11. srpna 2015

Recenze: Half Wild - Napůl divoký

Název: Half Wild - Napůl divoký
Autorka: Sally Green
Série: Half Bad
Díl: 2/3
Nakladatelství: Yoli
Přeložila: Marcela Nejedlá
Žánr: YA, fantasy, čarodějnice, magie
Počet stran: 392

Volné pokračování fantasy příběhu Half Bad – Napůl zlý nás opět přivádí do novodobé Anglie, kde mezi obyčejnými lidmi, „blažeji“, žijí Bílé – hodné a Černé – zlé čarodějnice. Nathan nepatří ani do jednoho světa, je synem mocného Černého čaroděje a Bílé čarodějnice, je takzvaný Poloviční kód.
Nathan je stále ještě na útěku před Lovci a pátrá po svém příteli Gabrielovi, s jehož pomocí může osvobodit milovanou Annalise. V Radě Bílých čarodějnic se zatím chopil moci Soul O´Brien a svou válku proti Černým čarodějnicím rozšířil na celou Evropu. Bílé a Černé čarodějnice se proto spojí, aby mu společně vzdorovaly. Nathan je vtažen do povstání a zjišťuje, že nečekaně bojuje po boku starých přátel i dávných nepřátel. Ne všem ale může věřit… Nejdříve ze všeho se však musí naučit, jak ovládat své Nadání – zvláštní, divokou schopnost, která hrozí, že ho přemůže…

Nathan přežil své 17. narozeniny, dostal tři dary od svého otce a pil jeho krev. Teď už je to plnohodnotný Čaroděj  a začíná objevovat své silné a divoké Nadání, které ale zatím nedokáže ovládat.
Jeho život se tak moc změnil a bude se měnit i dál, jako by snad Nathan neměl nárok na trochu klidu. Ne, neměl, právě kvůli jeho „černé krvi“ ne. K tomu všemu je teď i jeho nejlepší přítel Gabriel pryč, nejspíš mrtvý, Annalise umírá a jediná zbraň, která dokáže zabít jeho otce, Právorozený, pro který už toho všichni tolik obětovali, je bůhví kde.
Když se před Nathanem objeví cesta, která by mu vrátila všechno, co ztratil, vydá se po ní, i když si dobře promyslí následky a cenu, kterou bude muset zaplatit.
Jeho jediná naděje je teď se přidat k odboji proti Bílým čarodějnicím – těm vysoce postaveným, které vládnou tvrdou nelítostnou rukou. Jejich chování se nezamlouvá nejen Černým, které jsou masově vražděny, ale i Bílým, u kterých už stačí jen malý přestupek, aby je stihl trest. Proto není divu, že někteří jedinci zakopají válečnou sekeru, aby se společně postavili proti většímu nepříteli.

„Neboj se svého Nadání, Nathane.“
„Nebojím se ho, už ne. Ale když se změním, když jsem zvíře, všechno je jinak. Jako bych ho pozoroval a zároveň jsem jeho součástí a cítím všechno, co cítí on. A je to úžasné Gabrieli, být úplně, stoprocentně jím – být úplně, naprosto divoký. Nechci být zvíře, Gabrieli, ale když jím jsem, je to ten nejlepší pocit na světě. Nejlepší, nejdivočejší, nejintenzivnější nádherný pocit. Vždycky jsem myslel, že Nadání nějak odráží osobnost člověka, a nenapadá mě nic jiného, než že moje Nadání odráží moje touhy, takže teda toužím být naprosto divoký, úplně volný. Bez jakékoliv nadvlády.“

Po dočtení Half Bad jsem tak nějak očekávala doufala myslela jsem si, že dvojka ho předčí, že to byl teprve začátek, příběh se rozjížděl a teprve nás čeká to hlavní představení. V pokračování se toho přihodilo tolik a přitom mi zároveň přijde, jako by se nestalo skoro nic. Více než půl knížky strávil Nathan hledáním Annalise. Jelikož můj názor na ni není ani trošku pozitivní, nudilo mě to a zároveň jsem věděla, že se této otravné holky asi nezbavím. Bez ní by byla knížka žalostně tenká, ale zároveň mnohem zajímavější. Kvůli Nathanovi jsem ji chtěla mít ráda, ale nešlo to, každá další myšlenka na ni, každé to Annalise sem a Annalise tam...  až už to začínalo být otravné a mé pocity k ní se nezačaly zlepšovat, jen zhoršovat. Byla typ holky, který se po hlavě vrhne do rebelské představy, ale pořád je to jen fiflena, která si nechce ušpinit ruce od krve.

Na druhou stranu tu byly i nějaké ty dobré chvilky. Nathanovo Nadání bylo jednou z nich. Název knížky opět naprosto seděl k hlavní postavě – napůl divoký. Uvnitř něho se skrývalo zvíře, doslova, a on se ho snažil ovládnout, najít k němu cestu a jakž takž se mu to dařilo. Líbilo se mi, jak jeho Nadání bylo tak opředené tajemstvím, tak krvežíznivé, nevyzpytatelné. Proměňovat se ve zvíře, jasně, to zní „cool“, ale není to tak jednoduché. Není to vůbec senzační, když to nemůžete ovládat a zabíjíte, i když nechcete. Jak se Nathan snažil zkrotit tu svou zvířecí stránku, pokaždé jsem očima hltala stránky a napjatě očekávala, jak se mu to bude dařit.

Přesto, že je u mě Annalise ze hry, stejně jsem si našla někoho, komu můžu fandit. A to je Gabriel. S homosexuálními páry se roztrhl pytel nebo alespoň takový mám já dojem, protože dřív jsem je v knížkách tolik nevídala, ale teď na ně narážím neustále. Tady taky. I když jde o neopětovanou lásku, pořád můžu doufat, že jednou Nathan pochopí, že chce vlastně něco jiného. Někoho. Gabrielovi prostě fandím, vážně, zasloužil by si trochu štěstí.

„Budu s tebou vždycky, půjdu, kam půjdeš ty. Nikde jinde být nechci. Nesnesl bych to. Jestli půjdeš k Mercury, půjdu taky. Jestli chceš, abych ti pomohl osvobodit Annalise, pomůžu ti.“

Míň Annalise (omezit ji tak na bod mrazu), víc Nathanova Nadání a jeho otce, víc Gabriela, víc bojů, víc akce, víc „čar a kouzel“ – pak by mě to bavilo mnohem víc. Ale abych toho nechtěla tolik, vystačím si jen s prvním bodem. Jinak knížka byla docela dobrá, dokonce i ty chvíle, kdy Nathan zabíjel a začal si to nakonec i užívat, ale bylo to jeho součástí a já to brala. Líbily se mi scény, kdy se sbližoval s otcem a kdy trávil čas s Gabrielem. Líbil se mi nápad i svět, kde se děj odehrával. Líbilo se mi Nathanovo Nadání. Kvůli takovým důvodům to stálo za to, si knížku přečíst. A taky kvůli konci. Ten byl ze všeho nejlepší, především poslední věta, která mi málem přivodila infarkt, protože jsem věděla, že nevydržím čekat do dalšího dílu.
Jinak se to četlo dobře, Sally Green píše krátké kapitoly, kterou se čtou rychle, děj ubíhá rychlostí blesku a vy si ani neuvědomíte, že už jste na konci. Ze začátku mi trvalo se začíst, trvalo mi, než mě knížka začala bavit, ale pak už to šlo z kopce a jedno překvapení střídalo druhé.

Nejdřív jsem chtěla knížce dát 4 hvězdičky, ale když se na ni dívám s odstupem, dochází mi, že by to bylo moc. Šlo spíš o pohodovější čtení, nic dechberoucího a často ve mě knížka vyvolávala jen záporné emoce (ano, díky Annalise). Takže jednu hvězdičku ubírám a těším se na závěr, který snad splní má očekávání na 100%.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti