17. května 2015

Recenze: 21. den

Název: 21. den (Day 21)
Autor: Kass Morgan
Série: Prvních 100 (The Hundred) #2
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: Sci-fi, dystopie
Počet stran: 264

Již stovky let na Zemi nikdo nevkročil – až do teď.

Od přistání stovky odsouzenců uplynulo již 21 dní. Jsou to jediní lidé, kteří žijí na planetě… nebo si to alespoň myslí. V tváří tvář neznámému nepříteli se Wells pokouší udržet skupinu pohromadě. Clarke se zatím snaží odhalit tajemství údajně opuštěné planety a pomoci Bellamymu najít jeho sestru – bez ohledu na možné následky. A na vesmírné stanici musí Glass podstoupit nemyslitelnou volbu mezi životní láskou a životem samotným.

V tomto vzrušujícím pokračování knihy Prvních 100 Kass Morganová odhaluje neuvěřitelná tajemství, zpochybňuje všechny základní jistoty a testuje pevnost lidských vztahů. A jestliže chce sto odsouzenců přežít, musí si uvědomit, že existuje jen jediné řešení – zapomenout na všechny spory a spolupracovat.
Uplynulo 300 let od nukleární války na Zemi a zachránilo se jen málo lidí, kteří přebývali na vesmírné stanici daleko nad povrchem Země. Pak ale bylo vysláno prvních 100 lidí, vězňů, kteří měli zjistit, jestli je Země znovu obyvatelná. Tenkrát se všichni báli, že jejich jediný problém bude radioaktivita, ale narazili na něco mnohem horšího. Na pozemské.
Po několika dnech na Zemi pozemští zaútočili a zabili jednoho kluka. Jejich vzkaz zněl jasně. Nechceme vás tu. S jejich přítomností vyplouvá na povrch spoustu otázek, ale ta nejdůležitější je, jak mohli na Zemi lidé přežít?
Stovka si připadá žalostně slabá a naprosto nepřipravená se bránit. Přesto se snaží budovat si příbytky a vyrábět zbraně.
Mezitím se Clarke s Bellamym vydává hledat jeho sestru Octavii, která byla nejspíš někým unesena a
s každým dnem se naděje na nalezení ji živou zmenšuje.

„Dělal jsi to, co podle tebe bylo nejlepší, abys je ochránil. Není lehké dělat taková rozhodnutí. Já to znám. A taky poznám rozdíl mezi tím, kdy se snažíš jednat jako vůdce a kdy jsi prostě jen obyčejný kluk.“

Už v recenzi na první díl jsem říkala, že mě série zatím moc nenadchla a druhý díl toto tvrzení nevyvrátil, což mi bylo líto. Ze seriálu jsem byla úplně nadšená a vůbec mi nevadilo, jak moc se liší od knih, spíš naopak.
Jediné, co se mi v knížce líbilo víc, byl vztah mezi Bellem a Clarke, protože v seriálu jsme se dočkali sotva pusy na tvář. I tak ale nebyl ani knižní vztah ideální, protože mezi sebou měli pořád nějaké neshody. V jednu chvíli Bell tvrdil, jak moc mu na Clarke záleží a ona mu pak řekla, že zabila jeho bývalou přítelkyni. Jo, zní to hrozně, ale až tak hrozné to není. Lily byla její kamarádka a rodiče Clarke ji použili jako subjekt na testování radiace. Lily pak Clarke požádala, aby ji zabila, protože byla bolest nesnesitelná a ona to udělala. To jsem chápala, být na Bellamyho místě, taky by mě to naštvalo. Ale naprosto nepochopitelné pro mě bylo jeho následné chování. Stačilo, aby se na něj Clarke jednou usmála, on si vzpomněl, jaká byla Lily bojovnice a že by radši umřela, než trpět, a najednou na všechno zapomněl a už se zase plazil po Clarke.
Kromě takových trošku více nesmyslných situací jsem jim fandila, ale už jsem je nedokázala vidět jako mé seriálové oblíbence a teprve až v průběhu tohoto druhého dílu jsem dokázala naprosto jasně vidět seriál a knížku jako dva odlišné světy.
Už u prvního dílu mě štvalo neustále řešení milostných vztahů a tady to jen pokračovalo. Někdy to bylo sice pěkné, ale jindy toho bylo až moc. A nemluvím jen o Clarke a Bellamym, ale třeba další
jsou Glass a Luke, kteří se v jednu chvíli také naprosto milovali. Glass mu pak řekla něco příšerného a on ji začal nenávidět, jako by jí před chvílí neříkal, jak moc ji miluje. Nechtěl ji už nikdy vidět a tím nikdy myslím tak pět minut, než jí obrazně řečeno zase klečel u nohou a prosil o odpuštění. (Neberte mě zas tak vážně, přesně tak se ten konec nestal, ale mám chuť zrovna tohle trošku přehánět.) Taky mi momenty s Glass vadily hlavně kvůli tomu, že vždy, když už se na Zemi dělo něco fakt napínavého, ona přerušila dění a přišla se svým nezajímavým a strašně roztáhnutým příběhem.

„Ale ale, zdravím.“ Bellamy ji objal. „Jak se cítíš?"
„Jako bych se právě osprchovala, když sis o mě utřel pot," odpověděla a se smíchem ho odstrčila.
„No, ber to jako odplatu za to, jak jsem se s tebou táhl šest kilometrů, když jsi byla v bezvědomí. Netušil jsem, že někdo může tolik slintat a neumřít přitom na dehydrataci."
„Já jsem na tebe neslintala," bránila se Clarke.
„Jak to můžeš vědět. Byla jsi mimo. Pokud teda..." Přimhouřil oči a nasadil zamyšlený výraz. „Pokud jsi teda celou tu věc s uštknutím jenom nehrála, abys už nemusela chodit. To by bylo fakt mazaný."

Nečekala jsem, že by mě knížka uchvátila, ale doufat jsem v to mohla. Když už se mi dostala do rukou, chtěla jsem si ji přečíst alespoň z čiré zvědavosti. Chtěla jsem vědět, jak autorka pojala svůj příběh. A právě kvůli tomu, že je knížka tolik jiná, než seriál, jsem si přála vědět, jak dopadne. Taky mě zajímalo její pojetí pozemských. Těm bohužel nebylo dopřáno tolik prostoru a docela mi i vadilo, co se z nich ke konci knížky vyklubalo. Mrzelo mě, že se jim autorka nevěnovala víc a nepověděla více o jejich životě, jejich způsobu života, přežívání, sídlech atd.

S hodnocením jsem byla dlouho na rozpacích. Knížka měla i své světlé momenty, kdy jsem se třeba smála nebo připitoměle usmívala, i tak jsem z ní ale nebyla moc unešená. Prvních asi 150 stran mi dalo trochu zabrat, protože jsem ji musela neustále porovnávat se seriálem, ale pak jsem si zvykla a konec knížky jsem zhltla během jednoho večera.
Nakonec s hodnocením zůstávám u zlatého středu. 21. den nakonec byl tak hrozný, ale na více neměl, chybělo mi tam víc překvapení a napětí, protože tento nápad měl větší potenciál a šel rozvinout mnohem více. Na druhou stranu, kdyby nebylo Bellamyho a Clarke, asi by mé hodnocení bylo ještě nižší. Ať se děje cokoliv, stejně zůstanu jejich věrným fanouškem a doufám, že se autorka nerozhodne je rozdělit. Každopádně si poslední díl přečtu, když už jsem došla tak daleko, a jsem zvědavá, jestli bude lepší. Snad ano. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti