26. května 2015

RC recenze: Proroctví

Název: Proroctví (The Lost Hero)
Autor: Rick Riordan
Série: Bohové Olympu (The Heroes of Olympus) #1
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Young Adult, řecká mytologie, dobrodružství, fantasy
Počet stran: 512

Do Tábora polokrevných přicházejí noví hrdinové Jason, Piper a Leo. Ale než se stačí pořádně rozkoukat, čeká je nebezpečná výprava, vedená záhadným proroctvím. A podaří se při tom všem vypátrat i Percyho Jacksona, ztraceného hrdinu?

Není tak zlé probudit se v autobuse cestou na školní exkurzi mezi svou dívkou a nejlepším kamarádem. Pořádný malér ale je, když spolužáky nepoznáváš, nevíš ani, kdo jsi sám, a netušíš, jak ses tam vůbec ocitl! A to všechno je jenom začátek, protože na výletě v Grand Canyonu se začnou dít vážně strašlivé věci…
Jason se jednoho dnes probudí v autobuse se svým nejlepším kamarádem Leem a svou hezkou přítelkyní Piper. Zní to krásně, ne? Ale není. Jason vůbec ty lidi vůbec nepoznává, ba co hůř, netuší ani kdo je on sám.
Brzy se i s Leem a Piper dostává do Tábora polokrevných a tuší, že jeho příchod může ohrozit tábor, sebe a dokonce i samotnou existenci polobohů.
Jason není jediný, kdo skrývá nějaké tajemství. Piper něco vrtá v hlavě, nutí ji přemýšlet a vybrat si. Jaké je ale to správné rozhodnutí? Když se zachová sobecky, mohli by ji všichni v táboře začít nesnášet.
Dokonce ani Leo není pozadu. Jako syn Héfaista je velmi zručný, chytrý a vynalézavý, ale taky má jeden nesmírně vzácný talent, který by mohl ohrozit všechny v jeho okolí. Nebo je zachránit.
Tři přátelé se vydávají zachránit unesenou bohyni Héru. Na cestě je čeká spousta dobrodružství, nebezpečí a možná začnou zjišťovat i pravdu sami o sobě, především Jason. Co je tento polobůh vůbec zač? Proč nazývá bohy jejich římskými jmény? Může to být jen pomatení smyslů nebo za tím vězí něco víc?

Než jsem začala číst Proroctví, ani jsem si neuvědomila, jak moc mi Percy chyběl. Chyběl mi styl psaní Ricka Riordana a jeho pojetí řecké mytologie, které dokázal vždy podat s humorem a nedokázal tím urazit.
Do Proroctví jsem se vrhla s nadšení a to mě neopustilo po celou dobu knížky. Jen mi čím dál tím více chyběl Percy. Věděla jsem, že Bohové Olympu už nebude čistě série o Percym, ale nevěděla jsem, co přesně mám čekat. Pravda byla, že Percy byl pryč, záhadně zmizel a všichni po něm pátrali. Až na trojici hlavních hrdinů, kteří se vydali na jinou a stejně, možná i více, důležitou výpravu. Celou dobu jsem čekala, kdy se Percy nějakým zázrakem zjeví na scéně a vytáhne ostatní z bryndy. Prozatím jsem se ale musela spokojit s Jasonem, Piper a Leem, které jsem si nakonec i přes počáteční nedůvěru dokázala oblíbit.

Z Jasona jsem měla nejdříve divný pocit. Prý by měl být mrtvý, ale autor napíná čtenáře a nedává jim jedninou šanci najít pravdu. Jason představoval nebezpečí, ale takové, že čtenář nikdy nemohl tušit, jak moc nebezpečný vlastně je. Nemůžete vědět, co od něho očekávat. Jasonovi byly ukradeny jeho vzpomínky a vybavuje si jen maličkosti, spíš pocity a dojmy, než obrazy a slova. Jeho vzpomínky by se mu mohly kdykoliv vrátit nebo by si k nim mohl nějakým způsobem najít cestu sám. Nemuselo by ho to tolik ovlivnit, nemusel by změnit názor na své nové přátele, ale přece jen je jeho mysl jedna velká neznámá. V druhém případě by mohly jeho vzpomínky způsobit přesný opak, mohl by se obrátit na druhou stranu, zády ke svým novým přátelům a vstříc těm starým. Jason se projeví jako silný a dobrý bojovník, měl znalosti, o kterých ani sám nevěděl. Měl dobrou povahu a nikdy se z něj nevyklubal naprostý hajzl. Takže i přes mé rozporuplné pocity se mi nakonec provrtal do srdce a dokázala jsem ho mít ráda.
U Piper tomu nebylo jinak. Ze začátku se tvářila jako zrádkyně. V hlavě jí kolovaly myšlenky o nějaké zradě, která se později na jednu stranu ukázala jako opodstatněná, ale když se na to člověk koukal z druhé strany, už to tak veselé nebylo. Měla jsem obavy z toho, co by mohla svým rozhodnutím způsobit, ale Rick vylíčil její povahu tak brilantně, že jsem ji nedokázala nenávidět a začala ji vidět jako opravdovou bojovnici, zapomněla jsem na její počáteční úmysly a brala ji jako svou novou „kamarádku“.

Leo položil ruku na skálu. Prsty mu najednou začaly doutnat. Ze špiček mu vyrazily proudy ohně jako zapálený střelný prach a zasyčely na kameni. Planoucí linie se hnaly po skále, až vykreslily zářící rudé dveře, pětkrát vyšší než Leo. Couvl a dveře se otevřely, až strašidelně tiše na tak obrovský kus skály.

Leo, jó, to je jiná liga, poslední z nové trojice hrdinů. Hluboko v duši měl skryté své vlastní tajemství, ale na rozdíl od Piper a Jasona jsem si ho oblíbila už na samém začátku, protože většinu času sršel humorem, jeho myšlenky mě vždy dokázaly pobavit. I přes všechny jeho vtípky skrýval v duši bolest a to z něj učinilo člověka, kterým byl. Obdivovala jsem jeho úžasný talent pro vynálezy a zároveň se mi líbila i jeho nebezpečná schopnost. Leo rozhodně neměl ideální život, ale taky kdo z polobohů ho má? Lea jsem měla z těch tří nejradši a na čtení jeho pasáží jsem se těšila nejvíc.
Dalším vtipálkem byl satyr Hedge, ochránce, který vždy přišel do boje ve „správnou chvíli“. Jako při boji s králem Mydasem, kdy pořvával „Smrt!“ a mlátil kolem sebe palicí. V dalších případech dokázal klidně i celý boj prospat.
Díky tomu, že se děj zase vrací do Tábora polokrevných, objevuje se tu i několik starých známých postav. Annabeth, která se vydává hledat Percyho. Rachel, Percyho smrtelná kamarádka, ze které se stalo Orákulum. Cheirón. Áresova dcera Clarisse. Dokonce se tu objeví i zmínka i hrdinech padlých v poslední válce s Titány. Tolik věcí a lidí zůstává stejných a přesto se všechno až moc změnilo.
Čtenáře čekají nové dobrodružné výpravy, které už známe ze série o Percym, ale s novými lidmi, novými dopravními prostředky, bohy i příšerami.

Měl k dobru jen uvězněnou bohyni, jednu skoropřítelkyni s dýkou a Lea, který si zřejmě myslel, že porazí armádu temnoty mátovými pastilkami.

Porážkou Titánů nic neskončilo. Povstávají Giganti a také něco ještě mnohem horšího. Duše už nejsou připoutané k Hádovi a příšery se tak vrací zpět mnohem rychleji, než dřív. Cesta z Tartaru je volná.
Polobohy čeká těžká zkouška. Pokud jste si mysleli, že Kronos byl něco ošklivě nebezpečného, budete se divit, že v porovnání s tím, co se blíží, bude Kronos vypadat jako mírumilovný mravenec.

Rickův styl psaní se mi líbil zase o něco víc. Knížka byla obsáhlejší, ale to i díky většímu písmu, ale stejně jako Percy Jackson se četla svižně a lehce, Rick dokázal psát s humorem a jindy zase napínavě a i když jsem věděla, že hlavním postavám se prostě nemůže nic stát, měla jsem o ně strach. Proroctví je skvělým prvním krokem k úspěšné sérii, o které už teď dokážu říct, že ji budu zbožňovat.

Nechte se jako já strhnout další sérií plnou dobrodružství a připravte se k boji, který se blíží.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti