13. září 2015

(RC) Recenze: Příběh draků

Název: Příběh draků
Autor: Rachel Hartman
Série: Serafína (Seraphina)
Díl: 1/2
Nakladatelství: Fragment
Přeložila: Drahomíra Michnová
Žánr: YA, fantasy, draci
Počet stran: 352

V zemi zvané Gored žijí již po desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměří ohroženo. Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha? Budoucnost draků je v sázce a v Goredu již není pro nikoho bezpečno.
Příběh o dívce, která žije mezi dvěma světy, nepatří plně ani do jednoho z nich, je anomálie, kříženec, neměla by existovat. Ale přesto existuje. Žije. A možná je to právě ona a jí podobní, kdo by mohl už napořád sjednotit dvě znesvářené rasy, které si pár let udržují mír, který je ale jako z porcelánu. Křehký, schopný se rychle rozbít při sebemenším důvodu.
Ale teď není ten správný čas. Serafína má teď jiné starosti a problémy, snaží se najít své místo v životě, snaží se někam zapadnout a žít nějaký obyčejný lidský život, i když ví, že je to marné. Poznává první lásku, nalézá přátele a buduje si kariéru. Není sice úplně lidská, ale možná by si to i přála. Bez jejích šupin, jejího původu a neustálých lží, které obklopují její život, by byla mnohem svobodnější. Dokáže Serafína najít cestu k lásce k sobě samotné, nebo ji dožene skutečnost a bude se navždy nenávidět?

Příběh draků ale není jen o mladé komplikované dívce, na pozadí se odehrává příběh plný tajů; země stále pláče nad smrtí prince Rufuse a snaží se přijít na kloub tomu, kdo ho zabil a jestli jsou do toho zapletení draci. Blíží se výročí mírové smlouvy a přípravy na oslavy vrcholí. Dokáže se vše obejít bez problémů?

Moje láska k hudbě mě nakonec vylákala z bezpečí otcovského domu do města a ke královskému dvoru. Hrozně jsem tím riskovala, ale nemohla jsem jinak. Nechápala jsem, že před sebou nesu na talíři svou osamělost a že hudba bude světlo, které mě bude zezadu prozařovat.

Christopher Paolini řekl, že Příběh draků je jedna z nejlepších fantasy o dracích, jakou četl. Když už tohle řekne autor jedné z nejslavnějších dračích sérií, Odkazu Dračích jezdců, asi na tom musí být alespoň nějaké zrnko pravdy. Když se taková chvála objeví na obálce, určitě se spoustu fanoušků Eragona nad knížkou pozastaví. Reklamní tah dobrý, na to sází i jiné knížky, ale opravdu Serafína stojí za to?
Jak se říká, sto lidí, sto chutí. Někdo může Příběh draků zbožňovat, ale někomu se zase nemusí líbit. Serafína si získala spoustu fanoušků. Je spoustu lidí, kteří si knížku oblíbili. Mně nesedla, alespoň ze začátku. Někomu se může jevit jako strhující fantasy příběh se špetkou romantiky, ale já tomu nedokázala podlehnout.
Začátek se podle mého názoru až příliš vlekl, skoro nic se nedělo a navíc mi dělala problém hudba, kterou se Serafína zabývala. Hudbu ráda poslouchám, ale terminologie mi vždy dělala problém, vždy jsem se jí snažila vyhýbat jako čert kříži, protože to nebyl zrovna můj šálek kávy. Většina výrazů spjatých s hudbou, které se v knížce vyskytovaly, mi tak dělala problémy a odrazovalo mě to od čtení. Příběh postrádal dynamiku, únavně se vlekl, někdy mi přišel příliš absurdní a naivní, ale později se tu našly scény, u kterých jsem se hlasitě smála a bavila se
Samotná hrdinka se mi občas také jevila trochu nudná a určitě tak působila i na své učedníky. To ale vyvážily její pozitivní stránky. Serafína rozhodně nebyla naivní, měla své sny, ale věděla, že se jí nemůžou splnit, ne když je to, co je. Byla mi sympatická, nebyla ničím protivná a její chování mě nenutilo rvát si vlasy.

„...Lidé jsou celí nesví už jen ve vaší přítomnosti. Jste prostě nápadná, i když byste naopak raději nebyla.“

Čekala jsem od Příběhu draků trochu víc, takže po určité stránce mě docela zklamal, ale po celou knížku tomu tak nebylo. Uvítala bych, kdyby autorka vynechala nějaké pasáže, které ničím nepřispěly ke knížce, jen většinou zdržovaly od hlavní linie příběhu, možná bych i osekala nějaké vzpomínky. Velké plus ale vidím v tom, že mě autorka dokázala udržet v nevědomosti až do konce a co se týče toho „hlavního padoucha“, byla jsem nakonec opravdu překvapená.
Co se týče draků, ty měla Rachel Hartmanová hezky promyšlené. Byli v něčem originální a zvláštní. Lišili se tolik od lidí a v něčem jim chtěli i být podobní.  Autorka vylíčila vzájemnou nenávist mezi těmito dvěma rasami, zaměřila se i na to, jak lidé draky opovrhují, nebo jak jsou draci zmateni z hloubky lidských emocí.

Pravda někdy těžko prorazí hradby našeho přesvědčení. Zato lež oděná do náležitého hávu jimi pronikne mnohem snáz.“

Příběh draků si rozhodně zaslouží pozornost všech milovníků draků a knih s dračí tématikou. Mě sice začátek příliš nezaujal a i když konec byl mnohem lepší, pořád to nestačilo na to, abych byla naprosto nadšená. Ani romantická stránka mě příliš nezaujala, zdálo se mi, že se Serafíniny pocity objevily náhle, z ničeho nic, kvůli čemuž jsem byla trochu zmatená. Na druhou stranu jejich vztah-nevztah byl svým způsobem krásný, necpal se na každou stránku knížky, spíše byl schovaný někde na pozadí a čtenáři se s ním tak mohli pěkně smířit a v klidu si vytvořit svůj názor.
I přesto, že si u mě Příběh draků získal jen průměrné hodnocení, těším se na pokračování. Serafína má potenciál, je tu tolik věcí, které se mohou v dalším díle rozvinout. Nevím, co přesně mám čekat, ale těším se. Pokračování podle mě bude určitě mnohem lepší a snad i více nabité akcí.
Serafína si zaslouží šanci a pozornost, spoustu čtenářů dokáže oslovit a snad zrovna vy budete mezi nimi. Věřím, že se vám knížka bude líbit víc než mě, protože na to má.

Zdroje obrázků: 1 | 2
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

2 komentáře:

  1. nejake mouchy to melo, ale zajimalo me, kde to vazne s pokracovanim...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě taky, ale někde jsem četla, že by mělo vyjít v listopadu, tak snad... :)

      Vymazat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti