3. července 2015

Recenze: Fangirl

Název: Fangirl
Autor: Rainbow Rowell
Nakladatelství: Yoli
Žánr: YA, romance, fikce
Počet stran: 456
UKÁZKA

Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách – nechce s ní bydlet na koleji.
Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet.
Co ale Cath zbývá než zachovat klid a nedat se?

Někdy píše o dospělých (Attachments a Landline). Jindy zase o teenagerech (Eleanor a Park, Fangirl, Carry on). Ale vždy píše o lidech, kteří hodně mluví. A o lidech, kteří mají pocit, že něco pokazili. A o zamilovaných lidech.
Když zrovna nepíše, čte komixy, plánuje výlety do  Disney Worldu a dohaduje se o věcech, na kterých vlastně celkově nezáleží.
Žije v Nebrasce s manželem a dvěma syny. (zdroj)

Autorka se určitě stala jednou z těch známějších po vydání knížky Eleanor & Park, kterou jsem teda nečetla a ani se nechystám. Nezaujala mě a ani nadšené recenze mě nepřinutí si ji přečíst. S Fangirl jsem na tom byla nejdřív podobně, ale čím více lidí si knížku chválilo, tím více jsem si ji přeci jen chtěla přečíst. Takže co zlomilo můj názor?

Fanynka píšící fanfikce. Nápad byl opravdu zajímavý, tak jsem si nakonec řekla, proč ne. A navíc, ta obálka je opravdu nádherná.
V Cath musel každý čtenář vidět sebe samého, nebo alespoň část. Posedlost nějakým dílem, uzavřenost před světem, přetváření oblíbeného příběhu podle sebe, atd.
Autorka Cath nepostavila do nejlepšího světla, neudělala z ní královnu krásy a rozhodně jí ani do života nedala zrovna klid a pohodu. Když byly Cath a její dvojče Wren malé, odešla od nich matka. Každá se s tím poprala jinak, jedna se uzavřela do sebe a druhá to udělala přesně opačně. Není těžké uhodnout, která se jak rozhodla, ale obě tím zůstaly nějak poznamenané. Obě celý svůj život sdílely jednu vášeň a tou jsou knihy o kouzelníkovi Simonovi Snowovi a jeho společníkovi Bazovi. Společně žily v tomto kouzelném světě a psaly o něm povídky.
Pak přišla vysoká. Wren jako ta společenštější osoba se rozhodla trochu změnit svůj život. Najít si jinou spolubydlící, poznávat nové lidi. Pro uzavřenou Cath to byla rána. Musela čelit spoustě nových spolužáků, své podivné spolubydlící Reagan a jejímu až moc usměvavému příteli Levimu. A to úplně sama.
Tohle vše doplňuje otec Wren a Cath, který je tak trochu blázen a když není pod dohledem, je schopný se upracovat... no ne k smrti, ale v nemocnici už kvůli tomu skončil.

„Já se v knihovně vždy ztratím,“ řekl, „a je jedno, po kolikátý tam jsem. Vlastně mám pocit, že čím víc tam chodím, tím víc tam bloudím. Jako by mě ta knihovna postupně zkoumala a odhalovala nový průchody.“

Po prvních pár stránkách jsem měla pocit, že mě Fangirl nebude bavit. Cath mě dokázala neskutečně vytáčet svým chování k ostatním lidem, přístupem ke světu okolo a vůbec celkově jen každým svým názorem. Přišla mi strašně tvrdohlavá a i když jsem chápala, že je introvert, přišlo mi to trochu příliš. Psaním fanfikcí často utíkala do jiného světa, který později pomalu začala opouštět. Stále byla věrná svým fanouškům, ale začala žít svůj vlastní život. Změnila se, pomalu, ale jistě, díky čemuž jsem ji měla hned radši.
Z Reagan jsem měla nejdřív rozporuplné pocity. Vystupovala jako drsňačka, neustále vypadala naštvaně, ale vcelku brzo jsem si ji oblíbila. Dívala se na svět realisticky a byla ke Cath milá, snažila se jí pomoct, i když ta si to někdy ani nezasloužila. Takovou spolubydlící bych brala všema deseti.
Levi si mě získal okamžitě. Usměvavý, hyperaktivní Levi. Díky němu jsem ze začátku setrvala u čtení a když zrovna na scéně nebyl on, došlo mi, že mě zase tolik Fangirl nebaví. Chtěla jsem víc Leviho.
Wren mi byla naopak stále nesympatická. Chovala se hloupě, často odstrkovala Cath, která kvůli tomu trpěla.

Na scéně se nakonec objevují hned dva princové, otázkou je už jen, kdo je ten pravý?

Příběh nebyl až na zapojení fanfikcí nic originálního, ale myslím, že byl napsaný dobře a byl poutavý. Nenajdete tu žádnou hlavní zápletku, ale je o čem číst a nudit se nebudete. Nemusíte hledat nějaké složitosti a asi už od začátku tušíte, jak to dopadne, ale stejně jsem tu knížku po dočtení zbožňovala. Nešlo jen o poznávání vysokoškolského života, hledání lásky, ale autorka dokázala psát i o rodinných problémech a o tom, že ničí život není růžový. Budete se u knížky smát, jindy vás zase rozesmutní, ale i naštve.
Když jsem si přečetla konec, zůstalo mi v hlavě pár otázek, ale byla jsem ráda, jak to dopadlo. Vlastně se mi celá knížka líbila až tak moc, že jsem se jen těšila, až trochu zapomenu děj a budu si ji moct přečíst znovu.

Fanfikce. Taky vám připomínaly Harryho Pottera? A taky vás tak šíleně rozčilovaly nebo to byl jen můj pocit? Občas to bylo dobré oživení příběhu, ale nebylo tomu tak vždy.
Paradoxně díky FF Fangirl upoutala mou pozornost a ty mě pak zklamaly. Co se mi na začátku jevilo jako pozitivum, brzo přešlo v docela otravnou situaci. Většinou na sebe úryvky nijak nenavazovaly, až na jednu delší povídku, co Cath četla Levimu. To mi docela vadilo, protože k čemu nám bylo pár řádků z příběhu, který ani neznáme celý? Jindy jsem zase měla chuť tyhle úryvky přeskakovat, protože přišly v tu nejméně vhodnou dobu. I tak ale za ně nestrhnu bod, protože, jak jsem psala, aspoň jde o nějaký originální prvek a autorka si s tím dobře vyhrála, takže jste měli pocit, že Simon Snow je opravdu skutečná kniha. Vlastně ona to i kniha bude. Tak nějak. Nemůžeme čekat, že by vyšlo všech osm zmiňovaných knih o Simonovi, ale Rainbow napsala Carry on a knížka by měla vyjít ještě letos. Jde právě o FF (Nedej se, Simone), kterou Cath psala a publikovala na internetu a díky které si získala tolik fanoušků. Když jsem to zjistila, začala jsem se těšit, protože by bylo fajn přečíst si toho více o Simonovi a Bazovi.

Milovat Simona není něco, co děláte o samotě nebo jednou ročně na conu - pro tisíce fanoušků bez věkového omezení není láska k Simonu Snowovi nic menšího než životní styl.

Dalším dobrým prvkem v knížce byl pro mě předmět Úvod do psaní beletrie. Profesorka Piperová byla zajímavou postavou, občas milou a jindy zase přísnou. Ukázala Cath, že i když zbožňuje Simona a Baze, ten svět není její, a když odevzdala svou práci právě o nich, šlo vlastně o plagiát. Za to určitě bod nahoru, kdyby to tedy Cath brala aspoň víc na vědomí.

Pokud jste knížku nečetli a váháte, tak si ji určitě přečtěte. Každý v ní objeví kus sebe samotného a když ne... svět se nezhroutí. Postavy jsou dobře propracované a nejsou dokonalé, mají své vady na kráse i na duši a proto působí tak realisticky. Stejně tak i samotný příběh.
Četla jsem i názory na termíny používané v FF, jako je například slash. Teda, nevím, ale pro mě to nebyl příliš velký problém, příběh mi to nijak nekazilo a když už jsem něco opravdu nevěděla, pořád tu je google.

Zbožňuju tuto knížku a stejně tak Leviho, kterého jsem si oblíbila mnohem víc, než Cath. Můj konečný názor je takový, že se přidávám k fanynce Fanynky.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti