemýšleli jste někdy o tom, jaké to je umřít? Co nás čeká pak? Uvidíme světlo do nebe nebo si pro nás přijdou démoni z pekel? To je otázka... ale Wren by nám mohla vyprávět.

Když Wren žila, střelili ji třikrát do hrudníku. Nikdo jí nedával naděje, ale po 178 minutách se znovu probrala jako resetka, s ošklivou jizvou na hrudi jako připomínkou jejího utrpení, ale je silnější, odolnější, rychlejší a bez emocí. Jako reset s nejvyšším možným číslem se z Wren stal skvělý, nebezpečný voják. Pracuje pro organizaci KLEZ, která má za úkol vyhledávat a popřípadě eliminovat problematické resety.


Když pak přijde úkol trénovat nové resety, Wren by si mohla vybrat reseta s nejvyšším číslem, ale pořád jí vrtají hlavou slova, že jestli všichni ti resetové, které vytrénovala, jsou tak dobří proto, že mají vysoká čísla, nebo proto, že je trénovala ona. A tak si vybere Calluma, i proto, že ji zvláštním způsobem přitahuje. Jenže Callum se probudil po pouhých 22 minutách, takže je skoro jako člověk.
Zatímco Wren trénuje Calluma, aby dokázal přežít v tomto světě, s menšími čísly se děje něco zvláštního. Záchvaty po nocích, které si ráno nikdo nepamatuje, to začíná. Navíc se Wren dozvídá o tajném místě, daleko od republiky, kde se ukrývají reseti. Místo, kde můžou reseti žít svobodně.

Něco s ní provedli a teď jim došlo, že to podělali. Že Ever nějak narušili.

Reset je originální i když je tu určitě spoustu prvků, na které můžeme narazit i jinde. Po planetě putuje virus, který brání lidem normálně umřít. A tak se někteří znovu probudí, ale už nejsou jako dřív. Rodiny už je nechtějí vidět a jim nezbývá, než se stát vojáky.

Líbí se mi nápad Resetu. Umřít a znovu ožít, to je přece nádhera, nebo ne?  Získáte sice druhou šanci a jako bonus k tomu sílu, ale ztratíte tak své emoce. Přijdete o to, co vás dělá lidmi, nebo snad ne?

Collum je přece jiný. Je neohrabaný, má emoce a chová se jako člověk. Začíná rozbíjet ten ledový obal okolo Wrenina srdce. Když se dokáže změnit ona, dokážou to snad všichni.
Wren se mi líbila. V první části jsem s očekáváním sledovala, jak se pomalu mění a jak se snaží udržet Calluma naživu a naučit ho všechno, co by mu k tomu pomohlo. Byla to skutečně hrdinka, která si nenechávala nic nalhávat. Za to ji obdivuju, ale přece jen bych ji nechtěla nikdy potkat takovou, jaká byla zpočátku, než potkala Calluma. Děsivá a nemilosrdná.
Callum, to je prostě Callum. Milý a skvělý. Líbilo se mi, jak prostě nechtěl přistoupit na všechna ta pravidla, líbilo se mi, jak bezstarostně se choval, vždy s úsměvem na tváři a s vtipnými hláškami na jazyku. Byl příjemnou změnou v tomto světě plném krutosti, pravidel...

Přesto mi mělo být dávno jasné, že se mu nikdy nepodaří dosáhnout takových výsledků, jaké se tady od resetů očekávaly. I kdyby se mu povedlo překonat tu největší překážku - svých ubohých dvaadvacet minut -, na plnění rozkazů nebyl stavěný. Měl moc otázek. Moc vlastních názorů.

Reset jsem si užila. Nechybělo mi zde skoro nic. Akční scény doplňovaly děj a udržovaly nás v napětí, jestli naši hrdinové dokážou přežít. Stejně tak jsem byla napnutá, jak se bude dál rozvíjet vztah Wren a Calluma.

Nejvíc jsem se těšila na rezervaci resetů, proto mě konec trochu zklamal, ale zároveň mě donutil se ještě víc těšit na pokračování, kterého se, doufám, dočkám brzy.


Trailer:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Egmont.

22. října 2013

RC Recenze: Soumrak království

Název: Soumrak království (Originální název: Falling Kingdoms)
Autor: Morgan Rhodes
Série: Soumrak království #1 (Origiální název: Falling Kingdoms #1)
Nakladatelství: Egmont
Žánr: Dobrodružné, fantasy
Počet stran: 392

Anotace: Napínavý fantasy příběh ve stylu Her o trůny!

AURANOS
Princezna Cleo vychovaná v přepychu se musí vydat na strastiplnou a zrádnou cestu na nepřátelské území, aby tam nalezla dávno ztracenou magii.
PAELSIA
Jonas, rebel zuřící nad nespravedlností světa, se vzbouří proti útlaku, který zbídačil jeho zemi, a stane se vůdcem lidové revoluce.
LIMEROS
Lucia, sirotek adoptovaný královskou rodinou, odhalí pravdu o své minulosti a objeví nadpřirozené schopnosti, které je předurčena ovládat.
Magnus, prvorozený královský syn vychovávaný svým otcem k násilí a dobývání, začíná zjišťovat, že srdce může být smrtelnější zbraní než meč.
Je předvečer války. Vyberte si svou stranu.

Na počátku bylo proroctví. O dívce s nesmírnou mocí, která bude vládnout všem čtyřem živlům... Ohni, vodě, vzduchu a zemi. Je to opravdu možné? Skutečně povstane znovu tak mocná čarodějka?
Roky plynou, ale jedné noci... bude ukradeno dítě a jeho matka zabita. Z dvou čarodějek, které pro něj přišli, zbyla jen jedna. Zradila svou sestru a zabila ji, aby mohla vychovávat dítě sama. Té noci bylo prolito spoustu krve, zemřely dvě ženy a to jen proto, aby magie dítěte byla vložena do správných rukou. Ale skutečně to bylo to správné? Ne každý myslí jen na dobro. Čarodějka, která ukradla dítě, se mohla mýlit a mohla si vzít obyčejného člověka. Pokud ale ne, dítě je ve velkém nebezpečí. Každý by totiž chtěl mít takovou magie jen a jen pro sebe.

Princezna Cleo a lord Aron se spolu se svým doprovodem vydávají na cestu do Paelsie. Aron si chce koupit vyhlášené víno. Obchodníkovi však nabídne směšně nízkou nabídku, i když by pro něho nebyl problém zaplatit plnou cenu. Obchodníkovi a jeho synům se to nelíbí, dojde ke konfliktu a jeden z chlapců umírá v kaluži krve.

Smrt mladíka rozpoutá vlnu nesouhlasu, která předchází velkým změnám ve všech třech zemích.

Cleo  se narodí do přepychu a bohatství, v Auranosu. Narodí se v zemi, která oplývá krásou, prosperitou. Proč se ale vydá na nebezpečnou cestu do Paelsie, když ji tam všichni nenávidí a spojují si její tvář s vraždou mladého muže Thomase? Protože i když je Cleo princezna, která by mohla mít vše, co si zachce, přesto jí něco chybí. A to je zdraví její sestry. A tak se Cleo vydá tajně na cestu, najít ve velké umírající zemi jedinou osobu, která by mohla její sestře pomoct. Strážkyni. Mýtickou bytost, která by jí mohla darovat magická semínka na uzdravení. Dokáže Cleo přežít? Dokáže najít Strážkyni? A jestli ano, vrátí se včas domů, než bude už pozdě?

Život bez vína a krásy není hoden žití.

Magnus je synem Krvavého krále. Jeho domovem je Limeros, země s tou nejlepší armádou. Proč nejlepší? Protože mají nemilosrdného krále. Jeho přezdívka totiž nevznikla jen tak. Magnus je zamilovaný do své sestry Lucie. Zdá se, že všichni jeho lásku k ní vidí, kromě ní. Navíc, Lucie je podle proroctví ta nejmocnější čarodějka všech dob. Je to pravda? Skutečně má Lucie tak obrovské schopnosti?
Jenže pomalu přichází válka a z Magnuse se pomalu začíná stávat tvrdý, nemilosrdný muž, jako je jeho otec. Pomalu se mu začíná vyrovnávat, i když ho kdysi nenáviděl a opovrhoval jím. Láska lidi mění, tím hůř, když je to láska neopětovaná.

Jonas žije v Paelsii. Je to velmi chudá země, kde lidé umírají kvůli nedostatku jídla a v zimě kvůli chladu. Paelsii vede starý náčelník, o kterém se slýchá, že je to mocný čaroděj, který se ukrývá ve svém paláci a věnuje se meditacím, aby přinesl své zemi štěstí a úrodu. Skutečností ale je, že náčelník nejspíš není tak mocný, ale je to jen normální člověk, který žije sám v bohatství a má dostatek všeho, co jeho země nemá. Když Jonasovi zavraždí bratra, ten je připraven na pomstu. Bude stát v čele revoluce? Dokáže pomstít smrt svého bratra a zajistit své zemi lepší život?

Každý teď bude muset zapomenout na své starosti, protože přichází válka. Krvavý král spolu s náčelníkem Paelsie zahájí tažení proti Auranosu s jediným cílem: získat Auranos.

Je válka a nikdo nemůže věřit nikomu, ani náčelník Paelsie nemůže věřit svému "spojenci " Krvavému králi. Protože co by měl král Limerosu ze spojení s barbary z Paelsie? Nic, pokud by jen nechtěl získat jejich území a vládnout tak všem třem říším.

Zjistil jsem, že řeči mají hodně společného s peřím. Zřídkakdy něco z toho mívá velkou váhu.

Zpočátku se mi Soumrak království tolik nelíbil. Děj byl sice akční, došlo zde k vraždám a pořád se něco dělo, ale nevtrhlo mě to správně do děje. Postavy mi připadaly příliš placaté a jejich chování moc předvídatelné. Ale pak jsem se do knížky začetla, že jsem ji nakonec dočetla na jeden zátah. Ale dalo mi to spoustu přemlouvání se do ní pustit, když jsem ji nejdříve odložila.

Žádnou z postav jsem si příliš neoblíbila, kdyby zemřel někdo z hlavních hrdinů, nejspíš by mi jeho ztráta tak líto nebyla. Je zde totiž mnoho postav a každá zde má svou velkou roli, proto je těžké si jednu oblíbit. V jiných knížkách mi to problém nedělá a vždy si dokážu najít někoho, komu budu fandit, ale v Soumraku království to nešlo. Příběh se vypráví po kapitolách ve všech třech království, takže neustále přeskakujeme z jednoho kouta země na druhý.
Nad chováním postav jsem někdy skutečně kroutila hlavou. Autorka si přála dostat postavy do určitého bodu, aby děj pokračoval, jak si přeje, ale jsem si jistá, že někdy by toho šlo docílit i jinak, než dělat takové hlouposti, které některé postavy předváděly.
Přesto ale autorka píše poutavě, píše o krveprolití, o krutosti, o moci, o magii. Knížka se čte lehce a v místech je skutečně napínavá. Hrdinové neustále doufají v šťastný konec, ale přijde? Šťastný konec každý bere z jiného pohledu, to podle toho, na čí straně stojíte. Konec zůstal otevřený, takže si jistě máme na co těšit v dalším pokračováním. Jsem zvědavá, jak to dopadne, ale doufám, že se mi druhý díl bude líbit víc.



Trailer:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Egmont.

9. října 2013

RC Recenze: Počátek

Název: Počátek (Originální název: Origin)
Autor: Jessica Khoury
Série: Počátek #1 (Origiální název: Corpus #1)
Nakladatelství: Egmont
Žánr: Dobrodružné, sci-fi, romantika
Počet stran: 372

Anotace: Džungle skrývá dívku, která nemůže zemřít.

Pia vždy znala svůj osud. Měla počít novou rasu, linii nástupců, kteří porazí smrt. Za tímto účelem se zrodila, byla geneticky upravená k nesmrtelnosti a vychovávaná týmem vědců v tajné skrýši v Amazonském deštném pralese. Nyní ji vědci začínají podrobovat testům, jejichž výsledkem má být dokončení celého nebezpečného projektu.

Co si Pia pamatuje, vždy nejvíc toužila naplnit jejich očekávání. Ale v noci o svých sedmnáctých narozeninách nachází díru ve zdánlivě neproniknutelném plotě, který uzavírá její sterilní domov. Poprvé v životě volná v džungli potkává Eia, chlapce z nedaleké vesnice. Nedokáže odolat a pokračuje v útěcích, aby ho mohla vídat. Zamilují se do sebe a kousek po kousku začínají poznávat pravdu o Piině původu – pravdu se smrtícími následky, která navždy změní jejich životy.

Nesmrtelnost je krásná věc. Kdo by nechtěl žít věčně, nikdy nezemřít, netrpět nemocemi, zkrátka, být dokonalý? Lidé o nesmrtelnosti vždy snili, už od dob alchymistů a zdá se, že konečně objevili její tajemství. Našli lék na stárnutí. Hluboko v džungli objevila jedna věděcká výprava vedená vědcem Falkem strž, kde rostly krásné, tajuplné květiny. Od té doby se začalo strži říkat Falkova strž a je symbolem nesmrtelnosti. Ale jak už to tak bývá, krása zvenčí a uvnitř... špína. Těmto krásným květinám se říká elysie a jsou smrtelně jedovaté.

Jsme příliš hamižní a chceme nesmrtelnost moc brzy. Kdybychom byli trpěliví a čekali, třeba nás na konci věčnost čeká.

To by ale nesměli lidé být od přírody zvědaví. Tahle kniha ale není o bloudění džunglí, ani o objevení záhadné květiny. Není ani o vědcích hledajících, jak udělat člověka nesmrtelného. Nedaleko strže založili výzkumné středisko Malá Cam a rozhodli se přijít na kloub tomuto malému a zároveň velkému tajemství. Našli způsob, jak zneutralizovat jed v elysii a vytvořit tak nesmrtelného člověka. A tak po několik generací čekali a čekali, každá generace byla o něco lepší, vyspělejší, až pak, nadešel den, kdy na svět přišla první nesmrtelná.

Dokonalost má mnoho podob. Ale může být něco skutečně dokonalé? Sama dokonalost je vadou na kráse. Nesmrtelná Pia ale dokonalá je, alespoň to o ní ti, kteří s ní žijí v Malé Cam, tvrdí. Pia je krásná, chytrá, má skvělé smysly i paměť a především... je nesmrtelná. Můžeme to ale nazývat dokonalostí? Kdepak, v každé takzvané dokonalosti je trhlina.


Jednoho dne objeví Pia díru v plotě a dostane se tak ze své klece. Džungle za plotem je nádherná, přímo Piu vybízí, aby se stala její součástí. A Pia by tak ráda... Ale kvůli Malé Cam nesmí. Jenže pak potká Eia a ten jí naprosto změní život. Začínají se u ní objevovat emoce, které nikdy dříve nevnímala. A emoce znamenají vzdor. Ten se vědcům z Malé Cam nezamlouvá, protože city ovlivňují lidský úsudek, což by mohlo ovlivnit Piinu dokonalost. Vědci z Pii chtějí mít pouze dívku bez morálky, která by pokračovala v jejich výzkumech a stvořila další jako je ona. Malá Cam ale skrývá strašlivé tajemství.

Nejvznešenější život je ten, který byl položen za druhého.

Malá Cam byla pro Piu vždy to jediné, co znala. Nikdy neviděla, co se skrývá za plotem. Dokonce ani neměla vůbec žádné znalosti o světě. New York, San Francisco, Amerika... Co to je za názvy? Pia o nich nikdy neslyšela. Proto pro ni bylo takovým překvapením, když se jí do ruky dostala mapa světa, na které byla malá tečka a u ní napsané Malá Cam. Do té doby ani Pia netušila, jak je svět velký. Učila se, trénovala se ve zlepšování svých schopností i dovedností. Podstupovala Wickhamovy testy, které měly otestovat její připravenost stát se vědcem. Piiným snem i posláním je být členkou týmu Immortis, kde pozná tajemství svého původu a bude moct stvořit takové, jako je ona sama.
Co by to bylo za příběh, kdyby šlo vše jako po másle. Malá Cam není úžasné místo a tým Immortis netvoří skupina pouhých vědců, kteří svou práci dělají čistě, bez obětí.
Co je to ten katalyzátor, díky kterému není jed elysie smrtící? A proč se o laboratoři B říká, že tam propukl požár, když je tohle místo plné cel a škrábanců a zaschlé krve? Co před Piou všichni tají?

Nápad této knížky se mi líbil, samotné její čtení už tolik ne. Jednoduše, vadila mi Pia. "Dokonalost je sama o sobě vadou na kráse." Pia nemůžeme dávat vinu, autorka si ji tak stvořila, možná v ní chtěla vidět samu sebe... Ale mně vadilo, jak o ní mluvili, že je Pia vrcholem lidského díla, že je předurčena stát se královnou a vést lidský svět, vytvořit spoustu dalších jako je ona... 

„Dokonalou,“ odpovím okamžitě. „Chtějí mě mít dokonalou.“
„Dokonalost,“ odpoví prázdně, „je jen úhel pohledu.“

Zpočátku se Pia snažila zapadnout, makala na tom, aby se jednou stala vědkyní a poznala tajemství elysie. Byla ale dost namyšlená, což se ani nedivím. Ale byla mi nesympatická. Naštěstí prošla v knížce vývojem, začala se měnit a probouzet a nemohl za to nikdo jiný, než chlapec. Mladý kluk z kmene Aio'a jménem Eio, který Pie ukázal svou rodinu, ukázal jí džungli a také si získal její srdce. Stejně tak ona si získala jeho a zamilovala si všechny domorodce, kteří jí povyprávěli legendu o nesmrtelných a o elysii. 
Líbilo se mi, jak se z Pii stala rebelka, prchající za svou novou rodinou, i přesto, že by mohla mít velké problémy. Chvílemi jsem ale kroutila očima nad její naivitou.
Co musím ale velmi pochválit, byl ten konec. Jsem ráda, že kniha nemá další díl, jen následující povídku, co jsem slyšela. Protože myslím, že pokračování by jen uškodilo. Takhle tedy nakonec mám docela dobrý názor a celou knížku, i když tolik příliš jsem si ji nezamilovala, ale jsem ráda, že se mi dostala do rukou. Nápad byl originální a děj zasazený do nádherného místa. Nečetla jsem mnoho knih odehrávajícíh se v džungli, proto se mi to líbilo. Nejvíc jsem Pie záviděla jejího mazlíčka jaguára jménem Alai. 
Na závěr bych mohla říct jen to, že nesmrtelnost je sice krásná, ale dělá z lidí, kteří se za ní ženou, jen monstra. Nesmrtelnost je krásná, ale nebezpečná.




Trailer:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Egmont.

1. října 2013

RC recenze: Životy, které jsme ztratili

Název: Životy, které jsme ztratili (Originální název: The Lives We Lost)
Autor: Megan Crewe
Série: Tak padne náš svět #2 (Origiální název: The Way We Fall #2)
Nakladatelství: Egmont
Žánr: Sci-fi, smrtící vir, dobrodružné
Počet stran: 268

Anotace: Tajemný virus téměř zničil malou ostrovní komunitu, v které Kaelyn dosud žila. Po měsících přísné karantény připlouvá k ostrovu první loď z pevniny. Ale přestože Kaelyn má velkou radost, že opět vidí svého přítele Lea, zprávy, které přináší, nejsou vůbec dobré. Virus zdecimoval i pevninu a lidé tam potřebují pomoc stejně zoufale jako ostrované.


Pokračování skvělé série o smrtícím viru je tu. Co bystě dělali vy, kdybyste najednou přišli o vše, o celý život, jaký jste vedli? Probudili byste se a zjistili, že skutečnost je opravdu taková, krutá. Že to nebyl jen sen a vir skutečně zpustošil váš domov a vzal vám blízké, které jste milovali.
Přesně to se stalo na jednom malém ostrově. Propukl zde smrtící vir a vláda se rozhodla dát ho do karantény. Teď už je ale většina lidí mrtvá a s tím zbytkem to vypadá dost bledě. Nakažení jsou už skoro na prahu smrti a ti, co jsou ještě zdraví, nemají mnoho šancí, že tomu i tak zůstane.Až na dívku Kaelyn, která je vůči viru imunní.

Pořád musím myslet na to, jak jsem předtím hrozně chtěl pryč z ostrova. Vyrazit s Warrenem na nějakej dlouhej road trip, projet celou zemi. Poznat všechno, co mi na ostrově chybělo. Najít svoje místo. Potom přišel virus a... a teď je to všude na světě stejný. Jenom trosky.

Když v přístavu zakotví trajekt, všichni očekávají někoho z vlády, čekají na pomoct. Ale objeví se Leo, kamarád Kaelyn, kterému směřovala své dopisy v prvním díle, ale nikde je neposlala. Leo s sebou přiváží hrozné novinky. Vládě se nepodařilo udržet vir na ostrově, rozšířil se do celého světa. Všude to teď vypadá stejně jako na tomto malém ostrově. Má lidstvo vůbec ještě naději?
Dá se říct, že ano, jednoho dne totiž Kaelyn najde v otcově laboratoři jeho deník a vakcínu proti viru, která by mohla být účinná. A tak začne pár přeživších plánovat cestu na pevninu, aby našli někoho, kdo by uměl této vakcíny vyrobit víc. Na ostrově nikdo takový totiž už nezůstal.
Bohužel skupina musí utéct z ostrova nepřipravena, protože vláda si našla řešení, jak zabránit dalšímu šíření viru. Rozhodnou se zničit místo, odkud vir pochází. Není to ale už zbytečné, když už je stejně celý svět zpustošený?
A tak se stejně pár lidí dostane ven a začne cesta za hledáním nemožného. Nikdo netušil, že je to na pevnině až tak zlé. Začne boj o přežití. Dokážou uchránit vakcínu? Najdou vůbec toho, koho hledají?

Máme před sebou ještě kus cesty. A celou tu dobu musím vakcínu udržet v bezpečí. Nedovolím, aby někdo zničil tuhle věc, kvůli které se trmácíme přes celou zemi. Protože kdybysme o ni přišli, nezbyde nám už vůbec žádná naděje.

Postavy jsem si zamilovala. Samozřejmě, ty „hodné“. Kaelyn byla mnohem vyspělejší, což se ani nedivím, po tom všem, čím si prošla. Líbilo se mi, jak jednala a jak bojovala za své přátele. Prožívala jsem s nimi jejich cestu, bála jsem se v napínavých chvíli, bála jsme se o jejich životy a doufala spolu s nimi, že najdou, co hledají. Megan Crewe vymyslela svět, do kterého bych se nikdy nechtěla narodit, přesto se mi líbil. Ne kvůli tomu viru, ale právě kvůli postavám.

Na Životy jsem se těšila moc dlouho a jakmile se mi kniha dostala do rukou, byla jsem plná očekávání. Bude lepší, než první díl? To ani teď nemůžu plně posoudit. Příběh byl napínavý, často jsem se zatajeným dechem čekala, že naši skupinu chytnou jejich pronásledovatelé a vezmou jim tak důležitou vakcínu. Kaelyniny úmysly byly dobré, ale kdo ví, co by s vakcínou udělali ostatní? Chtějí ji jen ze sobeckých důvodů?

Když se ale ohlédnu zpět, tolik moc se toho v knize nestalo. Akční scény, překvapení, nečekané události a zvraty a různé chvilkové problémy sice udržovaly čtenáře v napětí, ale vlastně jen skrývaly skutečnost, že se děj příliš nepohnul. Šance najít vědce, kteří dokážou vyrobit více vakcíny, byla skoro mizivá. A jak už ubývalo stránek, mizela i má naděje v to, že vše nakonec dobře dopadne. Kdepak, byli jen nasměrováni dál a nám nezbývá než čekat na další díl, na který se už neskutečně těším.

Nakonec musím ještě pochválit obálku. Opět stejně krásná, jako u předchozího dílu. Jednoduchá, v písmu se ukrývá obrázek, který krásně doplňuje příběh.


Trailer:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Egmont.

21. září 2013

RC recenze: Temné vody: Jed

Název: Jed (Originální název: Venom)
Autor: Fiona Paul
Série: Temné vody #1 (Origiální název: Secrets of the Eternal Rose #1)
Nakladatelství: Egmont
Žánr: Historický román, detektivka
Počet stran: 360

Anotace: Tajemství mohou být mocná a smrtelně nebezpečná – jako jed.

Cassandra Caravellová patří v renesančních Benátkách ke společenské elitě. Má všechno, co si jen dívka může přát: elegantní šaty, třpytivé klenoty, pozvánky na ty nejlepší večírky a hezkého bohatého snoubence.  Touží však po něčem jiném. Od smrti svých rodičů se cítí jako v pasti, sama ve městě zbudovaném na mořské laguně, kde temný labyrint vodních kanálů šeptá o útěku.

Potom však Cassandra narazí na mrtvé tělo ženy s vyrytým krvavým X a je postupně vtažena do nebezpečného světa tajných společenství, kurtizán a zabijáků. Navíc zjistí, že se zamilovala do Falka, chudého malíře se svůdným úsměvem… a zvykem dostávat se do potíží.

Stále však zbývá vypátrat vraha mrtvé ženy. Najde ho Cassandra dřív, než najde on ji? A zůstane věrná svému snoubenci, nebo podlehne citům k Falkovi, které se jí začínají vymykat z kontroly?

Renesanční Benátky. Místo pro bohaté lidi, krásné šaty, šperky, domy a maškarní bály. Kdo by tenhle život nemiloval? Nejspíše ti, co nejsou jeho součástí.
zdroj
Cassandra je mladá dívka, která se stále ještě vzpamatovává ze smrti svých rodičů. Žije se svou přísnou tetou Agnese a má takový život, jaký by si přál každý. Žije luxusním životem, v nádherném domě a je zasnoubená s bohatým Lukou. Ale Cass takový život nechce.
Cass vždy ráda chodila na hřbitov vedle jejich domu. Vzala si s sebou deníček a pod rouškou tmy si do něj zapisovala své myšlenky. A jednou v noci, po smrti její kamarádky Liaviany, tomu není jinak. Cass se vydá na hřbitov, ale tentokrát kvůli tomu, aby se naposledy podívala na hrobku se dávné přítelkyně. Jenže pak pochopí, že na hřbitov nikdy chodit neměla, alespoň ne tuhle noc. Hrobka je otevřená a uvnitř neleží Liviana, ale neznámá dívka s vyříznutým písmenem X na hrudi. Když se dá Cass na útěk, narazí na chlapce jménem Falko, se kterým se již potkala po Livianiném pohřbu, když ji tento kluk omylem shodil do bláta. Cass netuší, jak jí setkání s ním změní život, a jak vlastně zkomplikuje svou přítomností celou situaci i život chlapce, který si jen chtěl něco přivydělat.
Falko je milý kluk, je to umělec a patří mezi tu spodní vrstvu. I když by s ním Cass neměla trávit čas, protože je to proti pravidlům, nakonec přistoupí na jeho nabídku, aby pátrali po ztraceném tělu Liviany. A mezi těmito dvěma to začne jiskřit. Cass bude přitahovat jeho šibalský úsměv, krásné oči a vlastně celý Falko, že se není čemu divit, až se do něj nakonec zamiluje.
Mezitím, co se Cass snaží vypořádat se svou nesprávnou láskou, se v Benátkách objevují zprávy o dalších vraždách. Benátky nikdy nebyly bezpečným místem, ale teď teprve začíná být riskantní chodit ven.
A jako by to už tak nebylo složité, na scéně se objevuje Luka a Cass zjišťuje, že od té doby, co ho viděla naposled, se hodně změnil. Začne ji trápit jediná otázka. Zůstat s Lukou  a žít s ním krásný, bezpečný život, nebo utéct s Falkem a ochutnat tak dobrodružství, které Falko představuje?

zdroj
Nikdy jsem neměla moc ráda historické knihy. Historii ano, ale spíše z toho vědeckého pohledu, ale nikdy jsem moc nečetla knihy o životě panovníků apod. Proto jsem přistupovala ke knize trochu se strachem. Hned zpočátku mě zaujal design. Krásná obálka, krásné písmo a i uvnitř byla kniha krásná. Na začátku každé kapitoly nás čekal úryvek z Knihy věčné růže. Občas byl tento malý kousek textu nechutný a mrazivý, ale občas vystihoval následující kapitolu, ale vlastně jsem stále nepochopila, co je to ta Kniha věčné růže. To se nejspíš dozvíme až v druhém dílu.
Poté, co jsem se prokousala prvními stranami, které byly docela nudné a nezajímavé a jejich čtení mi dalo skutečně zabrat, jsem se do knížky konečně začetla. Hltala jsme stránku za stránkou, i když tam občas byla nějaká hluchá místa a chvíle, kdy jsem potřebovala knihu odložit, srovnat si to v hlavě a vrátit se k ní třeba další den.
Nakonec jsem ale byla skutečně překvapená z celého vývoje knihy. Zjistila jsem, že jsem nedokázala skoro nic uhádnout a předpovědět, autorka si připravila dokonalou zápletku, kterou jsem skutečně nečekala. Jednou autorka napsala něco, čeho jsem se mohla konečně chytit a nepotopit se v tom množství informací a složitostí, a pak to zase vyvrátila ještě více překvapující informací.

zdroj
Milostný trojúhelník byl takový, jak ho známe. Jedna dívka, dva chlapci, kterého si vybrat? Cass v tom stále neměla jasno, až se nakonec rozhodla pro něco, co nikdo nečekal. Vybrala si chudobného chlapce, kvůli kterému jí začalo ihned bušit srdce, jen co ho uviděla, nebo svého bohatého snoubence, který si ji začal pomalu získávat? Z textu bylo vidět, že vetšinou autorka dává přednost Falkovi, i když já osobně jsem si oblíbila spíš Luku. Porto jsem zvědavá, co bude dál a jak se tento vztah vyvine.

Kriminální stránka toho příběhu taky nebyla špatná. A to je co říct, protože já jsem nikdy nefandila detektivkám. Ale tady jsem si pátrání užívala, občas mi i naskakovala husí kůže a už jsem se nemohla dočkat, až se konečně dozvím, kdo je vrah.

První díl mě zaujal, proto doufám, že se mi brzy do rukou dostane i díl druhý. Jsem zvědavá, jak se vyvine milostný trojúhelník, stejně tak, co si pro nás dál autorka připravila.


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Egmont

2. září 2013

RC recenze: Čísla 3: Nekonečnost



Název: Nekonečnost (Originální název: Infinity)
Autor: Rachel Ward
Série: Čísla (Origiální název: Numbers)
Nakladatelství: Egmont
Žánr: Sci-fi
Počet stran: 264

Anotace: Adam se Sárou, jejich malou dcerou Miou a bratry Sáry Martym a Lukem, jejichž rodiče zahynuli při požáru, se potulují po anglickém venkově, přespávají ve stanu v improvizovaných táborech, v létě i v krutých zimách. Takový život je drsný, jen s velkými obtížemi se dá sehnat jídlo, pitná voda, základní věci k životu.

V jednom z táborů, kde se přechodně ubytovali, je vyslídí tříčlenná skupinka mužů. Přijíždějí na motorkách, celí v kůži a v jejich čele je nebezpečný vůdce jménem Saul. Brzy se ukáže, že jsou ve službách ilegální vlády, které se podařilo ukrýt se v masivním podzemním bunkru a zásobit se vším potřebným. Saula zajímá především Adam se svými schopnosti vidět čísla. Ví, že by pro ně mohl být velmi prospěšný a snaží se ho zlákat do svých služeb. Když Adam nesouhlasí, násilím ho odvezou do bunkru a s ním i Miu a Sáru, která čeká druhé dítě.

V bunkru panují striktní vězeňské poměry, Adam a Sára s Miou jsou uvězněni a vystaveni teroru ze strany Saula a jeho spolupracovníků.

Ale nesnesitelné věznění netrvá věčně. Všem se za pomoci přátel nakonec podaří utéct a ubránit se Saulovi, který usiluje o jejich životy.

zdroj
Po Chaosu v roce 2027 nám opět Adam se Sárou vypráví svůj příběh. Teď jsou z nich kočovníci, starají se o malou Miu, Sářiny dva bratry a na cestě je další dítě. Anglie je zpustošená, léky docházejí, žádné technologie, málo jídla a benzín je luxus, který si může dovolit jen vláda.
Do tábora, kde nyní Adam se Sárou žijí, přijíždějí tři muži na motorkách. Chtějí jediné. Adama. Jejich vůdce, muž neurčitého věku jménem Saul, jim řekne, že shání geniální lidi jako je Adam, aby znovu obnovili tuhle zemi. Saul jim poskytne bezpečí a léky, ale Adam nakonec odmítá odejít. A tak se Saul rozhodne ho donutit. Unese Miu. Adam se Sárou tedy nakonec jedou s ním, aby zachránili svou dceru, se kterou odjíždí jeden z mužů neznámo kam. Jenže Adam po cestě spadne z motorky a ošklivě se zraní.
Sára pak má najednou starostí nad hlavu. Přemýšlí, jak utéct z bunkru, kam je zavřeli, dbá na Miino bezpečí, strachuje se o své dva bratry, které museli nechat v táboře, bojí se o Adama a taky o své  nenarozené dítě. Bunkr totiž není tak skvělé místo, jak ho Saul popisoval. A taky Saul není takový dobrák a vůbec mu nejde o blaho Anglie. Chce Adama jen pro sebe, ze sobeckých důvodů.

Adam je v post-apokalyptiké Anglii jako celebrita. Než přišel Chaos, varoval lidstvo před nebezpečím a smrtí. To ho ale většina nebrala vážně, dokud se skutečně něco nestalo. A tak se Adam dostal lidem do podvědomí jako kluk se znetvořenou tváří a darem od Boha. Nebo snad od ďábla? Pravdou je, že nikdo stále netuší, kde se čísla vzala a proč tento dar měla Adamova matka a teď ho má i on.
Sára je další z nadpřirozených lidí. Už minule nás Sára seznámila se svým darem vidět budoucnost, když namalovala Adama i se znetvořenou tváří na zeď v tunelu.
Mia dostává velký prostor na stránkách Nekonečnosti. Protože i ona má dar. A nejen to. Je výjimečná i tím, že obelhala své číslo. Mia totiž žije, i když by žít neměla. V jejích očích teď jasně svítí stejné číslo, jako měla Adamova babka, která zemřela v ten den, co měla zemřít právě Mia. Sára má proto důvod se bát, co dalšího může Mia skrývat, jestli ukradla babce číslo nebo jí ho stařenka sama dala. Kdo ví, co všechno teď Mia má v rukou; jakou moc? Když babka dokázala vidět aury lidí, je možné, aby i Mia mohla mít tento dar?

Chaos mám ráda. Jistým způsobem. Je to poutavý příběh z nedaleké budoucnosti. Není to geniální dílo rozepsané na několika set stránkách. Ale přesto se v té tenké knížečce máte čeho uchytit, užívat si životy těch lidí nebo s nimi cítit jejich strach. A já tuhle knihu prožívala, jako by to byl příběh skutečných lidí, ba dokonce mých kamarádů.
zdroj
Autorka pro nás připravila nečekané zvraty. Hlavním z nich byl už samotný příběh Nekonečnosti, který už nám nevyprávěl o další generaci, o další osobě, jak jsme mohli čekat. Opět tu byl příběh Sáry a Adama, které jsme poznali už ve druhém dílu. Po Jem, hrdince z prvního dílu, už bylo stop jen v Adamových vzpomínkách.
Našla jsem si tu i zápory, jako v předešlých dílech. Především mluvu. Docela mi to vadilo, jak se všichni vyjadřují. Nejdříve jsem si říkala, že to přejdu, protože se nám jen autorka snažila dodat kus dnešní mládeže a to stylem jejich mluvy. Ale pak jsem si všimla, že tak mluví úplně všichni a to se mi nelíbilo. Jinak totiž byly postavy odlišné, každá měla svůj charakter a typické vlastnosti.

Na konec mám jediný názor. Chci víc. :) Protože tahle knížka mě opět uchvátila, i přesto, že jsem se v prvních kapitolách moc nebavila. Ráda bych znala příběhy lidí, co dál žili, a jak se poprali se svým životem. Bohužel, ale možná je to tak lepší, můžeme si už jen představovat, co bylo dál, a přát Adamovi a Sáře štěstí.

Mé hodnocení jsou 4 hvězdičky, tu jednu ubírám jen kvůli stylu psaní a řeči lidí. Jinak jsem opravdu šťastná, že se mi série dostala do rukou.


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Egmont.

27. srpna 2013

RC recenze: Strážci minulosti 2: Cirkus Maximus

Název: Cirkus Maximus (Originální název: Circus Maximus)
Autor: Damian Dibben
Série: Strážci minulosti 2 (Origiální název: The History Keepers)
Nakladatelství: Egmont
Žánr: Fantasy
Počet stran: 336
Anotace: Strážci minulosti jsou opět ve velkém nebezpečí. Zásoby atomia, nezbytné látky, která jim umožňuje cestovat časem, se hrozivě ztenčují. Jake a jeho přátelé jsou proto vysláni na další dobrodružnou výpravu. Krutá zrada však způsobí, že nevědí, komu mohou vlastně věřit. Na scénu totiž vstupuje nový a ještě mnohem nebezpečnější člen zločinné Zeldtovy rodiny, který má v plánu ovládnout starověký svět. A tak jsou strážci nuceni cestovat dále do minulosti, daleko hlouběji než kdy předtím, aby zachránili tehdejší svět i celou planetu pro budoucí generace.

V tomto pokračování příběhu čeká strážce minulosti další vzrušující dobrodružství, které je zavede přímo do samého středu starověkého světa, do ulic Říma v době jeho největšího rozkvětu.

zdroj
Jake Djones je povolán na svou už druhu misi jako strážce minulosti. Spolu se svými přáteli se má ve Švédsku setkat s dodavatelem atomia, které je nesmírně důležité pro cestování v čase. Převzetí dodávky se zdá být naprosto jednoduché, ale všichni dbají na opatrnost, protože zásoby atomia se tenčí a jeho ztráta by
znamenala obrovský problém. Jenže se stane přesně to, co nikdo nechtěl. Atomium je ukradeno neznámými muži a všichni hází vinu na Jakea. Ale on nemůže za to, že v jednom z mužů, co jim ukradli atomium, viděl svého ztraceného bratra Filipa.
Nejenže teď strážci minulosti musí cestovat zpět v čase, aby zachránili atomium, ale musí se pořád strachovat o Topaz, která byla unesena na konci minulé knihy. A na scéně se objevuje Agáta Zeldtová, sestra záporáka z minulého dílu. Jenže tahle žena má mnohem důmyslnější plán, jak zničit minulost a ovládnout svět. Myslím, že je důvod se jí bát.

Příběhy o Jakeu Djonesovi se mi líbí. Je to oddechové čtení, ale i tak vás dokáže dostat. Druhý díl se mi líbil víc, než jeho předchůdce, a to jsem věděla ještě dřív, než jsem knihu vůbec dočetla.
Byla jsem překvapená, bála jsem se. Častokrát mi i naskakovala husí kůže. Jako když byli na ostrově Vulcano, v sále nějakého chrámu a všechny sochy najednou zvedly hlavu a všude byla příšerná tma. Nejen v příběhu, ale já zrovna tento úsek četla někde kolem půlnoci a to mi nahánělo ještě větší strach. :)
Častokrát jsem se i smála, nejvíce s Nathanem a jeho posedlostí oblečením. Zároveň mě postavy donutily skoro i brečet, bát se a se zatajeným dechem sledovat napínavé situace.

Postavy

to je kapitola sama o sobě. Autor si s nimi pohrál a každé dal svůj vlastní charakter. Nikdo se proto nezdá placatý a nereálný a podobný si druhému jako vejce vejci.
Jake je milý i chytrý (pokud ho nesrovnáváte s Charliem). Je blázen do Topaz, která jeho city nejspíš neopětuje, ale to mu nebrání o ni mít strach. Občas bez rozmýšlení udělá naprostou hloupost, které pak lituje, protože mohl ohrozit životy všech okolo a samotnou organizaci strážců minulosti. Ale jindy se mu jeho
zdroj
riskantní plán podaří a Jake se tak stává na několik dalších okamžiků hrdinou.
Nathan, to je skutečný hrdina, i když malinko nafoukaný a sebevědomý. Dává dost najevo, že mu na sobě záleží, ale pro své přátele a rodinu by dokázal udělat cokoliv. Je naprosto posedlý módou a většinou to je právě on, kdo se stará o ty vtipné chvilky.
Charlie by se dal klidně přejmenovat na chodící encyklopedii. Zná toho tolik o minulosti až vám zůstává rozum stát. To jsou ty momenty, kdy vypráví příběhy, kdy mám chuť se okřiknout, že je to jen kniha a Charlie může být chytrý jak chce. Ale když jsem ji četla, připadala mi reálná, jako by šlo o skutečný příběh mých kamarádů. Charlie je taky proslulý svým kuchařským uměním a je to zapřísáhlý vegetarián.

Knížku hodnotím nejvyšším počtem, protože jsem si ji opravdu užívala. Líbil se mi Řím za dob jeho největší slávy. Všechno se zdálo být tak krásné. Ale nebylo a ani naši hrdinové si namohli Řím pořádně užít, jejich starostí byla Agáta, která se každým dnem blížila k dokončení svého geniálního plánu. jenže to by tu nemohli být mladí strážci minulosti, kteří Agátiny plány překazili na poslední chvíli a ještě si to užili. Jake se zúčastnil jednoho ze slavných závodů pořádaných v Cirku Maximu a všichni jen s hrůzou sledovali, jak tohle dopadne. protože to nebyl závod jen o cenu, o výhru. Byl to závod na život a na smrt.
A takových momentů bylo v knize spoustu, které jsme si užívala. Minulost mě vždycky fascinovala a strážci minulosti mi pomohli být k ní blíž. Jistě bych našla na knížce i nějaké zápory, možná jen to, že je kniha více pro děti.


Podívejte se na trailer ke knize:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Egmont.

9. července 2013

RC recenze: 0.4 Soumrak civilizace

Název: 0.4 Soumrak civilizace (Originální název: Human.4)
Autor: Mike Lancaster
Série: (Origiální název: Point 4)
Nakladatelství: Egmont
Žánr: Sci-fi
Počet stran: 180

Anotace: „Jmenuju se Kyle Straker a už neexistuju.“ Tak začíná příběh Kylea Strakera nahraný na starých magnetofonových páskách. Můžete si myslet, že ty pásky jsou nějaký nepovedený vtip. Ale možná jsou dokladem historie minulého světa. Ale pokud ty pásky mluví pravdu, pak to znamená, že všechno, co si myslíme, že víme, je lež.
A když je všechno lež, míníme tím také sebe? Nahrajte se zpět do světa nové generace!


Jak by vám bylo, kdybyste se probudili a zjistili, že se všechno kolem vás změnilo? Že vaše rodina a přátelé jsou jiní?

Všechno začíná jedním obyčejným dnem v malém městečku, kdy kluk jménem Danny Birnie na talentové soutěži zhypnotizuje své dva kamarády - Kylea a Lily - a další dva dospělé lidi. Všechno se zdá být v pořádku, dokud se ale neproberou a nezjistí, že všichni lidé zamrzli. Ne ohromeni tím, že hypnóza fungovala, ale zmrzli, jako by se zastavil čas. Čtyři přeživší nechápou, co se stalo. Snad se čas skutečně nezastavil? Nebo jde o útok mimozemšťanů?
To se nejspíš hned tak nedozví, protože všichni najednou ožívají a jsou přesvědčeni o tom, že bylo vše v pořádku, tak jak mělo být. Ale to nejhorší teprve přijde. Podivné řeči a chování usvědčuje naši čtveřici v tom, že se lidé v tomhle městečku skutečně zbláznili.

Jelikož je kniha vlastně přepis nahrávek na magnetofonových páskách, které někdy v budoucnu objevil nějaký fanoušek starodávné hudby, tak mi připadalo docela nereálné, že by si Kyle pamatoval naprosto všechno, každé slovo, co kdo řekne. No i na tohle si nakonec autor našel vysvětlení.
Příběh je přerušován poznámkami autora. Například to, že si o Teletubbies myslí, že jsou to bohové a a bohyně uctívané především dětmi. Slyšela jsem na tyto poznámky spoustu názorů, že se to lidem nelíbí a kazí to knihu. U mě to bylo přesně naopak, já na tom ty poznámky milovala. Častokrát jsem se smála a zároveň divila, co všechno ti „lidé“ neví o naší minulosti. Autorovi poznámky tak propůjčovaly příběhu více reálnosti, někdy jsem si i při čtení připadala jako 1.0, upgradovaná verze člověka,  která čte příběh o tom, jak jsme vlastně vznikli a co bylo na samém počátku a že nejsme na tomhle světě sami, obýváme ho spolu s přízraky, o kterých jsme doposud nevěděli.


První, co mě naprosto dostalo a donutilo si knížku přečíst, byla obálka. Je sice děsivá, a to už jen na obrázku, ale když ji držíte v rukou, je to ještě horší. Ruka s podivnými vlákny, které se na zadní straně spojují s druhou rukou. Je to strašidelné a zároveň poutavé. Naprosto jasné je, že se nejedná jen tak o obyčejný obrázek bez významu, v průběhu čtení se dopracujeme i k tomuto a zjistíme pravý význam ruky, ne jen to, že působí odstrašujícím dojmem.

Co mě překvapilo nejvíc byla tloušťka knihy, na první pohled zarážející. Obsahuje 180 stran a při tom ve mně zanechala hluboký dojem, zavrtala se mi pod kůži. Navždy. Častokrát mi lezl mráz po zádech, bála jsem se spolu s Kylem všech těch podivných věcí, které se děly kolem. Nakonec těch 180 stran naprosto stačilo, protože Kyle nám už řekl vše, co chtěl. Ani nevím, jestli bych chtěla znát jejich konec. Nevíme, jak Kyle spolu s Lily dál žili, jestli se nakonec nechali přeměnit na 1.0 nebo zůstali 0.4. Teď už si můžeme jen klást otázky a spekulovat o tom, co mohlo být dál. Skutečnost je taková, že už se to nedozvíme.

Nakonec jsem se nula-celá-čtyřkám rozhodla dát 5 hvězdiček. Nevím, jestli si to knížka zaslouží, já si myslím, že ano. Čtení jsem si užívala, příběh byl napínavý, na každé stránce na vás vybaflo nějaké překvapení, které naprosto odrovnalo vaše teorie o tom, co se vlastně děje.

Už bych chtěla říct jen jedno.

Tohle je důkaz.
Že jsme-
nezapomněli.


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Egmont.

30. června 2013

RC Recenze: Setkání s duchem

Název: Setkání s duchem (Originální název: The Ghost and the Goth)
Autor: Stacey Kade
Série: Mezi nebem a zemí #1 (Origiální název: The Ghost and the Goth #1)
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Fantasy, nadpřirozeno, duchové
Počet stran: 216

Anotace: Královna školy a hvězda místních roztleskávaček Alona Dareová je předurčena pro skvělou budoucnost. Její život však končí nečekaně pod koly autobusu. Všichni si myslí, že je navždy pryč, ale... Alona zůstala ve světě živých jako duch. Pouze jediný člověk ji může vnímat - spolužák a totální lúzr Will. Podaří se jim překonat vzájemnou nechuť a pomoct jeden druhému? Proč Alona neodešla skrze jasné světlo do onoho světa?


Alona byla normální dívka... Jen měla skvělou postavu, byla to blondýnka, byla několikrát zvolena královnou školy, byla to kapitánka roztleskávaček a byla populární... Ano, byla... Už není. Jednoho dne totiž zemřela, když se vytratila z hodiny tělocviku, přejelo ji auto. A tím by taky mohl příběh skončit. Někde v dáli by se ukázalo světlo, nebo by přišel anděl nebo by se nestalo vůbec nic a Alona by prostě zmizela ze světa lidí. Ale o čem by tahle kniha byla, kdyby měla skončit hned po pár stránkách s tím snad nejnudnějším koncem? Kdepak, Alona totiž zůstane z neznámého důvodu na tomto světě.
zdroj
Nikdo ji nevidí, ani neslyší. Akorát že pak narazí na jednoho kluka, se kterým chodila do školy. Jmenuje se Will a dokáže ji vidět, proto se ho Alona drží jako klíště a snaží se ho přesvědčit, aby jí nějak pomohl.
Will je outsider, vždycky se držel na těch spodních příčkách v hierarchii střední školy. Spoustu lití na něj pohlíželo jako na blázna, protože chodil k psychiatrovi, stále nosil sluchátka v uších a občas se choval vážně divně, jako že například mluvit i sám se sebou. Tohle ale viděli jen ostatní lidé, on ve skutečnosti mluvil s duchy, kteří kolem něco celou dobu byli, nemluvil si pro sebe. Proto nosí sluchátka, aby tak nemusel poslouchat jejich věčné nářky. Ale Alona mu změní život... Odežene od něj duchy, zapůsobí na Willa a nakonec se ukáže, že není ta špatná, jako byla dříve popisována. Můžou se z těchto dvou odlišných bytostí stát přátelé?

Zpátky do reality. Moje naděje u Alony Dareové, mrtvé nebo živé, jsou asi stejné, někde v záporných číslech.

Zpátky do reality. Moje naděje u Alony Dareové, mrtvé nebo živé, jsou asi stejné, někde v záporných číslech.
Alonu jsem ze začátku skutečně moc nemusela. Namyšlená holka, o kterých nerada čtu, ale zase to bylo zajímavé, protože ve většině knih o mladých holkách figurují právě ty šedé myšky, které jsou „šikanovány“ královnami ročníku a jsou zamilované do populárních kluků. Alona byla jiná. Zdála se skoro dokonalá, ale i její život měl své mouchy. Její nejlepší kamarádka se hned pár dní po její smrti líbila s Aloniným tehdejším klukem... A ani Alonina rodina nebyla dokonalá, což sami nakonec uvidíme, protože jednou se potkáme s její matkou. Je vidět, že Alona si toho protrpěla také dost a nakonec se z ní stane docela fajn holka. Ke konci knížky bude milá, přátelská a celkově... v pohodě.
Téma duchové působí jako horor. Tak tomu ale v této knížce není. Není se tu čeho bát, protože se tu všechno bere odlehčeným způsobem. Knížka je vtipná, veselá, na odreagování. Já si to čtení užívala, kolikrát jsem se smála. Bála jsem se, že Alona bude neustále brečet nad tím, že je mrtvá, což se taky někdy dělo, ale pak to brala už lépe, jako by se s tím smířila, což jsem si na ní oblíbila.

Hodnotím 3 hvězdičkami, protože to nebylo úplně ono, co bych očekávala, ale i tak jsem si užívala čtení. Pobavila jsem se a ke konci jsem byla i trochu smutná, ale nakonec to vlastně dopadlo ještě dobře. Těším se, až si přečtu zbylé díly. :)


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment

27. června 2013

RC recenze: Inheritance

Název: Inheritance
Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz dračích jezdců #4 (Origiální název: The Inheritance Cycle #4)
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Fantasy
Počet stran: 672

Anotace: Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace!

Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, potřebují být neskutečně silní a odvážní. Pokud to nedokážou oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje.
Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alagaësii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat?

Dlouho očekávaný čtvrtý díl světového bestselleru Odkaz Dračích jezdců!


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment



zdroj
Už v době, kdy byl Eragon ještě chudý farmářský chlapec a Safira naivní mládě, nám všem bylo jasné, jak celý příběh dopadne, jaké budou poslední stránky posledního dílu této série. Otázkou ale zůstalo, jak si Paolini hodlá pohrát se vším tím, co je mezi. Ve svým knížkách nám popsal svět Alagaësie, rasy, které zde žijou a v posledním díle nám představil zblízka i kočkodlaky a ukázal nám, jak nebezpečná mohou být monstra žijící v hlubinách moře. Toužili jsme znát konec a Paolini nás zatím krmil jen bitvami, nečekanými zvraty a i šťastnými chvilkami, které nás na určitou dobu nasytili, ale kdo by nechtěl znát konec?
A ten konečně přišel. Ale ještě než se dostaneme do Uru'beanu a setkáme s králem Galbatorixem, čeká nás přechod přes celou Alagaësii, musíme dobýt spoustu měst, která nám stojí v cestě. Ale nakonec obrovská armáda včetně Safiry a Eragona dorazí k hradbám Uru'beanu. Už nás čeká jen poslední vítězství. Nebo prohra? 
Paolini se při poslední bitvě skutečně rozepsal. Spousty stran, na kterým nám detailně popsal vše, co se děje na bojiště a to jsem si užívala. Slova mě vtrhla do děje a já čekala, co se bude dít dál, a bála jsem se o své oblíbené hrdiny. Když pak ale přišel na scénu Galbatorix, všechny mé představy se rozpadly na milion kousíčků. Přemýšlela jsem, kde je ta chvíle, kterou jsem čekala... Všechno to bylo tak nějak moc jednoduché.

zdroj
Začnu pěkně od začátku tím, co se mi na knížce skutečně líbilo. Draci, kterých zde konečně bylo více, i když jim stále nebylo dáno tolik prostoru, kolik bych si přála. Když Eragon a Safira navštívili Vroengard, konečně jsem si něco zase skutečně užívala. Chtěla bych vidět jeho hlavní město Doru Araeba na vlastní oči, vidět ty kolosální stavby, mezi kterými se našly i takové, kde se mohli i ti největší draci volně proletět jako v přírodě. Na Vroengardu už to ale není takové jako dřív, žijí tu zvláštní živočichové, jako například i obří šneci. To ale nebylo jediné, co se mi na Vroengardu líbilo. Nejkrásnější prostě bylo to, proč sem vlastně Eragon a Safiry putovali... A nakonec to našli a nečekali to, stejně jako já. Ale musím uznat, že se mi to moc líbilo a zpočátku jsem jen s otevřenými ústy koukala na stránku, že jestli je to vůbec možné.

Kromě Eragona čteme i z pohledu Nasuady a Rorana, Eragonova bratrance. Nasuada je stále vůdkyní Vardenů, byla však unesena Galbatorixem. Ten ji chce získat na svou stranu. Mohl by jednoduše vyslovit její pravé jméno a donutit ji jím dělat to, co chce, ale on si přeje, aby se Nasuada sama rozhodla se k němu přidat. Ta ale odmítá, tak jí mučí s snaží se ji dostat až na úplné dno. To by tu ale nesměl být Murtagh, který se jí snaží pomáhat. Tohle jsem od něho nečekala, ale je pravda, že dříve nejednal ze své vlastní vůle, ale kvůli tomu, že Galbatorix znal jeho pravé jméno a on se mu nemohl vzepřít. I přesto mě to překvapilo, jak milý byl na Nasuadu a líbilo se mi, jak se jejich vztah začal rozvíjet. Bylo to příjemné odbočení a hlavní dějové linie, kde nás čekaly jen bitvy.

zdroj
Právě díky Roranovy můžeme ty bitvy vidět z první ruky. Roran je skvělý válečník, umí taktizovat, což je v bojích také důležité, a umí se skvěle ohánět kladivem, kterým zabil už bezpočet vojáků. Roranovy pasáže jsem si vždy užívala, měly svou akčnost a často se odehrávaly jinde, než kde se soustředilo hlavní vojsko Vardenů. Někdy musel Roran jet daleko, aby obsadil jedno město, a pak se zase musel rychle vrátit zpátky k Vardenům, kteří už se blížili k Uru'beanu.

Konec se mi svým způsobem líbil. Už jsem psala kousek nahoře, že Galbatorix mě překvapil. Na to, jak byl v předešlých dílech popisován, jako nejobávanější, nejsilnější, nesmrtelný... a spoustu dalších přívlastků, díky kterým se ho báli snad všichni, se mi zdálo, že se nakonec moc nepředvedl.
Při posledních stránkách jsem byla dokonce i smutná. Přemýšlela jsem, proč to muselo skončit zrovna tak... Možná je to i dobře, protože tak Paolini může zase navázat, s nějakou další sérií, co se dělo dále. Tak uvidíme, co si pro nás nakonec připraví.

Nakonec dávám knížce 4 hvězdičky, protože tam nebylo všechno tak dokonalé, jak bych si přála. Na Paoliniho zdlouhavé popisy jsem si už zvykla, ale stejně se nad tím občas musím pozastavit, protože někdy byly některé pasáže skutečně zbytečné. I tak ale musím celou sérii pochválit. Oblíbila jsem si, bavilo mě si číst příběhy Eragona a Safiry a sledovat, jak postupem času dospívají a jak se mění oni, i všichni okolo. Můžu říct, že tahle série patří k mým oblíbeným.


Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti