14. září 2015

Recenze: Kořist

Název: Kořist (The Prey)
Autor: Andrew Fukuda
Série: Hon (The Hunt)
Díl: 2/3
Nakladatelství: Fragment
Přeložil: Jakub Kalina
Žánr: YA, dystopie, fantasy, upíři
Počet stran: 342

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?
Gen a jeho lidští přátelé prchají nocí. Gena však nepronásledují jen krvežízniví lovci, ale i vzpomínky na dívku Záři, která zůstala v Ústavu pro studium glupanů. Klidným ho nenechávají ani probouzející se city k lidské dívce Sisy.
Na svém útěku se dostanou až do lidské komunity žijící na tajném místě vysoko v horách. Když si začnou myslet, že jsou konečně v bezpečí, události naberou nečekaný směr. Gen poznává, že nový svět, který objevili, je možná stejně zlý jako svět, který opustili.
Nepřátelé se najednou valí ze všech stran. Genovi a Sisy začíná být jasné, že nemají nic než jeden druhého. Pokud se nestanou kořistí…


Gen, Sisy, Epap, Jacob, David a Ben plují na člunu po řece, pryč od krvežíznivých lovců a vstříc zemi mléka a medu, ovoce a slunečního svitu - tam, kam je navedl Vědec a zároveň i Genův otec.
Jenže lovci jsou neústupní, nevzdávají se. Vymýšlejí nové a nové techniky, jen aby ulovili svou kořist a ukojili tak svou žízeň po krvi.
Má vůbec skupinka kluků a jedné dívky šanci na přežití? Najít místo, kde budou moct žít v klidu a neustále se nebát o své životy?


Když jsem začínala Kořist číst, neměla jsem od ní velká očekávání. Hon byl zajímavá knížka, především originální, kde autor přednesl téma upírů reálně, ukázal, že to nejsou žádné citlivé duše, co si můžou chodit po slunci a zamilovat se do člověka. Ukázal jejich krvelačnost, zrůdnost a přidal si k tomu i své vlastní, originální prvky. Nápad skvělý, příběh taky dobře vymyšlený, ale přesto mě první díl nedokázal úplně oslovit. Moje zvědavost byla ovšem velká a chtěla jsem vědět, jak tento příběh dopadne.

Zpočátku jsem vůbec nevěděla, co si mám myslet. Jestli skutečně dorazí do ráje, co pak? Co bude ve zbytku knížky a o čem pak bude třetí díl? V tu chvíli jsem si uvědomila, že se musí něco pokazit.

„Myslíš... že je nahoře?“
„Jako v nebi?“
„Ne. Myslím tam, kde tenhle tunel končí.“

Skupinka nachází domov, ale vědí, že něco nehraje, že je vše až moc idylické než aby to byla pravda. A pak se příběh začne rozjíždět, autor začne na světlo vytahovat svá tajemství, ale také lži. Splétá dohromady nitky, zamotává příběh víc a víc, plete vám hlavu, až už ani nevíte, co si máte myslet. Nevíte, co je pravda a co lež. Předkládá vám skutečnost, které chcete věřit, i když víte, že je něco špatně a on vás nakonec zase překvapí, zase vám vyrazí dech.
Do samotného konce jsem vůbec nevěděla, jak mám vše chápat a jak reagovat. Vždy jsem si myslela, že už znám celou pravdu, ale pokaždé jsem byla na omylu. I na poslední stránce mě autor dokázal překvapit.

Z kořisti jsem byla nadšená, což jsem zpočátku nečekala. Jakmile se příběh rozjel, knížka nabrala úplně jiné obrátky. Původní téma a atmosféra první knížky byly ty tam, Kořist se táhla v úplně jiném tempu, ale o něco lepším, protože nám odkrývala větší kus světa venku. Smíchu tu nebylo mnoho, ale ten zase vyvážila ponurá atmosféra, která mě neustále udržovala v napětí a strachu. Ke konci jsem otáčela stránku za stránku, nevěřila jsem vlastním očím, nechtěla jsem věřit tomu, co se děje.

Země se nám pod nohama mírně chvěje. Naši pozornost však přitahuje hlavně ten zvuk: kovový rachot, hlasité syčení. Vychází to z lesa.

Co se týče postav, hlavního hrdinu, Gena, jsem měla docela ráda. Zatímco v Honu jeho proměna byla sotva patrná, v Kořisti prošel velkým vývojem. Nikdy neprojevoval navenek své emoce, ale při času stráveném s pěti glupany lidmi si začal osvojovat jejich chování a brzy se radoval spolu s nimi a prožíval i jejich slzy. Už to nebyl ten Gen, kterého jsem znala z prvního dílu, odměřený kluk se snahou přežít. Teď byl veselý i smutný, soucitný, odvážnější a jeho chuť žít rostla čím dál víc a stačila mu k tomu jen Sisy a zbytek jejich skupinky. Myslím, že jsem si ho oblíbila mnohem více, než kdy dřív. Co je ale pravda, pořád mě občas maličko štval svým jednáním, ale můj názor to nijak razantně nezměnilo.
Sisy mi byla milejší než Záře, kterou Gen znal dříve a do které se zamiloval, aniž by věděl, že je stejná jako on. Sisy byla šíleně odvážná, schopná umřít pro záchranu ostatních a právě tím si mě získala.
Ke klukům jsem si velký vztah nevybudovala, ale nevadili mi. Občas mi lezl na nervy jen Epap svým neustálým nárokováním si Sisy.

Kořist jednoduše předčila má očekávání, vůbec jsem netušila, jaká jízda na mě čeká. Po dočtení jsem byla naprosto nadšená a hlavou se mi rojilo tolik otázek, na které jsem potřebovala zoufale znát odpovědi. Toužila jsem po dobrém konci, ale zároveň jsem věděla, že mi ho autor nedá, že si pro třetí díl vymyslí ještě ošklivější věci, než jaké se doposud staly. Knížka se mi četla dobře, přelouskala jsem ji za jediný den, nejen proto, že nebyla příliš tlustá, ale byla čtivá a hlavně mě donutila se od ní nevzdalovat. Upířích knih už bylo napsáno spoustu, ale celá série Hon slibuje něco nového, jiného a neotřelého. Takže pokud máte upíry rádi a nebojíte se je poznat v trochu jiném světle (nebo vlastně spíš tmě), neváhejte.
Zdroje obrázků: 1 | 2

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti