29. dubna 2014

RC Recenze: Osudové rozhodnutí

Název: Osudové rozhodnutí (Gone)
Autor: Lisa McMann
Série: Lovkyně snů (Dream Catcher) #3
Nakladatelství: Fragment
Žánr: YA, nadpřirozeno, sny
Počet stran: 224
Anotace: Myslíte si, že vidět, o čem ostatní sní, je skvělé? Naopak, je to děsivé, nebezpečné a může vás to stát i život.

Jmenuju se Janie a věřila jsem, že vím, co mě v budoucnosti čeká. Myslela jsem si, že jsem s tím smířená. Nesnesu však pomyšlení na to, že stahuju Cabela s sebou. On je skvělý a já na pokraji sil. Musím navždy zmizet, aby mohl žít naplno. 
Může můj osud zvrátit cizinec, který mi vstoupil do života? A opravdu mě čeká jen zlověstná budoucnost a ani plamínek naděje na lepší dny? Musím si zvolit, čas běží a jde o život...

Jak byste reagovali vy, kdybyste se jedné noci propadli do něčího snu? Byli byste vystrašení a svěřili se někomu? Nebo byste si toto strašlivé prokletí nechali jen pro sebe a doufali, že se jedná jen o noční můru a vy brzy procitnete.
Janie se neprobudila. S prokletím či darem lovkyně snů žije stále jako v nikdy nekončící noční můře.
Kdysi Janie ani nedoufala, že by mohla žít normální život. Pak se ale naučila „odmítat“ sny, zastavovat je a otáčet úhel pohledu.
Především ale našla Cabela. Začala doufat, že by mohla vést normální život. A později tomu i začala věřit.
Často ale přijdou zvraty, které nám převrátí život naruby. Když si Janie nakonec přečetla zelený notes paní Stubinové, zjistila celou pravdu, která není vůbec růžová. Kvůli propadání se do snů se jí bude zhoršovat zrak, až o něj přijde úplně. Bude ztrácet cit v prstech na rukách i nohou. A nejhorší na tom je, že s sebou stáhne i Cabela, protože ani jeden není schopen toho druhého opustit. Můžou tohle zvládnout a vést krásný, dlouhý život?

„Tady jsme rodina, Hannaganová. Já jsem tvoje rodina, ty jsi moje rodina, tady patří do rodiny každý. Vyprdnout se na rodinu, to by nešlo.“

Jako by toho už tak neměla dost, Janie najde svého otce. Leží v nemocnici, v kómatu. Její matka jí tvrdí, že mu „vybouchla hlava“. Janie odhaluje tajemství  svého otce a přemýšlí, jaké by to bylo, kdyby žila jako on, v izolaci.
Byla by blázen, kdyby si vybrala slepotu a ochrnutí, ale to by musela opustit Cabela. Možná nakonec nebude ani muset. Žádné řešení není správné. Její dar nese svá rizika na obou protikladných pólech a ne jen na jednom. Zbývá už jen si vybrat, která bolest je snesitelnější.

Série Lovkyně snů je příjemné, lehké a oddechové čtení, které vám nezabere příliš mnoho času. Přesto je každý díl (vlastně kromě prvního :D) nabitý napětím a skrytými pravdami a hrůzami, které s sebou přináší „lovení snů“.
Říkala jsem si, co bych mohla od posledního dílu očekávat, čím mě asi překvapí. Jestli mě nadchne nebo zklame. Zklamaná jsem nebyla, i když příliš nadšená také ne, přesto jsem měla po dočtení dobré pocity. Prožívala jsem s Janie pátrání po pravdě a jiné momenty, ať už to byly šťastné chvilky nebo hroší.
Už jsem psala v recenzích na předchozí díly, že u mě má autorka velké plus za to, že z Janie neudělala jen další oblíbenou holku, která jako bonus dostane ještě nadpřirozené schopnosti. A pak možná začne přemýšlet o svém životě, stane se z ní lepší člověk, začne se více zajímat o ty „nižší vrstvy“. Jo, vážně takové hrdinky většinou nemám ráda a to právě kvůli tomu, že jich je většina. U Janie se tohle naštěstí nestalo. Janie nikdy neměla lehký život, ale na druhou stranu, nefňukala, dýchala a pracovala, aby mohla žít a brala život takový, jaký je. Kvůli tomu si častokrát vysloužila můj obdiv, protože nevím, jak bych se s jejím životem dokázala poprat já.
Když Janie před sebou měla těžké rozhodnutí a pak si nakonec vybrala tu méně bolestivou volbu, tak, aby to zase neměla moc jednoduché, se jí do cesty postavila další překážka.

Je škoda, že už tato série končí, docela ráda bych věděla, co bylo s Janie dál. Ale asi je to tak lepší, nechat ji žít si svůj život v relativním poklidu a na nás je si jen domyslet, co se tak mohlo dál dít.


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment

27. dubna 2014

Recenze: Jsem roztříštěná


Název: Jsem roztšíštěná (Shatter Me)
Autor: Tehereh Mafi
Série: Shatter Me #1
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: Dystopie, sci-fi, fantasy
Počet stran: 288

Anotace: Jsem prokletá.
Mám dar.
Jsem zrůda.
Jsem víc než jen člověk.
Můj dotek je smrtící.
Můj dotek znamená sílu.
Jsem jejich zbraň.
Budu se bránit!

Nikdo neví, proč je Juliettin dotek smrtící, ale Obnova s ní má své plány. Chtějí ji použít jako zbraň. Ovšem Juliettina představa je úplně jiná… Tahle dystopie vás bude děsit. Tyhle knihy nebudete moci odložit!


„Byla jsem uvězněná 264 dní,“ takhle začíná dystopický román Shatter Me, psaný zvláštní způsobem, který se vám zavrtá pod kůži a vy se okamžitě stáváte součástí příběhu.

zdroj
Země je na pokraji zkázy. Ovzduší je zničené, zvířata vymírají. A tak se vlády ujímá Obnova, která ujišťuje lidstvo, že všechno bude zase v pořádku. Ale kdeže, co když jsou vše jen kecy a Obnova má úplně jiné plány? 
Začíná to jednou malou celou, s malým oknem a uvězněnou dívkou, která je divná zvláštní. Když k ní jednoho dne přivedou nového spolubydlící, celý její svět se mění od základů. Začíná po dlouhé době opět komunikovat a v klukovi jménem Adam nakonec poznává někoho, koho kdysi znala.
Proto ji tak moc bolí, když ji kluk zradí a ona zjistí, že byl jen součástí plánu, který ji měl osvobodit z ústavu pro choromyslné. Ale za jakou cenu? Že začne využívat naplno svůj dar a stane se součástí armády a bude vlastně jen zbraň hromadného ničení.
To by se ale na scéně nesměl opět ukázat Adam, který je, jak se zdá, imunní vůči jejímu daru a ona se do něj zamilovává. Teď už jim nezbývá nic jiného, než utéct z kasáren. Ale Juliette je moc mocná na to, aby ji nechali jen tak jít.

Při čtení jsme měla trošku rozporuplné pocity. Hned na začátku mě knížka strhla sebou svým originálním stylem psaní a hlavně atmosférou vězení a dystopického světa, který se rozprostírá hned za plexisklem. Ale jakmile se kniha dostávala do bodu někde v půlce, přestalo mě to bavit, musela jsem si odložit a ke čtení jsem se vrátila zase až za pár dní, protože mě vytáčelo, jak jsem se koukala na tu krásnou obálku. Takže hned, jak byl čas, pustila jsme se zase do čtení a už mě to nepustilo, dokud jsem to nedočetla.

Anotace už naznačuje, že se jedná o dystopický příběh. S těmi jako by se poslední dobou roztrhl pytel. Tak proč zrovna Jsem roztříštěná má být jednou z těch knih, o kterých by se mělo mluvit? Odpověď je jednoduchá. Autorka nám podává příběh Juliette nevšední formou. Píše často v krátkých větách, často je v textu objevují v jedné větě některá slova několikrát za sebou. A hlavně, je zde spousta přeškrtaného textu. Jsou to myšlenky, na které se Juliette neodváží ani myslet, natož je vyslovit. Další zvláštnost je, že Juliette se často vyjadřuje pomocí čísel, jako by si tím chtěla utřídit myšlenky v hlavě a snažila se se úplně nezbláznit.

Jsem zavřená už 264 dní. Nemám nic než malý zápisník, polámané pero a v hlavě čísla, která mi dělají společnost. Zavřeli mě do cely, která má necelých 10 metrů čtverečních, 1 okno a 4 holé stěny. Za 264 dní v izolaci jsem nevyslovila ani jedno ze 42 písmen abecedy. Od okamžiku, kdy jsem se naposledy dotkla lidské bytosti, mě dělí 6 336 hodin.

Juliette jsem měla celkem ráda. Občas jsem si s ní příliš nerozuměla, připadala mi někdy zvláštní. Ale není se čemu divit, když strávila tolik času zavřená, v rukou dar, který by mohl zničit svět. Přesto jsem si ji po nějaké době docela oblíbila.
Roztříštěná se mi moc líbila, nicméně nemohu jí dát plný počet bodů, protože skutečně ten začátek nebyl, jak bych očekávala. Ale když se začal příběh rozjíždět, čtení jsem si neskutečně užívala a na konci už jsem ani neměla slov, jen jsem se těšila na druhý díl.
Přesto něco musím knížce vytknout a to, že mi připadal jen jako další zamilovaná knížka, o dvou mladých lidech, jen s tím rozdílem, že jejich životy autorka zasadila do dystopického světa, aby příběhu přidala na zajímavosti. Chybělo mi tam více zajímavostí o Obnově, rozhodně by mi nevadilo, kdyby se o tom autorka více rozepsala.
Proto dávám jen 4 hvězdičky. A doufám, že druhý díl se mi zalíbí víc.


19. dubna 2014

RC Recenze: Vstříc temnotě

Název: Vstříc temnotě (Fade)
Autor: Lisa McMann
Série: Lovkyně snů (Dream Catcher) #2
Nakladatelství: Fragment
Žánr: YA, nadpřirozeno, sny
Počet stran: 256
Anotace: Některé noční můry nekončí… Zvlášť když se nechtěně dostáváte do snů druhých…

Jmenuju se Janie. Je mi teprve sedmnáct, ale skutečnost pro mě začíná být horší než sny.

Na Fieldridgeské střední škole se dějí znepokojivé věci. Přesto nikdo nechce promluvit a ani vyšetřování nikam nevede. Co je však ještě horší, začínám odhalovat pravdu o sobě a o svých schopnostech - a ta je pochmurná. Vážně, krutě pochmurná…
Lovec snů. To je člověk, který neloví sny, jen se do nich propadá. A možná i něco víc.

Janie je lovkyní snů už od svého dětství. Teď je ale o něco starší a zkušenější a dokáže sny už trochu ovládat a možná konečně přichází na kloub tomu, jak by se z jejího prokletí mohl stát dar.
Cabela si pamatujeme už od prvního dílu. Byl jednou z mála postav, které autorka vymyslela, a dostalo se mu dost prostoru jak v knize, tak v samotném životě Janie. Ta může díky svému daru být nápomocná v kriminalistice a Cabel... je Cabel. Je pěkný, milý a chytrý a dokáže hrát svou roli. Oba teď pracují pro kapitánku Komiskou a společně čelí zločinu a jiným větším, dokonce nadpřirozeným, záhadám.
Jejich nynější úkol může být dost nebezpečný především pro Janie. Mají na škole vystopovat sexuálního devianta. A Janie je volavka.
Cabelovi se samozřejmě nelíbí, že by na ni měl sahat nějaký úchylný učitel, ale co nadělá, nesmí se nijak prozradit a nesmí dát na veřejnosti najevo, že má Janie rád, protože sám pracuje na vlastním případu s drogama.

Druhý díl byl o poznání lepší. Konečně se dočkáváme nějaké pořádné zápletky a příběh začíná být tak trochu i detektivka. Janie pomocí paní Stubinové, která se jí objevuje ve snech, se učí lépe sny zvládat a učí se, jak v nich lidem pomoct. Čím více se ale ocitá ve snech, tím více se zhoršuje její zdravotní stav. Déle jí teď trvá, než se jí po probuzení vrátí zrak a cit do konečků prstů.
Jakmile se v knížce objeví zápisník slečny Stubinové s varováním „číst jen na vlastní nebezpečí“, hned jsem věděla, že knížku nakonec dočtu na jediný zátah a to jen abych znala celou krutou pravdu.

Janie je od prvního díla trošku jiná. Konečně nějak více poznávám její charakter, ale občas mě štvalo, jak se chovalo ke Cabelovi a přitom ani netušila, jak skvělého přítele v něm má a že může být ráda, že s ní je. Upřímně, kdo by to vydržel, být s někým, když ani nemůže spát ve stejné posteli ani místnosti. Cabel ale měl Janie opravdu rád a vyklubal se z něj skvělý kluk, který dokázal Janie podržet v těch nejhorších chvílích a stále stál při ní. Každá holka by toužila po někom takovém.

Byla jsem ráda, že autorka přišla s novým nápadem využití propadání se do snů a taky jsem byla ráda, že od prvního dílu se děj konečně nějak pohnul a dělo se v něm mnohem víc věcí. Zapojení trošku detektivních scén se mi líbilo a dodávalo to příběhu jiný šmrnc. Je pravda, že po přečtení prvního dílu jsem čekala něco více nadpřirozeného, ale spokojila jsem se i s tímto. No a pravda o lovcích snů. Byl to šok, ale zase tolik mě to nepřekvapilo, protože se dalo čekat, že tahle moc bude mít nějaké omezení a nějaké nástrahy. Svět totiž není růžový.

A tak si Vstříc temnotě zaslouží o jednu hvězdičku víc, než první díl. Jde o dobrý příběh i nápad a těším se, co bude následovat dál a jak to všechno Janie zvládne. Nakonec mě série mile překvapila a dala mi víc, než jsem čekala. Doufám, že třetí díl bude ještě lepší.


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment

16. dubna 2014

RC Recenze: Procitnutí

Název: Procitnutí (Wake)
Autor: Lisa McMann
Série: Lovkyně snů (Dream Catcher) #1
Nakladatelství: Fragment
Žánr: YA, nadpřirozeno, sny
Počet stran: 216
Anotace: Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem...

Janie se nezdají sny. Ona se totiž lidem do snů propadá a to ani sama nemusí spát. Stejná místnost, otevřené dveře či okno naprosto stačí k tomu, aby spáč strhl Janie s sebou do snu.
Na první pohled je to krásné, vidět něčí sny. Ale skutečnost je jiná, ne každému se totiž zdají sny, kde se prochází růžovou zahradou. Většina lidí trpí nočními můrami, zdá se jim o tom, jak padají, jak se ocitají nazí na veřejnosti, jiní zase prožívají erotické sny, někomu se zdá o malém bráškovi, který se topí a jiní se zase mění v zabijácké netvory.
Pro Janie je budoucnost nejasná. Už teď má těžký život, ale přála by si studovat na vysoké, ale s její poruchou to nebude mít moc jednoduché, protože by musela bydlet na koleji. A to znamená spolubydlícího, který má sny.

„Sny nejsou vzpomínky, Janie. Jsou to naděje a obavy. Projevy různých stresů. 
Myslel jsem, že zrovna ty bys to mohla vědět.“
Když se tak zpětně ohlédne za knížkou, napadá mě, o co tam vlastně pořádně šlo. Nepřišli jsme na to, proč se tohle Janie děje, jen se naučila trošku ovládat sny, které k ní přicházely. Procitnutí bylo vlastně jen takové oddechové čtení, s trochou nadpřirozena a romantiky.

Procitnutí je napsané formou deníku, ale v er formě. Kapitoly jsou doplněné časem a datem, což nám pomáhá se lépe v knížce orientovat. Styl psaní mi přišel místy trošku kostrbatý, i když je svým způsobem i zajímavý. Autorka tak chtěla podat příběh Janie nějak zajímavěji, ale na to snad stačilo už jen to, že nejde v příběhu o upíry, vlkodlaky, anděly... I když tak kniha rychle ubíhala a nezdržovaly nás zbytečné scénky, stejně se mi chvilkama nečetlo moc dobře a měla jsem chuť knížku položit. Co je ale pravda, konec přišel celkem rychle a zůstal otevřený, takže nám toho sliboval ještě hodně do dalšího dílu.

Se začátkem jsem měla trošku problémy. Nejdříve se nic moc nedělo, ocitali jsme se ve spoustě snů, které nám toho příliš neřekly, ale pak se na scéně objevil Cabel. S jeho jménem jsem měla trošku problém. Až o spoustu stran dál mi došlo, že to není Caleb, ale Cabel a musela jsem se smát... prostě kabel. Napadlo mě jen to, kde autorka přišla k tak příšernému jménu. Ale samotný hrdina tak hrozný nebyl, stala se z něj zajímá postava, hodný a milý člověk, co si nemyslel, že je středem vesmíru. Stejně tak i Janie.
Oblíbila jsem si ji a místy mi jí bylo i líto. Měla matku alkoholičku, otce někde v trapu a musela si tak vydělávat sama na svůj i matčin život a přitom ještě stíhat školu. Žila takový normální, ale chudobný život a jako by to nestačilo, musela se vypořádávat se svým prokletím. Jenže, a to se mi na ní vážně líbilo, nechovala se jako ufňukaná holka, nebrečela a neproklínala nikoho, prostě přežívala a snažila se s tímto životem smířit.
Dávám 3 hvězdičky. Jde o příjemné oddechové a nenáročné čtení. Knížku zhltnete klidně během jednoho večera. Ale zase tolik nadšená jsem nebyla. Nápad byl naprosto skvělý, ale je pravda, že jsem čekala trochu víc, větší zápletku a především nějaké větší uplatnění jejích snů. Ale kdoví, co bude v dalších dílech.


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti