5. ledna 2016

Píseň krve | Recenze

Název: Píseň krve
Originální název: Blood Song
Autor: Anthony Ryan
Série: Stín krkavce
Díl: 1/3
Nakladatelství: Host
Přeložil: Jakub Kalina
Žánr: (High) fantasy, magie, válečné
Počet stran: 624

Vélin Al Sorna, zasvěcený Šestému řádu, byl od dětství cvičen k boji a zabíjení ve službách Víry. Řád se stal jeho jedinou rodinou. Vélinův otec sloužil jako rytíř králi Janusovi, panovníkovi Sjednoceného království, rozhodl se však Vélina zbavit jeho práv a v pouhých deseti letech ho zanechal na prahu Šestého řádu. Chlapec ho za to nenávidí. Během pobytu v řádu se Vélin dozvídá zatím netušené podrobnosti o své matce, která zemřela, když byl ještě dítě. Postupně také odhaluje důvody, jež jeho otce vedly k tomu, že ho řádu svěřil. Jedna pravda je však důležitější než všechny ostatní: Vélina Al Sornu čeká budoucnost, kterou má teprve pochopit. Budoucnost, jež změní nejen království, ale také celý svět.
Jeho otec byl slavný, netrvalo však dlouho a tento muž si vydobyl svou vlastní slávu. Stal se žijící legendou. Někteří ho nenávidí a jiní jej zase považují za hrdinu a zbožňují ho. Ve všech ale jistě vzbuzuje strach a pokoru. Známý je pod spoustou jmen, ale svůj příběh nám podá pod jménem, se kterým vešel ve známost nejdříve. Vélin Al Sorna.

I když je patrné, že Vélin toho má ještě mnoho před sebou, jeho příběh nezačíná ani na začátku, ani na samotném konci, ale někde uprostřed. Vélin je svým čtenářům představen jako nebezpečný a slavný muž čekající na svůj trest a my o něm víme tak málo. Svůj příběh začne vyprávět kronikáři Vernierovi – a začne tam, kde všechno začalo. Na prahu kláštera Šestého řádu, kde má Vélin strávit svých několik dalších let, prožít krutý, nelítostný a tvrdý výcvik a vyjít ven jako skutečný bojovník. Ale zatímco Vernierovi podá jen velmi osekanou verzi svého života, my se dozvíme všechno. Každou dobrou i špatnou chvíli, jeho temné stránky, i dobré vlastnosti. Budeme přihlížet zakázaným rituálům, magickým příběhům a záhadným událostem. Vélin nám odhalí pravdu a dovolí nám nahlédnout do jeho srdce.

V loajalitě je naše síla. Pohrdavě si odfrkl. Ať si je v loajalitě tvoje síla, otče. Ta moje bude v mojí nenávisti k tobě. (str. 38)

Je fakt, že jsem si k tomuto hrdinovi nenacházela cestu snadno, protože jsem dlouho nevěděla, co si o něm myslet a měla jsem k němu neutrální vztah. Brzo se ale ručičky vah přehouply na kladný pól a já propadla jemu i jeho bratrům. Vélin se pro mě stal hrdinou i přesto, že to nebyl zrovna kladný hrdina. Nedalo by se ani říct, že byl záporák, ležel tak někde mezi tím, jen měl občas blíž k té temnější straně. Často prováděl věci, které by neměl, a riskoval pro lidi, které ani pořádně neznal. Občas byl ochotný obětovat vše a jindy se vydat tou temnější cestou. Většinou špatné věci dělal hlavně proto, že si myslel, že jsou dobré nebo jejich výsledek bude dobrý a někomu pomůže – i když jiným by zase mohl uškodit. Ohled se ale musí brát i na to, že po dlouhá léta byl cvičen k boji a k zabíjení, byl vychován pro válku, která ho hodně ovlivnila. Přesto se ale hned několikrát zachoval čestně a správně. Oblíbila jsem si ho a často se o něj strachovala, i když jsem k tomu ani neměla důvod.
Vélin se pro mě po úvodní kapitolce stal legendou, kterou jsem si přála rozluštit. Autor to měl opravdu dobře vymyšlené, protože čtenář věděl hned zpočátku, co se stalo, a celý děj k této chvíli směřoval. Jenže co se dělo mezi tím? Jak se Vélin proslavil, jaký byl jeho dosavadní život, co všechno vykonal? Hlodalo to ve mně a já si přála rozlousknout hádanku, kterou tento muž představoval. Díky tomu jsem se od knihy skoro nemohla odtrhnout a 600 stran jsem přečetla bezmála za 3 dny. Možná by se mohlo zdát, že Vélinovi až moc fandím... Tak přesně tak to je! Neskutečně jsem si ho oblíbila i přes všechny jeho špatné stránky a možná i právě kvůli nim. Nedokázala bych říct, co přesně se mi na něm tak líbí, dokážu říct jen to, že se stal mým oblíbeným knižním hrdinou a hrdinou vůbec.

Co se týče ostatních postav, měla jsem trochu problém si je zapamatovat a i na samotném konci jsem chvílemi tápala kdo je kdo – kromě Vélinových „bratrů“, které jsem si velmi brzo přestala plést a oblíbila si je. Každý vynikal v něčem jiném, ale dohromady tvořili skvělý tým a žádný z nich by těch bez ostatních nebyl sám sebou.

„Myslím, že v budoucnu nás čeká ještě spousta záhad.“ (str. 63)

Už na obálce se píše o autorovi, že se na scéně objevil nový mistrovský vypravěč. S tím musím jen souhlasit, protože Anthony Ryan je neuvěřitelně talentovaný a je to opravdu mistr ve svém oboru. Svými slovy mě vtáhl do děje a většinu knihy mi přišlo, že žiju mezi stránkami a celý děj stojím po boku Vélina. Autor mistrovsky popisuje okolí, tvrdý výcvik a bitvy, které s sebou přináší spoustu krve, zranění a smrti. Nebojí se snad žádného tématu, nebojí se popisovat krvavé scény a jeho příběh je rozhodně napínavý a skrývá v sobě spoustu tajemství, daleko temnějších, než si vůbec jeho postavy dokážou představit. Nebojí se nechat umírat lidi, ale zase nečekejte, že by vyvraždil všechny důležité postavy.
Autor má svůj příběh dobře promyšlený a postupně vytahuje svá esa z rukávu a odhaluje tajemství, ale ještě spoustu si jich pro sebe nechává a nesčetněkrát vás zaskočí. Zaměřuje se především na takové části Vélinova života, které byly něčím důležité, občas klidně přeskočí hned několik let, ale i tak je kniha obsáhlá a to se v ní ukrývá teprve kousek Vélinova života, protože ho bezpochyby čeká ještě spoustu dalších dobrodružství.
Nenašlo se tu mnoho scén, kdy bych se smála, ale to ani od takového žánru nemůžete čekat. Má přesně to, co potřebuje. Dobrodružství, bitvy, strhující příběh, sílu přátelství a kousek nadpřirozena.

Dlouho jsem se této knize bránila, jelikož jsem si myslela, že mě nezaujme, že bude třeba nudná a zdlouhavá a nebude to přesně můj šálek kávy. Nemohla jsem se víc mýlit. Četla jsem spoustu kladných názoru a i kamarád mi o knize básnil, když ji četl, a básnil o ní i dlouho po dočtení. Nakonec jsem přeci jen nedokázala odolat a pustila se do čtení. Nenudila jsem se skoro vůbec. Řekla bych, že asi začátky byly nejhorší, kdy jsem se teprve rozhlížela, snažila si zapamatovat všechna jména bratrů a mistrů a snažila se vžít do děje. Jak jsem psala, autor přeskakuje k těm významnějším událostem a tak tu nenajdete žádné zbytečné odstavce či strany, a i chvíle, které vám přijdou třeba nesmyslné či zbytečné, se nakonec ukážou jako velmi důležité. Výcviková část knihy byla zajímavá a napínavá, když jsem se bála, kdo přežije další zkoušku. Ale i po opuštění výcviku, kdy se čtenáři dostanou do pravé války, jsem se nepřestala nudit a snad byl příběh i lepší. Vélinovi schopnosti mě fascinovaly a utvořily příběh více zajímavější a více fantasy.
Psaním této recenze jsem dostala chuť si knížku přečíst znovu a to jsem ji přečetla teprve nedávno. Našla si místo v mém srdci. Pro milovníky high/epic fantasy je Píseň krve rozhodně nutnost, i když by se mohlo zpočátku zdát, že moc nadpřirozena zde nenajdete. Stejně si myslím, že Píseň krve stojí za přečtení a spoustu z vás jí propadne.

6 komentářů:

  1. Jsem ráda, že se našel další nadšenec. Já tuhle knihu zbožňuju :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že nejsem sama. :)

      Vymazat
  2. Jsem sice teprve v půlce, ale už jsem jí stačila propadnout a nedokážu se odtrhnout :-D Moc pěkná recenze, zatím mám úplně stejný názor :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :) Doufám, že se ti bude knížka líbit až do konce. ;)

      Vymazat
  3. Pěkná recenze :). Kniha mě docela zaujala, třeba se k ní taky jednou dostanu :).

    OdpovědětVymazat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti