8. května 2015

RC Recenze: Prokletí titánů

Název: Prokletí titánů (The Titan's Curse)
Autor: Rick Riordan
Série: Percy Jackson (Percy Jackson and the Olympians) #3
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Řecká mytologie, fantasy, YA
Počet stran: 336

Že mám moc po svém otci, bohu moří Poseidonovi, už víš... Že patřím do Tábora polokrevných, už taky víš... Ale na spoustu otázek neznám odpovědi ani já. Kam se poděla bohyně Artemis?
Jaké nebezpečné a záhadné příšeře byla na stopě? Mám na sebe vzít děsivé Titánovo prokletí, kterým by se naplnilo proroctví Orákula? Jsem Percy Jackson a vydávám se se svými přáteli z Tábora polokrevných na další výpravu do mytologického světa.
Vezmeme tě s sebou, chceš?
Nastává čas vánočních svátků. Lidé pečou cukroví, kupují dárky, domy jsou zdobeny blikajícími světýlky. Ale polobohové mají něco jiného na práci. Annabeth, Thalia a Percy směřují do vojenské akademie, aby odsud odvedli dva polobohy do Tábora. Nico a Bianca di Angelovi netuší, že jim v žilách koluje jiná krev, než lidská. Normálně by nebyl problém získat tyto dva sourozence a odvést je, ale něco jim v tom brání. Nebo někdo?
Velmi nebezpečná příšera mantichora, která pracuje pro někoho jménem Generál a má nejspíš spojitost se zrádcem Lukem, ohrozí životy všech a málem se jí podaří splnit svůj úkol, když v tu
chvíli se objeví Lovkyně.
Lovkyně je skupina mladých dívek, které vede bohyně Artemis. Jsou nesmrtelné, talentované a nebezpečné. A to všechno můžou mít pod jedinou podmínkou. Nikdy nesmí být s klukem, ani žádného milovat.
Přesto, že Lovkyně zachrání polobohy, Annabeth se ztratí i s mantichorou.
Samotná Artemis se později vydává na výpravu ulovit příšeru, která by mohla přivést pád Olympu, ale i ona je záhy ztracena kdoví kde.
Tím začíná další velmi nebezpečná výprava, při které nejeden hrdina padne. Nebezpečí je blíže než kdy dřív, nepřátele jsou čím dál tím silnější, dávno zapomenuté příšery ožívají a Kronos, Titán, co chce přivodit zkázu Olympu, se pomalu, ale jistě probouzí. Snad poprvé si čtenář nemůže být jistý, jak všechno dopadne, nemůže čekat dobrý konec, protože ten nemusí přijít. Nepřátele se zdají o tolik silnější. Můžou je vůbec hrdinové porazit?

Ruka mi zajela ke kapse, kde jsem měl uložený Anaklusmos, vražedné kuličkové pero. Cítil jsem, že je tu něco špatně. Nějaké nebezpečí. Thalia si přejela rukou po stříbrném náramku, své oblíbené kouzelné pomůcce. Věděl jsem, že myslíme na totéž. Schyluje se k boji.

Uplynulo teprve půl roku, co se Percy Jackson vrátil z poslední výpravy, a poprvé se příběh odehrává v zimě a ne v létě. Tábor je skoro prázdný, což je skoro až děsivé, když obvykle přetéká polobohy.
Percy byl až doposud jediným potomkem Velké trojky, ale když se Thalia uzdravila pomocí zlatého rouna, pěkně zamotala celým příběhem. Jako strom stárla velmi pomalu, takže se blíží její 16. narozeniny a co když je to právě ona, o kom se píše v Proroctví?
Popravdě, Thalii jsem si neoblíbila. Už jen z principu, že Percy má být ten vyvolený a teď je možná ona ta vyvolená. Přišla mi občas namyšlená, urážlivá, stále měla ke všemu negativní poznámky a myslela si, jak její nápady nejsou skvělé, ale tak asi se není čemu divit, když je dcerou samotného Dia. Na druhou stranu se ukázala i její obětavá stránka a snaha udržet své přátele v bezpečí.
Nechci teda nějak moc podporovat Percyho (i když možná jo :D), ale přišlo mi, že on se svým původem tolik nenadělá a nechlubí se zase tak moc. Myslím, že se z Percyho stává pomalu můj oblíbený hrdina, i když furt mi ještě trochu vadí jeho věk.
V Prokletí titánů se můžeme blíže seznámit s dalšími bohy jako je Artemis a Apollón. O Artemis jsem už povídala. Je to bohyně Měsíce a bohyně lovu, obklopuje se skupinou Lovkyň. Artemis jsem si oblíbila, přišla mi sympatická a nechovala se tak namyšleně, jak mají jiní bohové ve zvyku.
Její bratr Apollón, prohánějící se po obloze v červeném kabrioletu, na mě udělal okamžitě dojem, především k tomu přispěly jeho básnické počiny, které byly většinou více vtipnější než k zamyšlení.

Odkašlal si a dramaticky zvedl ruku.
Pod sněhem tráva
Artemis pomoc žádá
Jsem tak skvělý.
Zazubil se na nás a čekal potlesk.

„Ten poslední verš měl jenom čtyři slabiky,“ namítla Artemis.

Apollón se zamračil. „Vážně?“
„Ano. Co takhle Jsem namyšlený?“

Zbytek postav zůstává stejný. Stále je tu Grover, Annabeth, Tyson, Cheirón, Pan D., Clarisse... Ale právě sourozenci di Angelovi jsou tu prvně.
Bianca měla u mě zpočátku takový neutrální status, později šel trochu do záporu, ale nakonec mi Bianca přeci jen tolik nevadila. U Nica jsme ale měla zpočátku pozitivní pocity, přišel mi jako fajn kluk, že kterého se nakonec třeba vyklube hrdina a stane se slavným. No... ke konci knížky můj názor otočil o 180 stupňů.
Pana D. nebo-li Dionýsa jsem zprvu moc neměla ráda, byl mi nesympatický a byl to ignorant, ale teď se už trochu polepšil, tak snad to s ním tak půjde dál.

„Grovere?“ Bianca se na něj upřeně zadívala. „Ty jsi taky polobůh?“
„No, vlastně jsem satyr.“ Skopal si boty a ukázal kopyta. Měl jsem pocit, že Bianca omdlí přímo na místě.
„Grovere, obuj se,“ napomenula ho Thaia. „Nestraš ji“
„No dovol, já má kopyta čistá!“

Musím říct, že mě Percy Jackson začíná bavit čím dál víc. Příběh je napínavější a začíná se rozjíždět, pomalu se blíží vyvrcholení celé série a určitě se je na co těšit. Dám knížce o hvězdičku víc, než předchozím dílům, protože jsem si čtení fakt užila a navíc, těch pět hvězdiček si šetřím na další díly, které (a ano, už jsem je stačila přečíst), jsou ještě mnohem lepší.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti