20. srpna 2015

(RC) Recenze: Rudá pyramida

Název: Rudá pyramida (The Red Pyramid)
Autor: Rick Riordan
Série: Kronika Cartera Kanea (Kane Chronicles)
Díl: 1.
Nakladatelství: Fragment
Přeložila: Dana Chodilová
Žánr: YA, fantasy, egyptská mytologie, magie
Počet stran: 408

Myslíte si, že je nějaký med nechodit do školy, věčně létat po celém světě, vozit s sebou jenom to, co se vejde do jednoho kufříku, a nemít žádný pořádný domov? Tak to budete koukat!
Už šest let cestuje Carter Kane z místa na místo se svým otcem, věhlasným egyptologem. Pořádně nezná ani vlastní sestru Sadie, která žije s prarodiči v Londýně. Děti se smějí setkat jen dvakrát do roka a tentokrát pro ně otec ještě ke všemu vymyslí nudnou prohlídku Britského muzea. Jenže pozor - egyptští bohové se probouzejí! Začínají nejděsivější Vánoce, jaké kdy Carter a Sadie zažili… Od toho dne se život čtrnáctiletého Cartera a dvanáctileté Sadie obrátí naruby. Sourozenci Kaneovi zjistí děsivou pravdu o své rodině a poznají tajemné egyptské bohy mnohem líp než z otcových výkladů a exponátů v muzeích.
Objevte zblízka starověký Egypt s jeho magií, dobrem i zlem a připojte se k dobrodružné výpravě sourozenců Kaneových!
Na první pohled by se nejspíš Carterův život mohl zdát báječný. Cestuje po celém světě se svým otcem – egyptologem. Právě proto jeho jediným domovem je jen kufřík s jeho věcmi. Nikde se nezdržují dlouho a Carterovi přijde, jako by snad celý život před něčím utíkali.
Jeho sestra Sadie žije v Londýně se svými prarodiči, kterým byla přidělena po smrti jejich mámy. S otcem a bratrem se vídá jen dvakrát do roka. Tentokrát na Vánoce je chce táta vzít do muzea. Jenže to nebude jen obyčejná návštěva. Táta muzeum skoro vyhodí do vzduchu a pak zmizí a Sadie s Carterem se dozvídají postupně celou pravdu o jejich rodině i o sobě. Zjišťují, že jsou s egyptskou mytologií spojeni mnohem víc, než by si přáli.

„Za starých časů se vždycky žilo na východním břehu Nilu, tam vycházelo slunce. Mrtví se pochovávali na západ od řeky. Považovalo se za nešťastné, dokonce nebezpečné tam žít. Ta tradice je pořád silná... mezi našinci.“

Než jsem začala tuto knížku číst, měla jsem docela obavy, co mám očekávat. Je pravda, že Percyho i Bohy Olympu jsem si zamilovala, ale tady jsou nové postavy, a i když se příběh odehrává ve stejném světě, jako byste se ocitli někde úplně jinde – egyptská mytologie je úplně jiná, funguje úplně jinak než ta řecká, a hlavním tématem jsou mágové.
Přesto spoustu lidí v této sérii vidí Percyho. Není se čemu divit, když ji napsal stejný autor. Percymu na začátku jeho příběhu bylo 12 a stejně tak je i Sadie a Carter je jen o dva roky starší. Přesto mi přišlo, že občas postavám jejich věk vůbec neseděl a každý jiný kluk/holka jejich věku, by nedokázal to, co oni. Ale já mám stejně tyto knížky ráda a oblíbila jsem si i Cartera a Sadie a to hned v prvním díle.

Rick Riordan opět napsal skvělou knížku. Čtenářům měla připadat jako přepis nahrávky a k věrohodnosti ještě přispívaly hádky o mikrofon či poznámky mimo příběh. Našel se tu i typický Rickův humor, který třeba v něčem nebyl podobný sérii s řeckou mytologií, ale v něčem zase jo.
Na začátku nejsou žádné zbytečné průtahy ani nás autor nemrští rovnou do hlavního dějství. Knížka začíná tak akorát, seznámíme se s Carterem a Sadie, stačíme zjistit jejich rodinnou situaci a objevit pár záhadných lidí a o chvíli později už to začne, to co převrátí naruby celou knížku i životy postav.

„Ne, ne, ne. Vezměte někdo otvírák na konzervy. Mám v hlavě boha.“

Rudou pyramidu jsem začala číst večer jednoho dne, ale nedostala jsem se daleko, kdežto druhý jsem jsem úspěšně dorazila až ke konci. Příběh mě opět vtáhl do děje a čtení bylo jako projížďka na horské dráze. Čtenář jede neuvěřitelnou rychlostí vstříc konci a nevěří svým vlastním očím, co za překvapení si autor nachystal. Někdy se ale i tak daly některé věci předvídat, protože indicií k nim bylo dostatečně. A někdy jste si zase mysleli, že už to máte a že víte celou pravdu a on vám pak autor řekne, že je to úplně jinak.

O egyptské mytologii toho nevím ani zdaleka tolik jako o řecké, mé znalosti se zastavily někde u slunečního boha Rea, mumifikace, pyramid a takových těch základních věcí, co ví snad každý. Přesto jsem se do knížky vrhla po hlavě a neznalost některých výrazů mi vůbec nevadila, protože je autor dokázal pěkně vysvětlit a za chvíli už jsem se plně ve všem orientovala.

„Myslíš jako, že má Sutech v mobilu čísla na zlé kámoše?“

Opět se v knížce nachází propojení s moderním světem, i když není přeci jen tak závratné jako Olymp na Empire State Building (sakra, pořád odbíhám k tomu Percymu). Ale pořád tu je, ocitneme se opět v New Yorku, podíváme se k Washingtonskému památníku, do Prvního nomu v Káhiře a také do Paříže. To se mi na Riordanových knížkách ohromně líbí, že autor dokáže mytologii a moderní svět tak krásně propojit, že mi to vůbec nepřišlo zvláštní. Zároveň jsem opět žasla nad všemi jeho znalostmi o egyptské mytologii (i když bych asi nepoznala, kdyby si v něčem vymýšlel).
„Manhattan má jiné problémy. Jiné bohy.“

Ani jsem nečekala, jak moc se mi bude Rudá pyramida líbit. Na začátku jsem ještě neměla žádný názor, nechávala jsem tomu čas a nakonec to byla tedy parádní jízda. Carter byl chytrolín, jak řekla jeho sestra – chodící Wikipedie. A Sadie byla rebelka, které když se řeklo ne, udělala přesný opak. Byla mi sympatická a i přes to všechno spojení s bohy a magií v ní pořád byla normální holka, kterou jsem měla v průběhu čtení ráda.

Shrnuto a podtrženo, Rudá pyramida byla příjemná, překvapivá, vtipná i napínavá knížka. Sympatičtí hrdinové. Zajímavý svět, který si čtenáře získá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti