22. května 2015

Recenze: Proroctví

Název: Proroctví (Starcrossed)
Autor: Josephine Angelini
Série: Proroctví (Starcrossed) #1
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: Řecká mytologie, fantasy, romance, YA
Počet stran: 384

Šestnáctiletá Helen Hamiltonová si odmalička bolestně uvědomuje, jak moc se liší od svých vrstevníků – nejen nezvyklou výškou, ale i schopnostmi. Umí například superrychle běhat a má nadlidskou sílu. Zároveň se bojí, že tyhle její „abnormality“ značí, že je nějaká zrůda, a tak se snaží co nejvíc splynout s davem, nevyčnívat. Což je minimálně při její výšce opravdu těžké. Pak ale na americký ostrůvek, kde žije, zavítá početná rodina Délosových a obvykle mírná a klidná Helen přecitlivěle reaguje na jakoukoli zmínku o nich, přestože je vůbec nezná. Její okolí, táta, nejlepší kamarádi Claire a Matt, ji nepoznávají a nechápou, co se děje. Jenže rodina Délosových Helen nepřinese jenom neklid, ale taky jí pomůže zjistit, co je vlastně zač...
Helen Hamiltonová sice se svým životem není stoprocentně spokojená, ale zato žije v relativně klidném prostředí, v domku se svým otcem, má nejlepší kamarádku Claire a není zrovna oblíbená. Je vysoká, hubená, umí rychle běhat a nerada je středem pozornosti.
Jelikož Helen žije v zapadákově na takovém malém ostrově Nantucket, není se čemu divit, že se strhne poprask, když se do města přestěhuje bohatá rodina Délosových. Všichni členové jsou krásní, inteligentní a okamžitě si získají pozornost celého města. Kromě Helen. Ta je ještě ani nezná osobně a kdykoliv při zmínce jejich jména se jí zježí všechny chlupy na těle.
Stačí jí, když se poprvé podívá na Lukase Délose a má chuť ho zabít. Doopravdy zabít. K tomu všemu se jí zjevují také tři naříkající ženy, kdykoliv je v blízkosti někoho z této rodiny.
Začnou se jí zdát sny o vyprahlé pustině a když se probudí, nohy má pokryté pískem a rozedřené do krve. A to je teprve začátek.

Proroctví mě uchvátilo už svou překrásnou obálkou a jakmile v češtině vyšel i třetí díl, všechny jsem si je objednala. Moc jsem toho o sérii netušila, četla jsem jen skoro nicneříkající anotaci na zadní straně obálky, ale slyšela jsem výborné recenze a tak jsem to zkusila.
Začátek byl pozvolný, typický obraz ze středoškolského života, četla jsem spíš z principu, ale ne že bych se u knížky přímo nudila. Pak se ale na scéně objevili Délosovi a já knížce úplně propadla a nemohla jsem se od ní odpoutat.
Helen mi byla okamžitě sympatická. Byla typickým příkladem introverta, takže jsem naprosto chápala, jak jí je mezi lidmi a tak. Líbilo se mi na ní, že si ani pořádně neuvědomovala své ženské zbraně. Byla krásná, vysoká a chytrá, ale snažila se to neustále schovávat. Vlastně, o její vnější kráse se čtenář dozvěděl až docela pozdě, protože si ji ona sama vůbec neuvědomovala.
Zajímavé pro mě bylo sledovat její vývoj během knížky. Na začátku byla uzavřená, neustále chodila s hlavou skrčenou mezi rameny, pohledem sklopeným k zemi, snažila se nevyčuhovat z davu, ale ke konci se více otevřela, dokázala více mluvit s lidmi a neschovávala se.
Rodina Délosových mi až moc připomínala Culleny ze Stmívání. Tři kluci a dvě dívky, k tomu starostlivá matka s ochranitelskými sklony a rozumný otec. Jenže jim tu přebýval strýček Pallas, který byl otcem tří z dětí. Občas jsem si prostě nedokázala pomoct a tu podobu tam viděla, ale snažila jsem se ji nevnímat a to se mi nakonec povedlo.

Slyšela, jak se někdo nebo něco pohybuje po střešní terase, a byly to docela jiné zvuky, než které se k ní nesly předchozího večera. Tentokrát přímo nad ní někdo chodil. Tohle už nebyl žádný amorfní šepot, který by k ní doléhal ze všech stran. Nedokázala se rozhodnout, co by bylo horší - kdyby vylezla nahoru a objevila tam rozdivočelou bandu vetřelců, nebo kdyby tam nenašla vůbec nic.

Lucas Délos byl takový typ kluka, kterého by chtěla každá holka. Vysoký, krásný, chytrý, milý a bla bla bla. Ale ne, i já sama jsem se do něj dokázala zamilovat. Nebylo pro mě překvapením, že se do sebe s Helen nakonec musí zamilovat i přes počáteční nenávist, ale kvůli docela závažným problémům nemůžou být nikdy pořádně spolu.
Jako další z rodiny Délosových je tu Lucova sestra Kassandra a jejich sestřenice Ariadna a bratranci Jason a Hektor. Nešlo to, abych je neměla ráda. Všichni byli sice až učebnicovými příklady dokonalosti, ale já si nemohla pomoct a žrala jsem jim to. Tvořili pohromadě skvělou rodinu, přesně takovou, kterou bych chtěla mít, kdybych patřila do jejich světa.
Občas mě to trošku štvalo, že autorka udělala své postavy až moc dokonalé. Často se tu střídalo jedno klišé za druhým, ale víte, co jsem si říkala po dočtení knížky? K čertu s tím! Dokázala jsem autorce všechno odpustit a příběh byl tak dobře napsaný, že jsem neměla ani jinou možnost, než si ho v klidu vychutnat a nemít žádné negativní poznámky.

Helen vnímali všichni jako krásnou a tajemnou dívku a Lucas byl ten krásný sportovec, který nejdřív o Helen nejevil zájem, ale nakonec se tvářil, že mu učarovala. Jestli je to pravda nebo ne, to už ví snad jen Lucas. Občas se choval neskutečně mile a galantně a jindy zase jako by mu na Helen vůbec nezáleželo, což ji hodně zraňovalo a, musím přiznat, že to „ubližovalo“ i mně. Pravděpodobně za tím vším nebude jen to, že by se Lucasovi Helen jednoduše nelíbila, a snad každý čtenář chápe, že je za tím něco víc. Helen tohle ale nedochází a občas mě to nutilo pochybovat o její inteligenci nebo asi byla tak zaslepená láskou, že si nedokázala dát dvě a dvě dohromady.
I tak jsem ale tyto dva měla ráda a přála jsem jim, aby nakonec byli spolu. Kdyby je autorka dala okamžitě dohromady, knížka by byla nejspíš mnohem nudnější pro ty romantické fanatiky a mně by nejspíš taky chyběly překážky, které se jim neustále stavěly do cesty. Jejich vztah byl pro mě jedním z důvodů, proč jsem chtěla knížku dočíst, ale kdyby nebylo příběhu, který zdánlivě tvořil tu hlavní dějovou zápletku, Proroctví by mě tolik nebavilo.

I tentokrát pochopila, že okolní svět může vnímat mnoha různými způsoby. Ještě pořád sledovala miliony svých buněk, ale zároveň se začala soustředit i na něco nového. Cítili, jak padá k něčemu skutečně obrovskému, a věděla, že má nějaký další smysl, který by tomuhle pádu dokázal zabránit.

Čtení Proroctví jsem si užila. Autorka si vymyslela skvělé zákulisí pro svůj příběh a zapojila do něj antické Řecko s dobře promyšleným příběhem, který mě upoutal. Dokázala své čtenáře vtáhnout do děje a její styl psaní byl lehký a knížka se četla snad sama. Neprozradím vám hlavní dějovou zápletku, ani co jsou hlavní hrdinové zač, protože, pokud jste knížku ještě nečetli, bude to pro vás mnohem větší překvapení. U mě to tak bylo. Nevěděla jsem o Proroctví skoro nic a jen jsem spoléhala na dobré hodnocení. Nakonec se to vyplatilo, protože jsem při čtení častokrát koukala s otevřenou pusou, narazila jsem na spoustu překvapení a dokázala jsem tak opomenout občasnou neoriginalitu příběhu.


Jsem zvědavá, jak nakonec celá série dopadne. Konec toho nabídl hodně na vyřešení, takže se určitě mám na co těšit.

5 komentářů:

  1. Akože... ja chápem, že každému sa páči niečo iné, ale pri čítaní tohoto som mala silný pocit, že sme čítali úplne iné knihy :D Vážne by som chcela mať tvoju verziu. Verziu s chytrou Helen. Už len to znie veľmi vtipne :D
    http://books-mylife.blogspot.sk/2014/06/proroctvi-jospehine-angelini.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak kvůli svému původu by měla být chytrá :D Ale jak jsem psala, někdy mi fakt přišlo, že si nedokázala dát dvě a dvě dohromady a v druhém díle tím nejspíš nakazila i ostatní :D

      Vymazat
    2. Veľa ľudí by malo byť chytrých, ale to neznamená, že naozaj sú :D

      Vymazat
    3. To ti neberu, každý na tu knížku má úplně jiný názor :)

      Vymazat
  2. O knihe som počula, ale ešte som ju nečítala. Kto vie, možno sa k nej nakoniec aj dostanem :D pekná recenzia :-)

    OdpovědětVymazat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti