14. července 2015

RC Recenze: Hádův chrám

Název: Hádův chrám (The House of Hades)
Autor: Rick Riordan
Série: Bohové Olympu (The Heores of Olympus) - 4. díl
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Řecká mytologie, YA, fantasy
Počet stran: 552

Čas se krátí… Bránu Smrti, tajemný průchod mezi světem živých a mrtvých ovládla Gaia se svými pomocníky. Zástupy nestvůr proudí na zem a chystají se převzít vládu nad světem. Přijdou Percy a jeho přátelé na to, jak bránu uzavřít? Dokáží se vrátit z hlubin Tartaru, nejtemnější části podsvětí, kterému vládne bůh mrtvých Hádes? Nebude to jednoduché! Řečtí a římští bohové nedokáží svým dětem pomoci a k Táboru polokrevných se blíží armáda římských polobohů, aby ho zničila. Sedm statečných hrdinů z proroctví musí znovu nasadit své životy za záchranu bohů, lidstva a celé civilizace.

Věřte mi, že nemůžete jen tak přelstít Arachné, ukrást jí sochu Athény Parthenónské a pak v klidu odkráčet. O tom se přesvědčila už i Annabeth, která za to zaplatila nemalou cenu. Spolu s Percym teď skončili v Tartaru.

Je tu šance, jak se dostat zpět. Brána smrti je otevřená. To by ale Percy s Annabeth museli přejít celý Tartar, přežít tuhle nehostinnou zem a u Brány si prorazit cestu skrz miliony monster. A pak jen tak mimochodem Bránu zavřít. Z obou stran.
Ani zbytek ze sedmi polobohů to nemá jednoduché. Potýkají se se spoustou monster, plní těžké výzvy a k tomu ještě musí dorazit do Hádova chrámu, kde se nachází druhá strana Brány.

Annabeth hvízdal v uších vítr. Vzduch byl teplejší a vlhčí, jako by letěli hrdlem obrovského draka.

Konec Znamení Athény předčil všechno, co se doposud událo v knížkách o Percym. Vážně, Tartar? Tak s tímto to Rick už vážně přepískl a nenapraví to ani omluvy na začátku. Takže zbývá už jen, aby Percyho a Annabeth dovedl zpět k jejich přátelům. Zdravé.
Pro Argo II byla ztráta těchto dvou polobohů nepředstavitelná. Jak se jen mají obejít bez Annabethiny moudrosti a Percyho talentu ovládat vodu? Ale stejně tak, jako jim chybí dva dobří bojovníci, postrádají i své nejlepší přátele.
Právě přátelství byla jedna z nejlepších věcí na této knížce. Ne vždy bylo optimální, někdy se našel někdo, kdo s někým zrovna nesympatizoval nebo se ho obával, nevěděl, co od něj čekat. V tom byla ta krása, jak si k sobě všichni postupně nachází cestu, sbližují se a tvoří perfektní tým.

Opět se tu objevuje i Nico di Angelo, kterého zachránili z rukou gigantů v minulém díle. Nika jsem měla vždy ráda i přes jeho zasmušilou povahu, ale teď se z něj stává opravdu zajímavá postava. Autor dovolil čtenářům nahlédnout do Nikova srdce i duše. Myslím, že každého překvapí, co tento Hádův syn skrývá za tajemství. Díky tomu dostanete možnost mu porozumět a pochopit, proč se vždy choval tak, jak se choval. A už se na něj nebudete moct zlobit.

Jason by nejradši uvázal Nikovi kolem krku zvonec, aby měl na paměti, že tam ten kluk je. Nico měl protivný zvyk postávat v rohu jako myš a splývat se stíny.

Konečně zase narazíme i na Grovera. I když jsem si trenéra Hedge oblíbila, Grover mi tu pořád chybí a ta chvilka, co mu byla věnována, není zrovna dostačující.

Na druhém konci země mezitím Římané kempují u Tábora polokrevných. Touží po válce. Oktavián si totiž myslím, že když vyhladí Řeky, bohové se zase sjednotí, nebudou rozděleni mezi své římské a řecké podoby. Někdo by je měl zastavit dřív, než dojde ke krveprolití. A to může vyřešit jen socha Athény Parthenónské. Jenže, jak dostat dvanáctimetrovou sochu na druhý konec světa?

U Hádova chrámu se rozhodně nebudete nudit. Projdete se Tartarem, i když to není zrovna pěkné místo k životu, skrývá spoustu nástrah a skoro na každém kroku číhá smrt. Percy a Annabeth stěží přežívají, ale nakonec i v této nehostinné zemi najdou přátele v bytostech, od kterých by to rozhodně nečekali.
Autor má jistě v rukávu ještě spoustu nápadů a zná dobře řeckou i římskou mytologii, za což ho pořád musím obdivovat. Splétá dohromady různé příběhy a nenuceně svým čtenářům odhaluje tajemství z mytologie. Přidává další bohy a propojuje do příběhu i staré známé legendy (např. Éros/Kupid a Psyché).

V šestnácti se spousta lidí trápí nacvičováním parkování, děláním řidičáku a tím, jak sehnat auto. Jasona tížilo, jak zvládne skupinu ohnivých koní na větrných provazech.

Hádům chrám byl dalším skvělým dílem, opět jsem si čtení užila a celou knížku přečetla docela rychle. Našlo se tu opět několik scén, kdy jsem se musela smát, ale i takové, kde jsem měla slzy v očích. Scény z Tataru byly skvěle napsané a opět mě nepřestávalo udivovat, kolik si toho autor pro Percyho a Annabeth nachystal.
A konec... zase skvělý, ale měla jsem kvůli jedné věci chuť Ricka uškrtit. Teď už je přede mnou poslední díl. Jen jeden díl a bude konec. A mně budou všichni šíleně chybět. 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment.

1 komentář:

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti