10. května 2015

RC Recenze: Poslední z bohů

Název: Poslední z bohů (The Last Olympian)
Autor: Rick Riordan
Série: Percy Jackson (Percy Jackson and the Olympians) #5
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Řecká mytologie, fantasy, YA
Počet stran: 408

Jmenuji se Percy Jackson… Blíží se mé šestnácté narozeniny. V Táboře polokrevných však nechystáme oslavy, nýbrž výpravu do války. A místo blahopřání jsem si vyslechl dávné temné proroctví, které mi všichni tak dlouho tajili. Bitva, která může znamenat konec světa, začne docela nevinně, když mi přistane na kapotě auta bájný kůň Pegas…

Ukáže se konečně, kdo stojí na straně dobra a kdo se přidal k vládci temnot? Kdo válku nepřežije a kdo z ní vyjde jako hrdina?
Zápas o zachování civilizace začíná!

5. díl navazuje na předcházející tituly: Percy Jackson – Zloděj blesku, Percy Jackson – Moře nestvůr, Percy Jackson – Prokletí Titánů, Percy Jackson – Bitva o labyrint.
Ano, přesně tak. V předešlém díle se na stranu zla přidal poslední potřebný polokrevný a díky němu Kronos povstal. Není sice ještě úplně fit, ale už i teď, když přebývá v Lukově těle, je docela dost nebezpečný.
Percyho narozeniny se blíží. Blíží se vyplnění proroctví a on má teď jistotu, že se v něm píše o něm. Zachrání Olymp nebo padne spolu s ním? Zdá se nemožné, aby vyhrál, protože není tolik silný, aby porazil samotného vládce Titánů a k tomu ještě i jeho obří armádu obléhající Manhattan. Sám to určitě nedokáže a v tu chvíli je čas, aby se na scéně objevili jeho kamarádi, spolubojovníci a také Nico, který dostane geniální nápad. I když trochu nebezpečný, ale řekněte, co v tomto světě není nebezpečné?
Polobohové mají své starosti u vstupu do Empire State Building a bohové zase bojují svou bitvu s tím nejhorším monstrem, Týfónem, kterého sice už jednou kdysi dávno porazili, ale s vypětím všech sil. Teď se Týfón řítí také k Olympu a jestli se tam dostane, je s Olympem ámen.

Konečně poslední díl celé série, na který jsem se opravdu těšila a nezklamal mě. Autor své čtenáře hned na prvních pár stránkách mrštil rovnou do děje, na loď, která se stala základnou pro Krona. Boje se odehrávají už od začátku a pomalu směřují k té největší bitvě. Za to u mě má autor další velké plus, že se nezdržoval s nepodstatnými věcmi a přišel hned k tomu hlavnímu, na co čtenáři takovou dobu čekali. Válka zabere vlastně celou knihu a není moc prostoru na jiné záležitosti. I tak se zde najde volná chvilka pro Annabeth a Percyho nebo Rachel a Percyho. Na straně nepřátel padne spoustu příšer, ale i polobozi přijdou o několik svých skvělých bojovníků. Objeví zrádce, poznají Prométhea a setkají se tváří v tvář Kronovi.
Spolu s Percym vyrostl i autorům styl psaní, který na mě působil úplně jinak, než dřív. V porovnání s prvním dílem se poslední o hodně lišil, byl mnohem zajímavější, napínavější, čtivější a obsahoval spoustu akčních scén i humoru. I tak jsem měla pořád, jako u jiných dílů, pocit ze šťastného konce a odmítala jsem věřit tomu, že by mohl Olymp prohrát, ale klidně nás může autor ještě překvapit a třeba to nakonec bude Kronos, kdo převezme vládu nad světem. Nechte se vtáhnout do děje jako já, přelouskejte ty první knížky a zjistíte, jestli vše skončí happy nebo sad endem.

Vzal si sekeru a rozmáchl se.
Svým drsným způsobem to bylo krásné, jako by chtěl říct Vykuchám tě jako rybu. Každou ze dvou čepelí měl tvarovanou jako omegu - poslední písmeno řecké alfabety. Možná proto, že ta sekera mohla být to poslední, co oběť uvidí. Násada byla zhruba stejně vysoká jako Mínótaurus, bronz obalený kůží. Spodek každé čepele omotávala spousta korálkových náhrdelníků. Uvědomil jsem si, že to jsou korálky Tábora polokrevných - náhrdelníky sebrané poraženým polobohům.

Percy už není ten malý kluk, co před čtyřmi lety překročil hranice Tábora polokrevných. Rychle vyrostl, naučil se bojovat a smířil se se smrtí, která ho možná čeká. Určitě je to jeden z těch obětavých hrdinů, kteří udělají vše, aby zachránili své přátele a k tomu i celý svět. Po dočtení knížek jsem byla docela zklamaná, že je konec, ale díkybohu se s Percym můžeme setkat ještě ve spin-off sérii. Percy se totiž stal za tu dobu mým oblíbencem, který mě provedl přes spoustu dobrodružství a spolu s kamarády mi ukázal bájný svět antického Řecka.
Nico se konečně ukázal jako frajer a i když občas měl své špatné chvilky, nakonec vynahradil své předchozí činy a zajistil Olympu „záchranu na poslední chvíli“. Tím si u mě Nico zajistil obdiv a nakonec jsem změnila svůj názor na něj, který při minulém díle nebyl až do konce vůbec pozitivní.
Po dlouhé době se v knížce objevuje na moment i Thalia. Skutečně jen na moment, sice s Lovkyněmi pomůže polobohům, ale  moc prostoru jí dopřáno není.

Jak už jsem psala, většina knížky je jen o válce, kterou občas prosvítí i ty šťastné chvíle nebo momenty plné humoru. Jednou z nich byla například scéna s obřím létajícím prasetem (Klazmonská svině), kdy jsem se musela vážně smát.

Vztekle zakvičelo, stočilo se ve vzduchu a vytáhlo provaz i se mnou na nebe.
Když máš z Central Parku namířeno na jih, radil bych ti jet podzemkou. Létající prasata jsou rychlejší, ale mnohem nebezpečnější.


Další věc, co se mi na knížkách líbí je, že se všechno neodehrává v několika málo dnech či týdnech. U spousty sérií jsou knížky neskutečně obsáhlé a vám připadá, že snad musela uběhnout léta od doby, co jste si přečetli první slovo, než jste se dostali k tomu poslednímu. A pak najednou zjistíte, že se děj odehrál v relativně krátké době a vy si jen říkáte... Sakra, jak?! Percy ten případ není. Během pěti dílů uběhnou čtyři roky a každý díl se odehrává v létě, tedy kromě třetího, který byl zasazený do zimních prázdnin. Sice říkám, že se mi to líbí, ale někdy mi to přišlo i trochu nelogické, protože jsem nějak nechápala, proč se vždy to hlavní děje zrovna v době, kdy jsou prázdniny. Jistě, bylo psáno, že v době školy a tak se podnikaly nějaké výpravy, ale ne tolik důležité. Monstra přece nemají desetiměsíční spánek, ne? Já být příšera, tak teda nečekám na tu chvíli, kdy se všichni hrdinové zase sejdou na jednom místě.
Čtvrtý díl končil celkem nepovedeným útokem na Tábor a Kronos se navíc probudil. Ale od té doby uplynul celý rok a i když jsem chápala, že Kronos sbírá síly, pořád mi to přišlo jako strašně dlouhá doba.
Ale dobře, nechám to tak, spíš to beru jako drobnost, která nijak neubrala na mém hodnocení. Postupem času jsem si zvykla i na to, jak Percy oslovuje čtenáře a automaticky předpokládá, že se jedná o kluka. Dřív mi to taky dost vadilo, ale později už mi to ani nepřišlo jako nějaká negativní věc, spíš jsem to brala jako součást knížek a stylu psaní a přešla to, kdykoliv jsem na to narazila.

Teď už ani nemůžu říct, že by šlo o příběh přímo pro děti, protože je poněkud obsáhlejší a často se tu vyskytují i scény ne zrovna vhodné, jako je zabíjení. Ale tak, kdo ví, možná tohle se teď už dětem líbí mnohem více.

Nechci tvrdit, že mě Percy Jackson nadchl a že jsem se z něj posadila na zadek, ale určitě jsem si sérii užila jako jedno velké dobrodružství na které budu pozitivně vzpomínat. Percy mě donutil se zase více zaobírat řeckou mytologií, která mě fascinovala už dříve, ale teď jsem jí byla přímo posedlá a přála jsem si vědět všechno. Rick Riordan do příběhu zapojil antické Řecko úplně jednoduše a hlavně zábavně. Ukázal čtenářům dobré, zábavné i špatné stránky, i to, že bohové nejsou žádní svatoušci, že mají i své špatné vlastnosti a možná nakonec nejsou o nic lepší, než Titáni. Když se tohle dozvíte, tak vám najednou není přímo jasné, na čí straně stát, ale možná přece jen ti Olympané budou asi lepší volba, co? Protože právě díky nim jsme ještě naživu.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti