20. července 2015

(RC) Recenze: Krev polobohů

Název: Krev polobohů (The Blood of Olympus)
Autor: Rick Riordan
Série: Bohové Olympu (The Heroes of Olympus) #5
Nakladatelství: Fragment
Žánr: YA, řecká/římská mytologie, fantasy
Počet stran: 468

Sedm polobohů včele s Percym čeká poslední a nejtěžší boj. Giganti, obludní pomocníci bohyně Gaiy, jsou připraveni zničit hrdiny z Velkého proroctví a s nimi i celý svět.
Tábor polokrevných je obklíčen římskými jednotkami a hordami nestvůr. Nutně potřebuje pomoc, ale ta je až na druhém konci světa. Obří socha Athény Parthenónské by mohla válku mezi Řeky a Římany zastavit a polokrevné usmířit. Míří ale kamenný kolos na správné místo, a hlavně, bude tam včas? Zbývá jen pár dnů. Pomstychtivá matka země Gaia se probírá z dlouhého spánku a k probuzení jí chybí jediné - krev dvou polobohů, krev Olympu!
Od poledního dílu jsem měla vysoká očekávání, protože je to přece poslední díl. Teď se všechno rozhodne, všechno skončí a už nebude žádné jiné dobrodružství s Percym, Annabeth, Leem, Jasonem, Piper, Hazel a Frankem. Splnila knížka moje očekávání? Myslím, že ano.

Tým sedmi polobohů se jako zázrakem opět sešel, všichni živí a snad i zdraví, ale každý už si nese nějaké ty šrámy na duši z probíhající války. Vyhlídky do budoucna? Tak ty moc pěkné nejsou.
Na konci cesty už čeká Gaia na probuzení, závěrečná kapitola je tu a teď se rozhodne, jestli svět padne nebo bude spasen. Co je ale jisté, jeden z polobohů z této války nevyvázne živý a všichni se obávají kdo.

Trenér Hedge, Nico a Reyna se mezitím vydávají na opačnou stranu světa, zpátky do Ameriky do Tábora polokrevných, aby vyřešili spory mezi polobohy. Otázkou zůstává, jestli stihnou dorazit včas a jestli se jejich plán vydaří.

„Tohle ti svěřuji proto, že jsi můj syn. Víš, že některé smrti se nedá zabránit. Některé smrti by se nemělo bránit. Až přijde čas, možná budeš muset jednat.“

Na závěrečný díl jsem se těšila a zároveň netěšila. Autor s psaním sice nekončí, ale Krev polobohů je posledním dílem z řecko-římské mytologie, posledním příběhem hrdinů se kterými jsme se postupně během deseti dílů seznamovali.
Zároveň by nám tento díl měl dál odpovědi na všechny nedořešené otázky, uzavřít celý příběh.
Autor po cestě za závěrečnou bitvou nechal ještě hrdiny bojovat v několika menších, postavil jim do cesty „slabší“ nepřátele, než na ně poslal toho hlavního.
Konec knížky byl rozhodně nejlepší, protože se tam toho seběhlo spoustu. Ukázali se bohové, velký nepřítel, někteří stateční polobohové se postavili svému strachu a udělali činy nebo vyřkli slova, která by od nich nikdo nečekal. Prožila jsem na posledních stránkách napětí i strach a ani konec nebyl velkou útěchou. Přála bych si vědět ještě tolik, co autor nezmínil. Ještě dlouhou dobu po konci knížky jsem musela nad osudy hlavních postav přemýšlet a fantazírovala jsem o tom, jak jejich života pokračovaly.

„Dřív mě to nikdy nenapadlo, ale docela se mi to zamlouvá, že bych chodil sem a tam mezi tábory - pokud ovšem přežijeme příští týden a tábory budou ještě existovat. To, cos udělal loni na Olympu, jak jsi odmítl nesmrtelnost a místo toho chtěl po bozích, aby hráli fér - to byla paráda, člověče.“
Percy zahučel: „Věř mi, že toho občas lituju. Páni, ty chceš odmítnout naši nabídku? No tak fajn! LUP! A paměť pryč! A mazej do Tartaru!

Závěrečná bitva byla určitě největším očekáváním už od začátku série. Sem to směřovalo po celou dobu. Jen ta cesta byla dlouhá, trnitá, plná různých překvapení, plná bolesti jak fyzické, tak psychické. Splnila má očekávání v určitém směru. Ale představovala jsem si trochu víc. Na to, kolik povyku kolem celou dobu bylo, bych očekávala větší bitvu, mnohem epičtější, podle mě skončila prostě příliš rychle.

Kdybych měla zhodnotit celou sérii, zařadila bych ji mezi mé nejoblíbenější. Myslím, že dokonce překonala i předchozí sérii pouze o Percym. První série byla skvělá, většinou. Začala mě bavit více až od třetího dílu, ale jsem ráda, že jsem se prokousala těmi dvěma prvními. Pak začalo opravdu velké dobrodružství, ráda jsem byla jeho součástí alespoň tak, že jsem si o něm mohla číst.
Bohové Olympu se mi ale nakonec zalíbili více a to hned z několika důvodů.

  • Oblíbila jsem si tuto sérii hned od první knížky. Celkem rychle jsem si zvykla na nové postavy a začala je mít ráda.
  • Leo. Vtipálek a navíc vynalézavý, v hlavě má nepřeberné množství nápadů a skoro vždy ví, jak se dostat z kaše. V oblíbenosti by se zařadil hned za Percyho. Přála jsem mu celou dobu štěstí, protože ho vždy všichni považovali za přebytečného a možná to ve mně vzbudilo i trochu lítost, ale podnítilo to zároveň i můj obdiv k němu.
  • Více polobohů. Každému byly věnovány samostatné kapitoly a tak čtenáři mohli sledovat vývoj příběhu z různých úhlů pohledu a vytvářet si rozdílné názory na postavy, protože každý své společníky viděl jinak.
  • Přátelství. Dohromady všichni tvořili skvělý tým, který se dokáže postavit čemukoliv. Společnými silami přemůžou vše, co jim bude stát v cestě. Zpočátku byli ostražití, někteří byli Římané, jiní Řekové, ale nakonec si k sobě našli cestu a na konci série to byli nerozluční přátelé. Vždy měli strach jeden o druhého, ale věděli, že jsou všichni natolik silní, aby si poradili i sami.
  • Byli tu silnější nepřátelé. A to jsem si myslela, že byl Kronos třída. Pak se ale na scéně objevila jeho matka se svými gigantickými dětmi. Jak tohle chtějí polobohové zvládnout, tak to je opravdu záhada.
  • Chyběl mi Grover, protože jsem si tohoto občas bojácného satyra oblíbila. Jeho místo v Bozích Olympu nahradil trenér Hedge, kterého autor dokázal skvěle vykreslit. Udělal z něj trochu blázna, který se často předváděl, ale byl i odvážný a byla s ním sranda.
  • Série byla přeplněná bohy, objevili se noví nebo přiblížili ti staří. Autor poukázal na jejich špatné stránky, ale vyzdvihl zároveň i ty dobré.
  • A nakonec Nico. Nikdy jsem se pořádně nemohla rozhodnout, jestli ho mám mít ráda nebo ne. V posledních dvou dílech ale autor přišel s něčím hodně překvapivým a rozhodně jsem to od něj nečekala, ale vysloužilo si to ode mě bod nahoru. Nico dostal i své vlastní kapitoly a čtenáři tak mohli pochopit jeho charakter a nahlédnout mu do hlavy. I přes všechny překážky nakonec Nicovi fandím.
Namísto modré oblohy viděl černý prostor třpytící se hvězdami, v pozadí se stříbrně a zlatě leskly paláce na Olympu. A z těch nebeských výšin se snášela dolů armáda bohů.

Sérii provázelo i spoustu drobností, které si mě získaly, ale to už bych zabíhala až moc do podrobností. Krev polobohů byla opravdu dobrým zakončením série a vím, že mi tato polobožská dobrodružství budou chybět, stejně tak i styl autorova psaní. Platí tu všechno, co jsem psala i v recenzích na předchozí díly. Dobrodružství, smích, napětí, strach, akce... Knížka se četla opět rychle a lehce, skoro i sama, konec přišel strašně rychle a já ani netušila jak.
Těším se, až si sérii znovu přečtu a stejně tak se těším i na další knížky od Ricka.
Nezbývá mi než dát plné hodnocení, podle mě si to knížka zaslouží, jelikož jde o jedinečný příběh, který jsem si užila. Bavil mě po celou dobu a všechny špatné věci a nedostatky se staly nakonec jen drobnostmi v celém strhujícím dobrodružstvím.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Zdroje obrázků: 1 | 2 | 3

2 komentáře:

  1. taky mam tyto serie moc rada a nekde jsem cetla, ze by snad mohla vzniknout nova ve spojeni Percy Jacksona, Bohu Olympu a Kroniky Cartera Kanea... vsechny postavy dohromady... to by bylo fajn, kdyby se to stalo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím jen, že existuje crossover, 3 knížky a každá má pár desítek stránek, ale kdyby byla celá série, to by bylo úžasné :)

      Vymazat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti