15. března 2016

Lady Midnight | Recenze

Název: Lady Midnight
Autor: Cassandra Clare
Série: The Dark Artifices
Díl: 1/3
Nakladatelství:Simon & Schuster
Žánr: Fantasy, YA
Počet stran: 720 (hardback), 669 (paperback)

The Shadowhunters of Los Angeles star in the first novel in Cassandra Clare s newest series, The Dark Artifices, a sequel to the internationally bestselling Mortal Instruments series. "Lady Midnight" is a Shadowhunters novel.
It s been five years since the events of "City of Heavenly Fire" that brought the Shadowhunters to the brink of oblivion. Emma Carstairs is no longer a child in mourning, but a young woman bent on discovering what killed her parents and avenging her losses.
Together with her parabatai Julian Blackthorn, Emma must learn to trust her head and her heart as she investigates a demonic plot that stretches across Los Angeles, from the Sunset Strip to the enchanted sea that pounds the beaches of Santa Monica. If only her heart didn t lead her in treacherous directions
Making things even more complicated, Julian s brother Mark who was captured by the faeries five years ago has been returned as a bargaining chip. The faeries are desperate to find out who is murdering their kind and they need the Shadowhunters help to do it. But time works differently in faerie, so Mark has barely aged and doesn t recognize his family. Can he ever truly return to them? Will the faeries really allow it?
Glitz, glamours, and Shadowhunters abound in this heartrending opening to Cassandra Clare s Dark Artifices series.
Nepochybuji o tom, že jste už určitě slyšeli jméno Cassandra Clare a znáte její série o Lovcích stínů. Často čtu nebo slýchám názory, že by se autorka měla přestat fixovat na jeden svět. Stejně nás ale čeká celkem pět sérií, 2 už jsou dokončené a nedávno právě vyšel první díl z nové série The Dark Artifices – Lady Midnight. Ještě dlouho před vydáním jsem měla obavy, že se mi Lady Midnight nebude líbit a zkazí celý můj pohled na Lovce stínů. Byly to ale naprosto neopodstatněné obavy a když mi kniha přišla domů, byla jsem ztracená a strávila celý víkend s nosem zabořeným mezi jejími stránkami.

Děj se odehrává pět let po událostech Města nebeského ohně, proto nedoporučuji číst knihu těm, co ještě neskončili se čtením předešlých knih. Věřte mi, zkazilo by vám to celý zážitek, jelikož se zde nachází spoustu odkazů právě na předešlé díly. Takže recenzi čtěte také radši na vlastní nebezpečí.

Jak už jsem psala, nacházíme se o pět později po Nástrojích smrti, v krásném slunném Los Angeles. Blíže se nám představuje rodina Blackthornových, jejichž život nikdy nebyl jednoduchý. V Temné válce ztratili otce, jejich dva nejstarší sourozenci od nich byli odděleni a Emma Carstairsová ztratila oba rodiče. Teď všichni žijí spolu v Institutu v LA, ale jejich strýček není zrovna nápomocný a Diana, jejich učitelka, s nimi netráví až tolik času. Největší břímě je proto naloženo právě na Juliana Blackthorna, který musel vychovávat své sourozence. Teď už je pro ně spíše otec, než bratr. A Emma se celých pět let snaží najít pravdu o smrti svých rodičů, protože nevěří, že by je zabil Sebastian. Věří, že je za tím někdo úplně jiný, a ona za každou cenu chce zjistit kdo a pomstít se. Když se začnou objevovat vraždy podobné jako u jejích rodičů, ví, že vrah je zpátky.

“Nobody calls me 'blondie' and keeps their kneecaps.”

Jelikož jsem Emmu znala už z dřívějška, nemusela jsem si na ni zvykat dlouho – navíc v sobě měla kus jak z Clary, tak z Tessy, akorát byla snad ještě tvrdohlavější a odvážnější a stála si pevně za svým. Taky byla trochu jako Jace – často měla v záloze nějaké sarkastické připomínky, ale akorát nebyla tak dramatická. Obdivovala jsem její odhodlání a kuráž a jako hlavní hrdinka u mě uspěla. Nakonec jsem s ní neměla vůbec problém, její pasáže (kterých byla většina) se mi četly skvěle a byla mi sympatická, až mě to samotnou udivilo, jak dobře spolu vycházíme.
Julian byl jednoduše... úžasný. Co taky jiného čekat od hlavních mužských protagonistů v knihách o Lovcích stínů? Do Juliana se musela zamilovat snad každá čtenářka a já nejsem výjimka. Obdivovala jsem ho za to, co všechno dělal pro svou rodinu a kam až byl ochotný zajít, když šlo o jejich bezpečí. Obdivovala jsem ho jako malíře. Obdivovala jsem, jak dokázal skrývat své city, i když ho to skoro zabíjelo. Stal se jednou z mých nejoblíbenějších postav vůbec. 
Kniha ale nemá jenom tyto dvě postavy. Najdeme tu celou rodinku Blackthornových a i když se mi dřív pletla všechna jejich jména, teď už jsem je dokázala naprosto v klidu rozlišit a poznala jsem, jak jsou všichni úžasně vykreslení a každý se vyznačuje svým vlastním charakterem. Hodně mi přirostl k srdci právě Mark – prošel si mnoha problémy a potížemi, byl součástí Divokého honu, přišel o rodinu, ale dostal šanci se vrátit. Jenže jaký může být člověk, když roky žije jiný život? Občas jsem na Marka byla naštvaná, ale jindy jsem s ním soucítila. Jeho neznalost lidského života mě zase dokázala pobavit hned několikrát.
Získala si mě i úplně nová postava, Cristina. Autorka opět nevybalila na čtenáře všechno a nechala kolem Cristiny hustý závoj mlhy, který mohl čtenář postupně odkrývat a zjišťovat, před čím Cristina utekla do LA.

“Of course he did,” Cristina said. “He’s your brother. He trusts you.”
“Nobody trusts a Hunter,” Mark said.” 

Čtenáře určitě potěší přítomnost postav z již předešlých sérií – nejvíce zde budeme potkávat Magnuse, ukážou se ale i Clary s Jacem a taky hned několikrát narazíme na vzpomínky nebo myšlenky vztahující se právě k těmto postavám. Z toho jsem já osobně jásala, byla jsem šťastná za každou zmínku o mých oblíbencích.

Vztah Juliana a Emma je nádherný, neobyčejný a silný. Váže je k sobě silné pouto lásky, oddanosti a přátelství a jeden bez druhého by nemohli existovat. Věřím, že každý jim musí fandit. Že každý bude jásat nad jejich společnými chvilkami a prožívat všechny jejich emoce. Emma a Julian jsou neuvěřitelně skvěle vykreslené postavy a jejich pouto nejde jednoduše popsat, ale musí ho člověk zažít. Budou vám lámat srdce a budete neustále přemýšlet, proč by spolu nemohli být? Proč je pro parabatai zakázané mít mezi sebou takové pouto? A když to zjistíte, věřte mi, že vám to zlomí srdce znovu.

“Yeah,” he said, eyelashes lowering as his gaze traced the movement of her fingers. “It hurt me being away from you. It feels like there’s a hook dug in under my ribs, and there’s something pulling at the other end. Like I’m tethered to you, no matter the distance.”

Lady Midnight je obsáhlá kniha, ale dokáže vás tak vtáhnout do děje, že si to přestanete uvědomovat. Stránky ubývají samy a příběh se odvíjí před vašima očima jako na filmovém plátně. Autorka postupně graduje příběh a proplétá různé události, místy se příběh jeví jako detektivka a najednou se zdá, že kniha už s lovením démonů má jen pramálo společného. Dokáže před svými čtenáři bravurně skrývat tajemství a umí jim lhát. Umí jim zlomit srdce. Našlo by se něco, kvůli čemu bych nejradši ani knihu nečetla, ale na druhou stranu, kdyby vše bylo dokonalé, milovali bychom tolik její knihy?

“You belong where you're loved.”

V závěru na nás čeká hned několik překvapení – najdeme vraha? Zjistíme jeho úmysly? Můžeme vůbec někomu věřit? Taky autorka nakousne další ze svých tajemství a vrátí se k tématu, o kterém jsme už mohli maličko slyšet dřív, které donutí spoustu čtenářů lapat po dechu. Konec nezůstal uzavřený – to by nebyla Cassandra, aby své čtenáře nenavnadila, aby je nedonutila trpět nad tím, že musí čekat rok do dalšího dílu.

“That's not the spirit of the law, Emma. Remember? The Law is hard, but it is the Law."
"I thought it was 'the Law is annoying, but it is also flexible.” 

Příběh jsem si i přes své obavy nakonec naprosto užila. Ať je autorka jaká chce, psát prostě umí a ví, jak si získat čtenáře. Její příběh mě opět dostal a já si ho zamilovala. Připadala jsem si jako bych byla i já součástí Institutu a z knihy na mě dýchala nádherná slunná atmosféra LA. Některé scény mi možná přišly už jako protahování, ale já si je stejně užila a nakonec jsem si přála, aby příběh ani neskončil a kniha měla mnohem víc stran. Smála jsem se, brečela a několikrát mi málem vypadly oči z důlků. Lady Midnight se mi četla moc dobře a přečetla jsem ji neuvěřitelně rychle, ani na chvilku jsem se nenudila a neměla chuť knihu odložit. A víte co? Dva dny po jejím dočtení mám chuť si ji přečíst znovu.

“You'll fix me, because we're parabatai. We're forever.” 

Jestli některým čtenářům vadí další pokračování ze světa Lovců stínů, neměl by se pouštět do čtení. Někomu stačí jen původní trilogie Nástrojů, i když všechny další knihy jsou skvělé. Nikomu ale názor neberu – je na každém, jestli bude pokračovat nebo ne, ale věřte mi, že pokud jste měli rádi Clary a Jace nebo Tessu a Willa/Jema, zamilujete se i do Emmy a Juliana. A troufám si říct, že většina lidí, kteří přečetli doposud všechny série, se s radostí pustí i do této.

Nemůžu hodnotit jinak, než plným počtem. Užila jsem si celý příběh a každý zvrat a byla jsem neskutečně ráda, že můžu být znovu součástí tak skvělého světa. Doufám, že Lady Midnight brzy vyjde i u nás, protože bych si ji ráda přečetla i v překladu, ale taky bych chtěla, aby se u nás dostala k většímu publiku čtenářů. Pokud si troufáte na anglickou verzi, tak vám ji doporučuji všema deseti, čtení je skvělá jízda, jako na horské dráze. Jestli jste si zamilovali Nástroje smrti a Pekelné stroje, Lady Midnight vás také dostane a vy od ní nebudete moci odtrhnout oči.

2 komentáře:

  1. Výborná recenze :) Na knížku se chystám, ale až poté, co si konečně přečtu všechny předchozí knihy od autorky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :) Doufám, že se ti bude líbit tato i předchozí knihy. :)

      Vymazat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti