27. června 2013

RC recenze: Inheritance

Název: Inheritance
Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz dračích jezdců #4 (Origiální název: The Inheritance Cycle #4)
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Fantasy
Počet stran: 672

Anotace: Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace!

Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, potřebují být neskutečně silní a odvážní. Pokud to nedokážou oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje.
Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alagaësii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat?

Dlouho očekávaný čtvrtý díl světového bestselleru Odkaz Dračích jezdců!


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment



zdroj
Už v době, kdy byl Eragon ještě chudý farmářský chlapec a Safira naivní mládě, nám všem bylo jasné, jak celý příběh dopadne, jaké budou poslední stránky posledního dílu této série. Otázkou ale zůstalo, jak si Paolini hodlá pohrát se vším tím, co je mezi. Ve svým knížkách nám popsal svět Alagaësie, rasy, které zde žijou a v posledním díle nám představil zblízka i kočkodlaky a ukázal nám, jak nebezpečná mohou být monstra žijící v hlubinách moře. Toužili jsme znát konec a Paolini nás zatím krmil jen bitvami, nečekanými zvraty a i šťastnými chvilkami, které nás na určitou dobu nasytili, ale kdo by nechtěl znát konec?
A ten konečně přišel. Ale ještě než se dostaneme do Uru'beanu a setkáme s králem Galbatorixem, čeká nás přechod přes celou Alagaësii, musíme dobýt spoustu měst, která nám stojí v cestě. Ale nakonec obrovská armáda včetně Safiry a Eragona dorazí k hradbám Uru'beanu. Už nás čeká jen poslední vítězství. Nebo prohra? 
Paolini se při poslední bitvě skutečně rozepsal. Spousty stran, na kterým nám detailně popsal vše, co se děje na bojiště a to jsem si užívala. Slova mě vtrhla do děje a já čekala, co se bude dít dál, a bála jsem se o své oblíbené hrdiny. Když pak ale přišel na scénu Galbatorix, všechny mé představy se rozpadly na milion kousíčků. Přemýšlela jsem, kde je ta chvíle, kterou jsem čekala... Všechno to bylo tak nějak moc jednoduché.

zdroj
Začnu pěkně od začátku tím, co se mi na knížce skutečně líbilo. Draci, kterých zde konečně bylo více, i když jim stále nebylo dáno tolik prostoru, kolik bych si přála. Když Eragon a Safira navštívili Vroengard, konečně jsem si něco zase skutečně užívala. Chtěla bych vidět jeho hlavní město Doru Araeba na vlastní oči, vidět ty kolosální stavby, mezi kterými se našly i takové, kde se mohli i ti největší draci volně proletět jako v přírodě. Na Vroengardu už to ale není takové jako dřív, žijí tu zvláštní živočichové, jako například i obří šneci. To ale nebylo jediné, co se mi na Vroengardu líbilo. Nejkrásnější prostě bylo to, proč sem vlastně Eragon a Safiry putovali... A nakonec to našli a nečekali to, stejně jako já. Ale musím uznat, že se mi to moc líbilo a zpočátku jsem jen s otevřenými ústy koukala na stránku, že jestli je to vůbec možné.

Kromě Eragona čteme i z pohledu Nasuady a Rorana, Eragonova bratrance. Nasuada je stále vůdkyní Vardenů, byla však unesena Galbatorixem. Ten ji chce získat na svou stranu. Mohl by jednoduše vyslovit její pravé jméno a donutit ji jím dělat to, co chce, ale on si přeje, aby se Nasuada sama rozhodla se k němu přidat. Ta ale odmítá, tak jí mučí s snaží se ji dostat až na úplné dno. To by tu ale nesměl být Murtagh, který se jí snaží pomáhat. Tohle jsem od něho nečekala, ale je pravda, že dříve nejednal ze své vlastní vůle, ale kvůli tomu, že Galbatorix znal jeho pravé jméno a on se mu nemohl vzepřít. I přesto mě to překvapilo, jak milý byl na Nasuadu a líbilo se mi, jak se jejich vztah začal rozvíjet. Bylo to příjemné odbočení a hlavní dějové linie, kde nás čekaly jen bitvy.

zdroj
Právě díky Roranovy můžeme ty bitvy vidět z první ruky. Roran je skvělý válečník, umí taktizovat, což je v bojích také důležité, a umí se skvěle ohánět kladivem, kterým zabil už bezpočet vojáků. Roranovy pasáže jsem si vždy užívala, měly svou akčnost a často se odehrávaly jinde, než kde se soustředilo hlavní vojsko Vardenů. Někdy musel Roran jet daleko, aby obsadil jedno město, a pak se zase musel rychle vrátit zpátky k Vardenům, kteří už se blížili k Uru'beanu.

Konec se mi svým způsobem líbil. Už jsem psala kousek nahoře, že Galbatorix mě překvapil. Na to, jak byl v předešlých dílech popisován, jako nejobávanější, nejsilnější, nesmrtelný... a spoustu dalších přívlastků, díky kterým se ho báli snad všichni, se mi zdálo, že se nakonec moc nepředvedl.
Při posledních stránkách jsem byla dokonce i smutná. Přemýšlela jsem, proč to muselo skončit zrovna tak... Možná je to i dobře, protože tak Paolini může zase navázat, s nějakou další sérií, co se dělo dále. Tak uvidíme, co si pro nás nakonec připraví.

Nakonec dávám knížce 4 hvězdičky, protože tam nebylo všechno tak dokonalé, jak bych si přála. Na Paoliniho zdlouhavé popisy jsem si už zvykla, ale stejně se nad tím občas musím pozastavit, protože někdy byly některé pasáže skutečně zbytečné. I tak ale musím celou sérii pochválit. Oblíbila jsem si, bavilo mě si číst příběhy Eragona a Safiry a sledovat, jak postupem času dospívají a jak se mění oni, i všichni okolo. Můžu říct, že tahle série patří k mým oblíbeným.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti