25. května 2015

Recenze: Beze snů

Název: Beze snů (Dreamless)
Autor: Josephine Angelini
Série: Proroctví (Starcrossed) #2
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: Řecká mytologie, fantasy, romance, Young Adult
Počet stran: 368

Středoškolačka Helen z ostrova Nantucket je polobohyní. Patří totiž k rase Následníků, k potomkům řeckých bohů, kteří mají mnohá nadpřirozená nadání, ale jejich životy poutají prastaré zákony a kletby. Jedním z největších prokletí jsou Furie, které nutí Následníky z různých rodů, aby se mezi sebou zabíjeli ve jménu dávné krevní msty. A Helen je zřejmě jediná, kdo si s Furiemi může poradit. Jen ona totiž dokáže sestupovat do podsvětí a hledat přízraky pomsty ve strašlivé říši pána mrtvých.
Neustálé cesty do pekla a naprostý spánkový deficit si ale brzy začnou vybírat svou daň. Helen je unavená, nemocná a ke všemu ještě zoufalá ze své zakázané lásky k dalšímu Následníkovi – Lucasovi. Když už se zdá, že za pátrání po Furiích dívka zaplatí tu nejvyšší daň, získává náhle v podsvětí pomocníka: tajemného a nádherného mladíka, potomka krásné Afrodity…
Helen jako poutník podsvětím ví, že láska je silnější než smrt. Ale je také silnější než prastaré kletby?
Helen si vždy připadala, že je jiná, než její vrstevníci, ale nikdy by ji nenapadlo, že je polobohyně.
A nejen to, Helen vyniká dokonce i mezi polobohy. Každý Následník, jak si polobozi říkají, má tvář někoho z Trojské války. Je to jejich prokletí. Helen má tvář samotné Heleny Trojské, je Poutnice podsvětím a má za úkol najít Fúrie a zbavit Následníky jejich kletby, která nutí Následníka z jednoho rodu zabít Následníka z rodu jiného. Helen tohle může změnit. Následníci už by se tak nemuseli nenávidět, mohli by žít spolu v klidu a míru.
Pro Helen nejsou cesty do podsvětí jednoduché, každonoční pouť ji oslabuje, unavuje a Helen se tak pomalu během pár nocí ztrácí lidem před očima.
I přesto, že na ni čeká tak důležitý úkol, stále nedokáže přestat myslet na Lukase, se kterým nemůže být, a přitom pociťuje frustraci, když je v blízkosti Oriona. Může tohle dopadnout dobře?

Helen se svezla pod zazděné okno a myslela na to, jak má zůstat v domě, který o ni nestojí. V domě... nebo v rodě?

Tři slova. Zklamalo mě to.
První díl jsem si šíleně zamilovala, hlavně kvůli té romantické stránce a navíc byl příběh zasazený do mého oblíbeného tématu, řecké mytologie. Předpokládala jsem, že se série stane jednou z mých oblíbených, ale pak jsem začala číst druhý díl, který jako by ztratil jiskru.
V Proroctví jsem Helen a Lukasovi fandila a vlastně jim fandím pořád, ale bylo tu tak málo chvil, kdy byli ti dva spolu. Každá tato chvíle byla jako požehnání a zároveň jako prokletí, protože autorka chtěla své čtenáře potrápit a nedala jim hned to, co chtěli. Jejich vztah mi dost připomínal vztah Clary a Jace, ale tady člověk hned od samotného začátku věděl, že to, co nám autorka podává na zlatém podnose, je lež. Už na konci Proroctví vykecala pravdu a tak se celé čekání na chvíli, kdy si to uvědomí i hlavní postavy, stalo jednou z několika nudných situací. Dokázala mě vytočit každá zmínka o tom, že Helen a Lukas jsou bratranec a sestřenice, protože jsem si jenom říkala... To vážně nevidíte, že její údajný otec zemřel před devatenácti lety a Helen je jen sedmnáct? No pardon, ale to tu nikdo neumí počítat?
Lukas se strašně změnil, popsala bych ho jako stalkera se zlomeným srdcem. Začal objevovat nové talenty, které se přidaly k jeho schopnosti létání. Každé posílení jeho schopností ujídalo kousky jeho duše. Trpěl v přítomnosti Helen a Oriona a nemohl se smířit se skutečností, že s Helen nemůže být on sám. Měnil se víc a víc a už to nebyl ten starý dobrý Lucas, který předtím sršel humorem a dokázal každého okouzlit. Chyběl mi starý Lukas, ale je pravda, že ten nový je možná ještě lepší a jeho propad k temnotě mu dodává image „nebezpečného kluka“. Jelikož je Lukasovi dopřáno docela málo prostoru, tak koho čtenáři získali místo něho? Oriona.

V tu chvíli jí písek naplnil uši a ona už neslyšela, co na ni volá. Zahlédla jen jakýsi zlatý záblesk - jasnou záři, která proťala tlumené šero podsvětí jako kužel světla z majáku. Než se jí oči zaplnily pískem, zahlédla ještě ostře řezanou bradu a plné vykrojené rty. A pak, už pod hladinou písku, ucítila horkou silnou ruku, jak ji táhne vzhůru.

Tajemný Následník, který, jak už je zvykem, je neuvěřitelně přitažlivý, chytrý, zábavný, statečný a dostává se Helen pod kůži. Oriona jsem začala brzo zbožňovat a proto mi Helino chování tak lezlo na nervy. Místy jsem ji nechápala a jindy jsem ji chtěla zase zaškrtit, protože se neustále nemohla rozhodnout, co ke komu vlastně cítí. Bylo vidět, že Lukase vážně miluje, ale mátl ji Orion, v jeho přítomnosti se cítila dobře a na druhou stranu jí připadalo, že je to špatné. A hlavně tím ubližovala Orionovi i Lukasovi. Řešením tajemství svého srdce se zabývala na ne zrovna malém počtu stránek a jindy zase bloumala podsvětím, kde mi všechno připadalo až moc stejné, většina scén byla jak přes kopírák, tak se není čemu divit, že mě tohle dokázalo unudit.  Všude skoro samá poušť, sem tam nějaká ta příšerka a Orion, jediná světla stránka, na kterého jsem se těšila pokaždé, když Helen sestupovala do podsvětí. A abych nezapomněla, konečně se potkáváme i s nějakým tím bohem. Prvním je cvok Ares a pak Hádes, kterého jsem si kupodivu oblíbila. Jo, vážně, zrovna Háda.

I tak, Beze snů jednoduše ztratilo jiskru a místy jsem četla jen z povinnosti, protože jsem toužila vědět, jak dopadne celá ta „olympská věc“. No a pak také hlavně kvůli tomu, s kým Helen skončí.

Orionův vzácný talent mohl způsobit, že by jeho pouhý dotyk mohl Helen přimět k tomu, aby přestala Lukase milovat.

Nechci tuhle knížku úplně shazovat, našlo se tu několik chvilek, kdy mě bavilo číst a alespoň byl text dobře napsaný a četl se snadno.

Občas jsem byla i napnutá, jak to bude pokračovat. Chtěla jsem vědět, jaký důsledek mají Heleniny cesty do podsvětí na její zdraví, protože autorka už několikrát naznačila, že je za tím něco víc, ale nikdy neřekla celou pravdu. Díky tomu jsem vydržela číst, ale občas jsem měla chuť sáhnout rovnou po posledním díle, přečíst si konec a pak se jen koukat na ty pěkné obálky. Protože ty jsou vážně skvělé a tématicky se taky k sérii hodí.

Hodnotím průměrně, protože mi něco chybělo. Nápad skvělý, ale možná to zpracování mohlo být lepší. Završení celé trilogie sebou bezpochyby přinese spoustu odpovědí a snad i vytouženou válku s bohy, které se už teď nemůžu dočkat.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti