20. května 2015

Recenze: Železná zkouška

Název: Železná zkouška (The Iron Trial)
Autor: Cassandra Clare, Holly Black
Série: Magisterium #1
Nakladatelství: Yoli
Žánr: Magie, fantasy
Počet stran: 312

Callum Hunt ví už odmalička, že pokud by se někdy zapletl s magií, znamenalo by to pro něj jediné – smrt. Jeho otec mu to ostatně nikdy nedovolí zapomenout. Když je Cal pozván k vstupním zkouškám do tajemné čarodějné školy jménem Magisterium, slíbí otci i sám sobě, že v testu dokonale propadne. Jenže Cal má naneštěstí magii v krvi, takže i přes veškerou snahu je spolu s dalšími dvěma žáky vybrán, aby studoval u největšího mága ze všech, mistra Rufuse. Cal zjišťuje, že magie je mnohem zábavnější, než si kdy uměl představit, a také skoro stejně tak nebezpečná. Ve škole si vedle nových přátel rychle udělá i nové nepřátele… Dvě nejlepší autorky současné fantasy pro mládež se spojily, aby napsaly nejúžasnější magické dobrodružství od dob Harry Pottera.

Nástup děje je pozvolný. Autorky dávají čtenářům šanci poznat Calluma a ukazují jim svět, který stvořily. Svět, kde žijí mágové.
Snad každé dítě by si přálo stát se jedním z těch, co budou vybráni do tajné magické školy, Magisteria. Ale Call ne. Jeho otec mu už od dětství vštěpuje do hlavy, že magie je zlá, stejně jako Magisterium a všichni ti mágové, co obývají svět. Proto, když nadejde den Železné zkoušky, ví naprosto přesně, co musí udělat. Selhat.
I přes veškeré snahy (a vlastně se ani nemusí moc snažit na to, aby u zkoušek skončil na posledním místě se záporným skóre) si jej nakonec vybere sám mistr Rufus, druhý nejstarší a nejzkušenější mág v Magisteriu, aby se Call spolu s Tamarou a Aaronem stali jeho učedníky.
Call nejdřív touží jen ze školy utéct a vrátit se ke svému otci, ale to nebude jen tak jednoduché. Zatímco dny plynou, Call se sbližuje se svými spolubojovníky a odhaluje tajemství magie a Magisteria, začíná mu docházet, že i přes všechny špatné věci, před kterými ho otec varoval, se mu v Magisteriu vlastně líbí.

Každý z živlů má svůj protiklad. Oheň je protikladem vody. Vzduch je protikladem země. Protikladem chaosu je duše.

Když jsem se prvně doslechla o této knížce, nejdřív jsem si ji vlastně ani nechtěla přečíst. Ale nakonec jsem si přečetla ukázku z knížky a ta mě docela navnadila a tak jsem si řekla, no co, je to knížka od Cassie, alespoň jí dám šanci.
Jak už jsem psala, začátek byl klidný a tak se to táhlo docela dlouhou dobu. Rufusovi učedníci strávili spoustu času s přebíráním písku, v čemž nejdříve neviděli pořádnou logiku, ale nakonec se tohle cvičení ukázalo jako velmi důležité. Čekalo je spoustu nových objevů, ať už šlo o jídlo, jeskyně, místnosti, kouzla a taky poznávali nové lidi a nový život. Spoustu věcí sice bylo zajímavých, ale já jen čekala, kdy konečně přijde něco velkého. Všichni mluvili o nebezpečí a Nepříteli, takže bylo jasné, že musí něco přijít, otázkou jen bylo, kdy se to stane. Nemyslela jsem si, že by mě něco dokázalo překvapit, ale ono se tak vážně stalo. Od Holly jsem sice nic nečetla, ale styl Cassie už znám, ale i tak jsem byla docela překvapená, co se událo na konci knížky. Příběhem tato událost zamávala a otočila ho o 360 stupňů. Sice nevím, co by se všechno mohlo udát v dalších čtyřech dílech, ale určitě se něco zajímavého ještě stane.

Spoustu lidí říká, že je Magisterium vykradačka Harryho Pottera. Sice mi přijde trošku uhozené to srovnávat, protože to už by asi nikdy nikdo nemohl napsat knížku o kouzelné škole, ale sama jsem si občas nemohla pomoct a viděla tam podoby. Tou první zásadní už je jen to, že hlavní postavy jsou tři, dva kluci a jedna dívka. Pokud máte rádi knížky o HP, možná se vám z tohoto důvodu knížka nebude líbit, ale já si myslím, že by měla dostat aspoň šanci. Takže pokud máte rádi magii a magické školy, rádi čtete o mladých hrdinech, kteří jsou předurčeni k tomu, aby zachránili svět, myslím, že by se vám knížka mohla líbit.

Nakonec to byla Tamara, kdo jako první pozvedl ruku a přiměl zrníčko písku vznést se do vzduchu. „Světlé,“ řekla a zrníčko se dalo do pohybu a pak o kus dál přistálo na zemi. „Tmavé.“ Druhé zrníčko taky skončilo na zemi, ale kousek vedle. „Světlé. Tmavé. Tmavé. Světlé.“
„Nemůžu uvěřit, že jsem si kdy mohl myslet, že je čarodějná škola nebezpečná,“ řekl Call a zamžoural na hromadu písku.
„Mohl bys umřít nudou.“

Callovi bylo na začátku příběhu 12 let. Trochu jsem se bála, že se mi kvůli tomu bude knížka hůř číst, stejně jako tomu bylo u Percyho Jacksona, ale ukázalo se, že je knížka napsaná opravdu skvěle a četla se jedna báseň. Calla jsem měla ráda. Snad jako každý knižní hrdina si toho dost prožil, nikdy nepoznal svou matku a celý život se musel potýkat se svou nohou. Chodil neustále na operace, ale žádný doktor mu nemohl nohu dát do stavu, aby mohl normálně chodit. Calla jsem měla celkem ráda. Byl takový normální kluk, co v sobě objevil úžasnou magickou sílu. Celou knížku jsem čekala, co se z něj stane a jak mocný mág bude, ale ukázalo se, že si pro něj autorky asi nachystaly jiný osud a asi to nebude zrovna on, kdo se bude slunit ve světle reflektorů. 
Aaron a Tamara se i přes počáteční neshody stali Callovými nejlepšími kamarády. Oba byli velmi talentovaní, ale dokázali se chovat přátelsky a nesnažili se prostě za každou cenu dát najevo, že jsou dobří. Celkově se mi postavy z knížky líbily a každý měl svůj zajímavý příběh.

Ještě bych chtěla pochválit grafickou vizáž knížky. Obal se mi líbil na první pohled a uvnitř navíc každá kapitola začínala s nějakým obrázkem, který ji charakterizoval. 

Magisterium má svůj potenciál a určitě je na co se těšit do dalších dílů. Knížka je spíš pro mladší čtenáře, ale i ty starší může bavit. Mě čtení bavilo, ale nehltala jsem stránku za stránkou jako u jiných knih, třeba jako u Nástrojů smrti. Bylo to příjemné oddychové čtení s dechberoucím závěrem (teda, nevím, jak vás, ale mě to vážně překvapilo). Nebyla tu sice ani jedna chvíle, kdy by mi valily slzy z očí proudem, zato jsem se častokrát smála. Call měl občas vážně dobré hlášky, hlavně když šlo o pošťuchování s Jasperem, jedním z učedníků, který Callovi záviděl jeho místo u Rufuse.

„Zajímalo by mě, jestli nám, až se vrátíme domů, pořád bude chutnat normální jídlo jako pizza nebo zmrzlina, když už jsme si na ty lišejníky tak zvykli. Abych nakonec neběhal po lese a neokusoval mech.“

S hodnocením jsem byla chvíli na vážkách. Nakonec jsem se rozhodla pro vyšší hodnocení, protože mi došlo, že jsem se u knížky fakt bavila a dokázala přehlédnout i ty momenty, které byly jako vystřižené z jiných knížek. A hlavně ten závěr si u mě vysloužil trošku lepší názor, takže se už nemůžu dočkat... no ne přímo dalšího dílu, ale konce celkově. Autorky jistě budou mít spoustu nápadů a s příběhem si pohrajou a k závěrečné bitvě, která bezpochyby přijde, dojde určitě až v pátém díle. Na to se těším nejvíc, ale i tak jsem zvědavá, jak se příběh bude dál vyvíjet.

1 komentář:

  1. taky jsem v tom videla i jine pribehy, jine knihy, ale nakonec to bylo dobre vymyslene a pospojovane, neni to sice zadne vrcholne dilo, ale za precteni stoji :-)

    OdpovědětVymazat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti