30. června 2013

RC Recenze: Setkání s duchem

Název: Setkání s duchem (Originální název: The Ghost and the Goth)
Autor: Stacey Kade
Série: Mezi nebem a zemí #1 (Origiální název: The Ghost and the Goth #1)
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Fantasy, nadpřirozeno, duchové
Počet stran: 216

Anotace: Královna školy a hvězda místních roztleskávaček Alona Dareová je předurčena pro skvělou budoucnost. Její život však končí nečekaně pod koly autobusu. Všichni si myslí, že je navždy pryč, ale... Alona zůstala ve světě živých jako duch. Pouze jediný člověk ji může vnímat - spolužák a totální lúzr Will. Podaří se jim překonat vzájemnou nechuť a pomoct jeden druhému? Proč Alona neodešla skrze jasné světlo do onoho světa?


Alona byla normální dívka... Jen měla skvělou postavu, byla to blondýnka, byla několikrát zvolena královnou školy, byla to kapitánka roztleskávaček a byla populární... Ano, byla... Už není. Jednoho dne totiž zemřela, když se vytratila z hodiny tělocviku, přejelo ji auto. A tím by taky mohl příběh skončit. Někde v dáli by se ukázalo světlo, nebo by přišel anděl nebo by se nestalo vůbec nic a Alona by prostě zmizela ze světa lidí. Ale o čem by tahle kniha byla, kdyby měla skončit hned po pár stránkách s tím snad nejnudnějším koncem? Kdepak, Alona totiž zůstane z neznámého důvodu na tomto světě.
zdroj
Nikdo ji nevidí, ani neslyší. Akorát že pak narazí na jednoho kluka, se kterým chodila do školy. Jmenuje se Will a dokáže ji vidět, proto se ho Alona drží jako klíště a snaží se ho přesvědčit, aby jí nějak pomohl.
Will je outsider, vždycky se držel na těch spodních příčkách v hierarchii střední školy. Spoustu lití na něj pohlíželo jako na blázna, protože chodil k psychiatrovi, stále nosil sluchátka v uších a občas se choval vážně divně, jako že například mluvit i sám se sebou. Tohle ale viděli jen ostatní lidé, on ve skutečnosti mluvil s duchy, kteří kolem něco celou dobu byli, nemluvil si pro sebe. Proto nosí sluchátka, aby tak nemusel poslouchat jejich věčné nářky. Ale Alona mu změní život... Odežene od něj duchy, zapůsobí na Willa a nakonec se ukáže, že není ta špatná, jako byla dříve popisována. Můžou se z těchto dvou odlišných bytostí stát přátelé?

Zpátky do reality. Moje naděje u Alony Dareové, mrtvé nebo živé, jsou asi stejné, někde v záporných číslech.

Zpátky do reality. Moje naděje u Alony Dareové, mrtvé nebo živé, jsou asi stejné, někde v záporných číslech.
Alonu jsem ze začátku skutečně moc nemusela. Namyšlená holka, o kterých nerada čtu, ale zase to bylo zajímavé, protože ve většině knih o mladých holkách figurují právě ty šedé myšky, které jsou „šikanovány“ královnami ročníku a jsou zamilované do populárních kluků. Alona byla jiná. Zdála se skoro dokonalá, ale i její život měl své mouchy. Její nejlepší kamarádka se hned pár dní po její smrti líbila s Aloniným tehdejším klukem... A ani Alonina rodina nebyla dokonalá, což sami nakonec uvidíme, protože jednou se potkáme s její matkou. Je vidět, že Alona si toho protrpěla také dost a nakonec se z ní stane docela fajn holka. Ke konci knížky bude milá, přátelská a celkově... v pohodě.
Téma duchové působí jako horor. Tak tomu ale v této knížce není. Není se tu čeho bát, protože se tu všechno bere odlehčeným způsobem. Knížka je vtipná, veselá, na odreagování. Já si to čtení užívala, kolikrát jsem se smála. Bála jsem se, že Alona bude neustále brečet nad tím, že je mrtvá, což se taky někdy dělo, ale pak to brala už lépe, jako by se s tím smířila, což jsem si na ní oblíbila.

Hodnotím 3 hvězdičkami, protože to nebylo úplně ono, co bych očekávala, ale i tak jsem si užívala čtení. Pobavila jsem se a ke konci jsem byla i trochu smutná, ale nakonec to vlastně dopadlo ještě dobře. Těším se, až si přečtu zbylé díly. :)


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment

27. června 2013

RC recenze: Inheritance

Název: Inheritance
Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz dračích jezdců #4 (Origiální název: The Inheritance Cycle #4)
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Fantasy
Počet stran: 672

Anotace: Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace!

Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, potřebují být neskutečně silní a odvážní. Pokud to nedokážou oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje.
Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alagaësii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat?

Dlouho očekávaný čtvrtý díl světového bestselleru Odkaz Dračích jezdců!


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment



zdroj
Už v době, kdy byl Eragon ještě chudý farmářský chlapec a Safira naivní mládě, nám všem bylo jasné, jak celý příběh dopadne, jaké budou poslední stránky posledního dílu této série. Otázkou ale zůstalo, jak si Paolini hodlá pohrát se vším tím, co je mezi. Ve svým knížkách nám popsal svět Alagaësie, rasy, které zde žijou a v posledním díle nám představil zblízka i kočkodlaky a ukázal nám, jak nebezpečná mohou být monstra žijící v hlubinách moře. Toužili jsme znát konec a Paolini nás zatím krmil jen bitvami, nečekanými zvraty a i šťastnými chvilkami, které nás na určitou dobu nasytili, ale kdo by nechtěl znát konec?
A ten konečně přišel. Ale ještě než se dostaneme do Uru'beanu a setkáme s králem Galbatorixem, čeká nás přechod přes celou Alagaësii, musíme dobýt spoustu měst, která nám stojí v cestě. Ale nakonec obrovská armáda včetně Safiry a Eragona dorazí k hradbám Uru'beanu. Už nás čeká jen poslední vítězství. Nebo prohra? 
Paolini se při poslední bitvě skutečně rozepsal. Spousty stran, na kterým nám detailně popsal vše, co se děje na bojiště a to jsem si užívala. Slova mě vtrhla do děje a já čekala, co se bude dít dál, a bála jsem se o své oblíbené hrdiny. Když pak ale přišel na scénu Galbatorix, všechny mé představy se rozpadly na milion kousíčků. Přemýšlela jsem, kde je ta chvíle, kterou jsem čekala... Všechno to bylo tak nějak moc jednoduché.

zdroj
Začnu pěkně od začátku tím, co se mi na knížce skutečně líbilo. Draci, kterých zde konečně bylo více, i když jim stále nebylo dáno tolik prostoru, kolik bych si přála. Když Eragon a Safira navštívili Vroengard, konečně jsem si něco zase skutečně užívala. Chtěla bych vidět jeho hlavní město Doru Araeba na vlastní oči, vidět ty kolosální stavby, mezi kterými se našly i takové, kde se mohli i ti největší draci volně proletět jako v přírodě. Na Vroengardu už to ale není takové jako dřív, žijí tu zvláštní živočichové, jako například i obří šneci. To ale nebylo jediné, co se mi na Vroengardu líbilo. Nejkrásnější prostě bylo to, proč sem vlastně Eragon a Safiry putovali... A nakonec to našli a nečekali to, stejně jako já. Ale musím uznat, že se mi to moc líbilo a zpočátku jsem jen s otevřenými ústy koukala na stránku, že jestli je to vůbec možné.

Kromě Eragona čteme i z pohledu Nasuady a Rorana, Eragonova bratrance. Nasuada je stále vůdkyní Vardenů, byla však unesena Galbatorixem. Ten ji chce získat na svou stranu. Mohl by jednoduše vyslovit její pravé jméno a donutit ji jím dělat to, co chce, ale on si přeje, aby se Nasuada sama rozhodla se k němu přidat. Ta ale odmítá, tak jí mučí s snaží se ji dostat až na úplné dno. To by tu ale nesměl být Murtagh, který se jí snaží pomáhat. Tohle jsem od něho nečekala, ale je pravda, že dříve nejednal ze své vlastní vůle, ale kvůli tomu, že Galbatorix znal jeho pravé jméno a on se mu nemohl vzepřít. I přesto mě to překvapilo, jak milý byl na Nasuadu a líbilo se mi, jak se jejich vztah začal rozvíjet. Bylo to příjemné odbočení a hlavní dějové linie, kde nás čekaly jen bitvy.

zdroj
Právě díky Roranovy můžeme ty bitvy vidět z první ruky. Roran je skvělý válečník, umí taktizovat, což je v bojích také důležité, a umí se skvěle ohánět kladivem, kterým zabil už bezpočet vojáků. Roranovy pasáže jsem si vždy užívala, měly svou akčnost a často se odehrávaly jinde, než kde se soustředilo hlavní vojsko Vardenů. Někdy musel Roran jet daleko, aby obsadil jedno město, a pak se zase musel rychle vrátit zpátky k Vardenům, kteří už se blížili k Uru'beanu.

Konec se mi svým způsobem líbil. Už jsem psala kousek nahoře, že Galbatorix mě překvapil. Na to, jak byl v předešlých dílech popisován, jako nejobávanější, nejsilnější, nesmrtelný... a spoustu dalších přívlastků, díky kterým se ho báli snad všichni, se mi zdálo, že se nakonec moc nepředvedl.
Při posledních stránkách jsem byla dokonce i smutná. Přemýšlela jsem, proč to muselo skončit zrovna tak... Možná je to i dobře, protože tak Paolini může zase navázat, s nějakou další sérií, co se dělo dále. Tak uvidíme, co si pro nás nakonec připraví.

Nakonec dávám knížce 4 hvězdičky, protože tam nebylo všechno tak dokonalé, jak bych si přála. Na Paoliniho zdlouhavé popisy jsem si už zvykla, ale stejně se nad tím občas musím pozastavit, protože někdy byly některé pasáže skutečně zbytečné. I tak ale musím celou sérii pochválit. Oblíbila jsem si, bavilo mě si číst příběhy Eragona a Safiry a sledovat, jak postupem času dospívají a jak se mění oni, i všichni okolo. Můžu říct, že tahle série patří k mým oblíbeným.


20. června 2013

RC recenze: Deklarace smrti

Název: Deklarace smrti (Originální název: The Deaclaration)
Autor: Gemma Malley
Série: Deklarace #1 (Origiální název: The Declaration #1)
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Sci-fi
Počet stran: 256

Anotace: Velká Británie, rok 2140.
Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán. 
Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?



Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment




Deklarace smrti je už druhé vydání knihy The Declaration, ale tentokrát oblečené v novém kabátě s novým názvem. V roce 2007 se nám do rukou dostalo první vydání. Byl to bestseller, a teď se tuhle vyprodanou knihu rozhodlo nakladatelství Fragment vydat znovu.
Já jsem z nové obálky nadšená, abych se přiznala, zrovna obálka Přebytečných mě nijak neoslnila a nejspíš bych knihu blíže nezkoumala.
Proto jsem ráda, že se mi do rukou dostalo nové hezčí vydání, s krásnou obálkou. A taky jsem ráda, že mě nakonec knížka zaujala.

Lidé vždy snili po nesmrtelnosti a alchymisté začali neúspěšné hledat léky na stárnutí. Když pak vědci objevili, jak lidem zajistit nesmrtelnost... Jak nestárnout a netrpět nemocemi. Je to nádherné, žít věčně, ale má to i stinné stránky. A pak jednoho dne vědci našli lék. A tak vznikla Deklarace. Ta všem lidem zakazuje mít více než jen jedno dítě. Když tohle někdo poruší, budou potrestáni a jejich další děti zavřeny do ústavů pro Přebytečné.
Anna je také Přebytečná. Žije v ústavu Grange Hall, což je ústav pro výchovu přebytečných. Ale je to především vězení a tak nějak i mučírna, kde přebytečným výchovou vymývají mozky. Nutí je nenávidět své rodiče, stejně tak jako sami sebe.
Anna je se svým životem smířená. Chce se stát Užitečnou a pracovat pro někoho z Vyvolených, nesmrtelných, protože tohle je práce Přebytečných. Anna je poslušná, dělá co se jí řekne, chová se podle pravidel a z celého srdce nenávidí své rodiče. A pak se zde objeví Petr, který do jejího života přinese nějaké světlo a změní její pohled na svět. A tak se po dlouhé době v ústavu Anna spolu s Petrem rozhodne utéct a najít její rodiče. Ale může se jim to vůbec povést? Můžou se skrýt před celým svět?

Knížka byla občas psaná z pohledu třetí osoby, ale někdy si Anna vedla deníček... Byla to taková malá známka „rebelie“, protože Přebyteční by neměli mít svůj vlastní majetek. Ale ona si přesto zapisovala své myšlenky a malý sešit si schovávala do skoro neviditelné díry ve zdi v umývárně. Na některých zápiscích toho mnoho zajímavého nebylo a připadlo mi to jen jako shrnutí děje, protože jsme se nedozvěděli nic moc nového. Ale pak nás překvapily i nové a zajímavé informace.

Tahle kniha se mi líbila, i přesto, že místy byla tak trochu dětinská. Přesto mě donutila přemýšlet nad spoustou věcí. Ta nesmrtelnost by byla nádhera, ale osobně bych se toho nechtěla dožít. Co mi ale hlava nebrala bylo, jak se zacházelo s Přebytečnými, jako s nějakými odpadky, co na tomto světě nemají co dělat. Jenže tohle se vždy musí stát, nikdy nemůže být svět naprosto dokonalý a bez poskvrnky... A i když lidem zajistíte nesmrtelnost a řeknete jim, aby se řídili těmi a těmi zákony, jako byste jim přímo říkali „porušte je!“ To by ale vědci museli vymyslet i lék na poslušnost.

Deklarace smrti se mi líbila... Jsem ráda, že se mi dostala do rukou, protože mě donutila přemýšlet o světě a o tom, co by se jednou mohlo stát realitou.
Docela mi vadilo, jak se kniha zpočátku vlekla, mohlo tam být víc napětí a akce a ten konec mi přišel trošku naivní, přesto ale hezký. Přes těch pár malých drobností, o kterých jsem se už zmínila, nakonec dávám knížce 4 hvězdičky.


1. června 2013

RC Recenze: Paranormálové 3: Jednou provždy

Název: Jednou provždy
Autor: Kiersten White
Série: Paranormálové #3
Nakladatelství: Fortuna Libri
Žánr: Fantasy
Počet stran: 400

V malém městečku, kde nyní žije Evie, se začíná objevovat čím dál více paranormálů, kteří by chtěli začít žít poklidný život utajený před vládní agenturou MAZP. Ta ale změnila vedení a nová supervizorka chce, aby Evie začala zase plnit své povinnosti na plný úvazek, ale Evie odmítá mluvit s kýmkoliv jiným než s Raquel, svojí bývalou šéfkou a ženou, která pro ni byla skoro jako matka.
Reth je na pokraji smrti. Lease je unesen. Jack, který ji na konci minulé knihy nechal na vílích stezkách, se znovu objevuje na scéně a žádá o odpuštění. Tohle všechno jsou, dalo by se říct, malichernosti v porovnání s tím, co paranormálové žádají po Evie. Má totiž otevřít bránu, kterou by mohli projít ti paranormálové, kteří chtějí, do překrásné země, jež byla kdysi jejich domovem.

Druhý díl, Evie a Jack
podpalují loď v Temné říši
První díl - Zlodějka duší  je o pravidlech, troše paranormálů, jedné velké hrozbě a hlavně o MAZP. Druhý díl - Nikdo není bez viny se snaží přiblížit nám lidskou stránku Evie, trochu nás seznámit s tajemstvím a nakonec nás nechat dočíst s podivným pocitem, co mělo tohle znamenat. Ale třetí díl nemá ani jedno z toho, maximálně jsou to jen okrajové části příběhu, který je napínavý, překvapující, plný zvratů a nedá vám spát.
Kiersten White skvěle dokáže popsat příběh i postavy, má trefná přirovnání a vtahuje vás tím do děje. Představuje nám množství paranormálů, povoluje nám nahlédnout do vílích říší, seznamuje nás se zrcadlovým lesem, ukazuje nám New York postavený z hadů, učí nás tanec, který nám nedovolí nic jiného, jen dál naslouchat hudbě a tančit a tančit.

Nikdy bych si nemyslela, že tohle řeknu, ale Evie jsem si nakonec opravdu zamilovala. Obdivuju na ní, jak dokáže bojovat za ty, které má ráda. Potýká se s paranormálním světem a přitom je stejná jako každá dívka. Má svůj oblíbený seriál o životě puberťáků, je zamilovaná do jednoho kluka a šíleně miluje růžovou, což je vidět i na jejím paralyzéru, který si trefně pojmenovala Žah. Je růžový a posázený falešnými diamanty. A to je roztomilé, jak se nám autorka snaží Evie přiblížit, ukázat nám její světlou stránku, která říká, že je Evie stejná jako my a žádný lovec paranormálů.
Je až zvláštní, jak tento poslední díl změnil můj pohled na všechny postavy. Ty chvilky, kdy byli Evie a Lease spolu, jsem si náramně užívala, víc než kdy dřív, a bylo mi smutno, když jim něco bránilo spolu být.
Docela jsem si oblíbila i Retha, který celou dobu představoval záporáka, co se snaží získat Evie na svou temnou stranu. Byla jsem mile překvapena, když jsem zjistila, že Reth je vlastně mnohem hodnější, než se na první pohled zdá. Stále je to ale víla, tak se v něm najdou i krapet špatné vlastnosti, jako sobectví, kdy Evie ukazuje špatné a zvrácené kouty Temné říše, jen aby ji víc přesvědčil o tom, jak moc správné je otevřít bránu a všechny poslat zpátky. Jindy se zase snaží získat Evie jen a jen pro sebe, protože ji má rád mnohem víc, než se zdá.
Jack je opět na scéně. To by asi každého nenapadlo, že se tu prostě zjeví a vše mu nakonec bude odpuštěno i po tom všem, co provedl. Nechal Evie na vílích stezkách, dostal ji do mnoha nebezpečí... Kdyby Evie nebyla tak nadaná, nejspíš už by byl dávno mrtvá. Ale v téhle době je každá ruka dobrá, tak prozatím je Jackovi odpuštěno, protože jeho pomoc se nakonec bude hodit.


Během čtení a po dočtení knížky jsme byla nadšená. Závěrečný díl naprosto předčil má očekávání a na konci jsem byla šíleně smutná, že už to všechno končí. I když to bylo krásné zakončení, ráda bych věděla, co bylo dál. To už je ale jen na nás, sami si teď musíme domyslet, jaký byl život Evie a Lease.

Anotace: Evina paranormální minulost se neustále vrací a děsí ji. Nová ředitelka Mezinárodní agentury pro zadržování paranormálů ji chce přemluvit k nové spolupráci se střediskem. Temná královna týrá lidi ve své děsuplné říši. A paranormálové neustále tvrdí, že Evie je jediná bytost, která je dokáže zachránit před jejich záhadným, nebezpečným osudem.
Celému paranormálnímu světu běží čas. A osud tohoto světa nemá v rukou nikdo jiný než Evie…

                                          Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri.

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti