4. října 2015

Recenze: Fenomén

Název: Fenomén (Prodigy)
Autor: Marie Lu
Série: Legenda (Legend)
Díl: 2/3
Nakladatelství: CooBoo
Přeložil: Tomáš Bíla
Žánr: Dystopie, YA
Počet stran: 344

June a Day přijíždějí do Las Vegas a nemyslitelné se stává skutečností – Elektor Primo umírá a vlády se ujímá jeho syn Anden. Republika se tak ocitá ještě o krok blíže absolutnímu chaosu. Day však ze všeho nejvíc touží zachránit svého malého bratra, a tak mu nezbyde nic jiného, než se spojit s Patrioty. Ti oběma slíbí pomoc, mají jen jednu malou podmínku – Day a June musí zabít nového vládce.
Zdá se, že je to mimořádná šance, jak změnit vývoj celé republiky, jak vyjádřit vůli tak dlouho utiskovaného národa.
Ale June si postupně uvědomí, že Anden není jako jeho despotický otec. Co když je jedinou šancí na nový začátek? Co když revoluce musí mít vyšší smysl než osobní pomstu? Co když se Patrioti mýlí?

Day a June jsou na útěku, Day má zraněnou nohu a potřebuje pomoc, kterou mu můžou poskytnout jen Patrioti – skupina rebelů, díky které Day unikl ze své popravy. Patrioti ovšem nedělají nic jen tak. Day i June se budou muset postavit na jejich stranu, splnit podmínky, které jim patrioti předloží.
Můžou všechno změnit. Teď je nejvhodnější chvíle, kdy se do čela Republiky postavil nový Elektor. Patrioti toho hodlají náležitě využít.
June ale během svého úkolu začíná tušit, že je něco špatně a že jim Patrioti neříkají celou pravdu. Jak ale teď změnit všechny plány, které už jsou v plném proudu a neohrozit ostatní? Jak změnit celou Republiku a skončit neutichající válku?

K Fenoménu jsem se prokousávala dlouho. Legenda skončila jakž takž uzavřeně, i když před hrdiny ležela ještě dlouhá a náročná cesta. Nakonec Fenomén i Šampion skončili na pár týdnů v kamarádových rukách, takže jsem se ke knížkám dostala až docela nedávno. Fenomén jsem přečetla během jednoho dne, i když oproti Legendě mě bavil o něco méně.
Ze začátku se autorka zaměřila hodně na vztah June a Daye a tak to pokračovalo v různých intenzitách po celou knížku. Občas mě Fenomén nudil. Občas mi připomínal Hunger Games. Proč? Z Daye měl být symbol, měl se stát tváří, která pohne davy a zažehne revoluci, což mi až moc připomínalo HG.
Zpětně mi přijde, že se toho ve Fenoménu neudálo tolik a pořádně akčních a napínavých bylo až posledních pár desítek stránek.
Našly se tu chvíle, které mě vůbec nebavily, byly absurdní a plné očekávaných klišé, ale četla jsem dál a očekávala zajímavější scény, které by mi nedovolily knížku odložit. A když ty scény přišly, bylo to přesně to, co jsem si přála a děj mi pak utíkal před očima závratnou rychlostí.

Nevěděla jsem, co od Fenoménu čekat, proto jsem nebyla na konci zklamaná, ale nebavila mě knížka tolik, jak bych si přála. Neprožívala jsem příběh ani osudy postav tak, jako v prvním díle. Přišlo mi, že většina zlých zpráv šla mimo mě, říkala jsem si no a co jako, však ono to dobře dopadne.
I tak ale uznávám, že to autorka má hezky vymyšlené. Nějaké skutečnosti se dají předpovídat, během čtení vás nejspíš napadne, jaký osud by mohl Republiku čekat, ale nebudete tušit, kde všude se skrývají zrádci a nenapadne vás, co z toho, co vám autorka říká, jsou lži. Kolikrát jsem byla překvapená, někdy mile, jindy zase ne, ale po celou dobu mě to usvědčovalo v tom, že autorka umí dobře psát a umí své čtenáře zaujmout.

Co se týče June a Daye, skoro jsem na ně už zapomněla. Zapomněla jsem, jací to byli lidé, bojovníci. Zapomněla jsem, o co všechno oba přišli a kolik si toho vytrpěli. Jeden pro druhého znamenali naději, byli jeden pro druhého pilíře, které drží jejich svět pohromadě. Marie Lu mě opět donutila mít je ráda, jako pár i jako jedince, i když občas se u mě objevil nepatrný stín pochybností nad chováním jednoho či druhého. Především jsem se strachovala, aby někdo z nich neuděl něco špatného.

Fenomén jsem dočetla hodně překvapená, ale zároveň i docela klidná a připravená čelit třetímu a zároveň závěrečnému dílu. Fenomén mě možná nezaujal natolik jako Legenda, ale přinesl toho s sebou hodně a rozhodně to nebyl zbytečný díl. Představil nové figurky na šachovnici a rozjel novou hru, daleko temnější, zlověstnější a nebezpečnější. Ukázal doslova celý svět, i to, jak je Republika malá a zaostalá oproti zbytku světa. Ale také s sebou přinesl naději a důkaz, že Republika je domov a že stojí za záchranu.
Zdroje obrázků: 1 | 2

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti