6. března 2016

Obsidian | Recenze

Název: Obsidian
Autorka: Jennifer L. Armentrout
Série: Lux
Díl: 1/5
Nakladatelství: Entangled Teen
Žánr: Mimozemšťané, fantasy, paranormální, YA, romance
Počet stran: 335

Starting over sucks.

When we moved to West Virginia right before my senior year, I’d pretty much resigned myself to thick accents, dodgy internet access, and a whole lot of boring… until I spotted my hot neighbor, with his looming height and eerie green eyes. Things were looking up.

And then he opened his mouth.

Daemon is infuriating. Arrogant. Stab-worthy. We do not get along. At all. But when a stranger attacks me and Daemon literally freezes time with a wave of his hand, well, something… unexpected happens.

The hot alien living next door marks me.

You heard me. Alien. Turns out Daemon and his sister have a galaxy of enemies wanting to steal their abilities, and Daemon’s touch has me lit up like the Vegas Strip. The only way I’m getting out of this alive is by sticking close to Daemon until my alien mojo fades.

If I don’t kill him first, that is.

O sérii Lux jsem věděla už dlouhou dobu, pořád jsem se ale nedokázala odhodlat si ji přečíst. Až poté, co mi ji kamarádka vychválila až do nebes, jsem se do ní pustila a nemůžu říct, že bych byla přímo zklamaná.

Kluk od vedle a mimozemšťan. Přesto ale nečekejte přímo sci-fi příběh. Toho se totiž nedočkáte. Kniha je cílově zaměřena spíše na vztah dvou naprosto odlišných lidí - pardon, člověka a mimozemšťana. Je to kniha o tom, jak se potkali a jak jim na sobě začalo záležet, i když by nemělo. O tom, jak k sobě začali cítit něco, co by neměli.
Zní to jako neuvěřitelné klišé a s prominutím všem fanouškům musím říct, že to klišé je. Kniha byla docela originální v těch sci-fi věcech, ale často jsem si připadala, že čtu nějakou hloupou, zamilovanou knížku, bez nadpřirozena, s příběhem, který už mockrát napsal někdo jiný. Co ale můžete pokládat za originální, jsou dvě rasy mimozemšťanů, které žijí skryté mezi námi. Jedna rasa žije ve světle – Luxeni, a ta druhá v temnotách – Arumové. Ti zlí jdou po krku těm dobrým a ani jednu rasu není lehké zabít...

Beautiful face. Beautiful body. Horrible attitude. It was the holy trinity of hot boys.

Katy je knihomol, což jsem ani nečekala, když jsem knížku začínala číst. Dokonce píše vlastní blog a recenzuje. Už jenom díky tomu u mě měla bonusové body. Katy jsem měla ráda, byla to obyčejná holka, která si radši čte zalezlá doma, než aby vyhledávala společnost. Byla sympatická. A ve spoustě věcech mi připomínala mě samotnou (no až na to, že můj soused není mimozemšťan). Akorát taková drobnost... jelikož by Katy měla být knihomolka, čekala bych trochu jiné myšlenkové pochody. Nebo jsem jednoduše jen já ten cvok. Kdyby se kolem mě děly divné věci, asi první, koho bych podezřívala, by byli čarodějové, upíři nebo vlkodlaci. Nebo jiné podobné potvory. U Katy mi to chybělo, ale nijak to neovlivnilo můj konečný názor.
Daemon byl od začátku předvídatelný. Když už se chvilku pohybujete v tomto žánru, asi vám dojde, že jeho nenávistný postoj nebude ve skutečnosti tak nenávistný. Přesto je Daemon typ kluka, do kterého se musí zamilovat snad každá dívka. Zatraceně sexy, navíc tajemný s příšerným chováním a sarkastickými poznámkami. Daemon není vlastně žádný hajzl, když totiž povolí ty zdi okolo sebe, je milý a je příjemné s ním trávit čas. Je to starostlivý bratr a dobrý přítel. A přesně takové typy čtenářky přitahují nejvíc. Možná je Daemon na první pohled příkladem toho dokonalého hrdiny, ale má také své chyby, což je jen dobře.
Dee je Daemonova sestra a je to neskutečně praštěný a ujetý člověk mimozemšťan, ale v dobrém slova smyslu. Vroucně si přeje mít kamarádku a i když se Katy snaží držet od všech tajemství dál, zrovna příliš se jí to nedaří. Dee se mi občas zdála sice otravná, ale jinak to byla milá holka.

I was always able to lose myself in reading. Books were a necessary escape I always gladly jumped into headfirst.

Autorčin styl psaní se mi zalíbil. Nepíše složitě a nevyhledává žádné těžké výrazy a byla to pro mě radost tuhle knihu číst. Často jsem si připadala, že ani nečtu anglicky, protože mě autorka dokázala vtáhnout svými slovy do děje. Čtení Obsidiánu jsem si užila, protože vztah Katy a Daemona bylo milé pozorovat. Často jsem se tlemila jako cvok, i když to byla tak klišoidní scéna, ale já si prostě nemohla pomoct. Díky Daemonovým hláškám jsem se smála, díky Arumům jsem byla v napětí a obávala se další stránky. Přesto knihu hodnotím pouze jako průměr. Přijde mi nefér vůči jiným knihám dát Obsidiánu víc hvězdiček. Byla to dobrá kniha, ale něco jí chybělo a něco zase přebývalo. Zasloužila by si více mimozemšťanů a napětí a klidně bych omezila scény ze školy. Série má potenciál a dá se z tohoto tématu vycucnout opravdu hodně. Přece jen, mezi YA knihami se nenajde tolik, které by se zaměřovaly na mimozemšťany.

“Will you show me what you really look like? You don't sparkle, do you?”

Už za sebou mám i druhý a třetí díl a jsem ráda, že jsem pokračovala ve čtení, protože se mi sérii líbí čím dál víc. Nechci teda nikoho nijak odrazovat od čtení této knihy; ať už jste ji četli nebo ne, stejně vám ji doporučím. Pokud se vám ale nezalíbí hned po prvním díle, tak to hned nevzdávejte, protože v dalších dílech se to zlepšuje.

3 komentáře:

  1. Autorčin styl psaní mám hodně ráda, právě proto bych si sérii Lux chtěla přečíst. Jediný problém je s mojí angličtinou... snad někdy vyjde v češtině.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Divím se, že ještě česky nevyšla. :) Je to známá série a je škoda, že ji u nás nemáme. :(

      Vymazat
    2. Snad to nějaké nakladatelství v budoucnu napraví... snad dřív než později :)

      Vymazat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti