5. dubna 2015

Recenze: Prvních 100

Název: Prvních 100 (The 100)
Autor: Kass Morgan
Série: Prvních 100 (The Hundred) #1
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: Sci-fi, dystopie
Počet stran: 280

Od ničivé nukleární války žije lidstvo ve vesmírných lodích vysoko nad radioaktivním povrchem Země. Nyní je však sto mladých delikventů, které společnost považuje za postradatelné, vysláno na nebezpečnou výpravu s cílem znovu kolonizovat planetu. Může to být jejich druhá šance na život… nebo sebevražedná mise.
Země byla zničená jadernou válku a lidstvu nezbývalo nic jiného, než se uchýlit do bezpečí vesmírných lodí kilometry nad povrchem země. Ti šťastnější žijí na Fénixu. Je to něco jako „bohatá čtvrt“, kde se s lidmi zachází jinak, než s těmi, co žijí na Waldenu nebo Arkádii. Ale tvrdá pravidla platí tam i tam. Když se někdo dopustí nějakého přestupku, proběhne soud a dotyčný nakonec s jistotou skončí ve vězení. Pokud mu bylo 18, proběhne poprava, pokud ne, jen čeká, dokud mu 18 nebude. Má pak právo se znovu obhájit, ale zbytečně, poprava proběhne tak jako tak. Jsou to tvrdá nekompromisní pravidla, ale bohužel se kvůli přežití lidstva musí dodržovat. Nikomu nebyla udělena milost, až do teď. Potají je 100 vězňů posláno na Zemi, aby zjistili, jestli se zde po 300 letech může začít znovu žít, a tím odčinili svůj trest.

„I dobří lidé dělají chyby. To ještě neznamená, že ti na nich přestane záležet.“

Než jsem začala číst, slyšela jsem dost názorů, že knížka není nic moc a její seriálová podoba je mnohokrát lepší. Říkala jsem si, že to nemůže být až tak hrozné a nakonec jsem si Prvních 100 přečetla. A... nebylo to tak hrozné, ale taky se mi to zrovna dvakrát nelíbilo.
Začátek mi přišel strašně nudný a zmatený. Autorka na své čtenáře vychrlila spoustu jmen, událostí a dalších jiných názvů, kterým v té době rozuměla snad jen ona. Sice později bylo všechno vysvětleno, ale mně osobně docela vadilo, číst tolik věcí, o kterých jsem neměla ani tucha, co znamenají. Nebo číst o trápení mladé dívky, když nebylo řečeno, proč je ve vězení nebo co se stalo jejím rodičům. Mám ráda v knížce tajemství a štve mě, když autor všechno vykecá hned na první stránce, ale vadilo mi, že v této knize asi stokrát bylo řečeno něco typu „To, co jsem udělal, je neodpustitelné.“ a přitom se to, co dotyčný udělal, vysvětlí až o spoustu stran později.
To byla první věc, co mi vadila. Další byla uspěchanost příběhu. V jednu chvíli Glass byla uprchlice z vězení, po které pátrají všichni strážci a o pár řádků níž jí byla udělena milost. Na druhou stranu, aspoň se knížka četla rychle a nebylo zde moc sáhodlouhých popisů.
Taky jsem často musela převracet oči nad tím, kolik času a vět bylo v knížce věnováno rozebírání toho kdo, s kým, kde, jak. Skoro pořád se někdo s někým líbal nebo uvažoval nad tím, tak se mu ten člověk líbí. Nevadí mi láska v dystopických knihách nebo ve fantasy, ale tady toho bylo až příliš.
A poslední věc. Vzpomínky. Snad v každé kapitole někdo na něco vzpomínal. Strašně moc to odvádělo pozornost od aktuálního dění a právě kvůli těm vzpomínkám bylo strašně málo prostoru věnováno Zemi. A o Zemi tu přece šlo, ne? Vlastně se toho tolik nestalo, lidé zjišťovali, jak moc se jim Země líbí, dělali si starosti o jídlo, vodu, zdraví. Jednou Clarke našla kostel, což pro mě byl asi takový nejzajímavější moment z celého dobrodružství na Zemi. Tedy kromě konce, ale to nesmím přece prozradit. :)
Asi by se mi daleko víc líbilo, kdyby Prvních 100 byl až druhý díl. V prvním díle by se tak autorka mohla věnovat těm vzpomínkám a v druhém mohla naplno rozvést život na Zemi.
Ale nechci knížku jenom kritizovat. Nápad skutečně špatný nebyl a spoustu chvil se mi skutečně líbilo. Například pozorování západu slunce, květy na stromě, pozorování motýlů. Také se mi něco líbilo i z Fénixu, kudy nás provázela Glass.

Slova západ slunce nemohla nikdy obsáhnout význam nádhery nad jejich hlavami a Wells si snad po milionté od přistání uvědomil, že slova, kterými se naučili popisovat Zemi, bledla v porovnání se skutečností.

Spoustu jmen, ale nikde vysvětlení kdo je kdo. Takže... Prvních 100 je psáno ze 4 pohledů. 2 dívky a 2 chlapci.
Clarke je věnována první kapitola. Její rodiče byli popraveni a ona sama je ve vězení a jen čeká, než na ni přijde řada.Clarke se chtěla stát doktorkou a i když svá studia nedokončila, stává se na Zemi užitečnou osobou. Clarke jsem si nikdy moc nezamilovala. Nebyla to špatná holka, určitě měla dobré srdce, ale mě si jednoduše ničím nezískala. Hrozně mě štvaly její názory a změny nálad. Do určité míry jsem chápala její chování vůči Wellsovi, ale to byl také důvod, proč mě tak štvala. Není snadné odpustit, ale Wells právě všechno dělal pro ni a pro to, aby byla šťastná. Ve chvíli, kdy to konečně pochopila, jsem začala jásat, ale předčasně, protože zase najednou změnila svůj názor. Přišla mi strašně tvrdohlavá.
Wells byl chytrý, milý, pohledný a především syn kancléře, takže byl, dá se říct, terčem mezi skupinkou mladých vězňů. Provedl příšerný zločin, aby byl poslán na Zemi, protože chtěl být s Clarke. Ta ale o jeho přítomnost rozhodně nestála. Wells měl smysl pro pravidla a řád, takže často dělal věci, o kterých si myslel, že jsou správné, ale přehlédl možnost, že by to mohlo lidem okolo ublížit. Wellse jsem měla ráda, byl právě jedním z mála, kteří mi nebyli protivní.
Dalším je Bellamy. Kluk, který taky neměl původně letět na Zemi, ale dostal se do transportéru nepříliš snadnou cestou, a to jen kvůli tomu, že chtěl být nablízku své sestře. Pojem sourozenec je pro lidi cizí, protože rodiny mohou mít pouze jedno dítě a to teprve, když je schváleno. Pravidla se vždycky porušují a porušovat budou, takže několik dětí má svého sourozence, ale nikdo si není s tím druhým tak blízký, jako Bellamy a Olivia. Udělal by pro ni cokoliv, aby ji ochránil. Myslel si, že je to jediná bytost, na které mu záleží. Pak zjistil, že mu začíná záležet i na Clarke.
A poslední z naší čtveřice je Glass. Podařilo se jí uprchnout z transportéru, ale nakonec dostala milost, aby se stala příkladem toho, že systém vlády stále funguje. Byla jí dána druhá šance na život. Glass mi tolik nevadila. Měla jsem ráda ji i jejího bývalého přítele Luka a přála jsem jim, aby skončili zase spolu.

Docela se těším, až se podívám na seriál, protože spoustě lidem se líbí. Tak doufám, že i můj názor bude vesměs kladný.

První díl mě tedy nenadchl a nejdříve jsem mu chtěla dát jen maličké 2 hvězdičky. Ale konec mi svým způsobem... ne přímo vyrazil dech, jelikož jsem čekala něco podobného, ale vzbudil ve mně zvědavost a touhu si přečíst druhý díl. Proto jsem se nakonec rozhodla dát o hvězdičku víc. Na druhý díl se určitě těším, jsem moc zvědavá, co se bude dít dál a doufám, že snad bude dvojka o moc lepší než jednička.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti