23. dubna 2016

Vážka | (RC) Recenze

Název: Vážka
Originální název: Un avion sans elle
Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Přeložila: Miluše Krejčová
Žánr: Thriller, detektivka
Počet stran: 424

Když se ve Francii těsně před Vánoci zřítí letadlo letící z Istanbulu, vypadá to, že všichni zahynuli. Pak ale záchranáři najdou poblíž letadla živé miminko. Jenže na palubě letadla byly dvě děti v tomto věku. A protože se tak stalo v době, kdy testy DNA jsou ještě věcí neznámou, stojí policie před těžkým rozhodnutím: je miminko Lyse-Rose z bohaté a vlivné rodiny Carvilleových, nebo Emily z obyčejné rodiny Vitralových?

Nakonec je dítě prohlášeno za Emily. Carvilleovi se s tím ale nechtějí smířit a najmou si soukromého detektiva, který má dokázat, že dítě patří jim. Osmnáct lét pátrá bývalý policista ve Francii i v Turecku, ale marně. Rozhodující důkaz se mu najít nepodaří. Když už chce se vším skončit, padne jeho zrak na staré noviny, kde se o případu psalo. Vše se mu náhle spojí a on pochopí, jak to bylo. Byla nalezeným dítětem Lyse-Rose, Emily, anebo bylo všechno úplně jinak a někdo celou tu dobu se všemi postavami dramatu obratně manipuloval?
Jedna dívka, dvě identity. Která je ta pravá? Kdo je doopravdy Lylie? Patří do bohaté nebo chudé rodiny? Za celých 18 let na to ona sama, ani nikdo jiný nedokázal přijít.

Příběh se odehrává hned na několika místech v různých časových obdobích, ale vše začíná v roce 1980 na hoře Terrible, na kterou se zřítí letadlo. Přežije jedno dítě... ale na palubě byly dvě, narozené skoro ve stejnou dobu a není nic, co by potvrdilo jejich identitu, ani testy DNA, které v této době ještě neexistují. A tak začnou táhlé spory dvou rodin o to, čí vlastně dcera Lylie byla a kterým prarodičům by měla připadnout, aby ji vychovávali. Jenže soudy se protahují dlouhá léta a nikdo nedokáže zjistit pravdu. Každá zdánlivá maličkost nebo vodítko, které už by mohlo konečně vyřešit situaci, se nakonec ukážou jako slepá ulička nebo jen více zamotají situaci. Tak kde tedy leží pravda?

Autor zasadil příběh do krásného francouzského prostředí. Kousek knihy je sepsán jako detektivův deník, kde postupně odhaluje své pátrání a poznatky získané za 18 let.
V další dějové lince se nacházíme v roce 1998, kdy Marc čte Grand-Ducův deník a postupně tak odhaluje pravdu a snaží se zjistit, jestli Lylie je jeho sestra. Protože by si ze všeho nejvíc přál, aby nebyla – protože chce, aby byla něco víc. V této době se příběh odehrává sotva v několika málo dnech, které obrátí životy naruby spoustě lidí.
Autor často přeskakuje z místa na místo a seznamuje čtenáře s novými vypravěči. Často není ani na to seznámení čas – předhodí totiž čtenářům příběh či úryvek z něčího života a člověk si ani nemusí stačit uvědomit o koho se jedná a jestli už tu postavu někdy potkal, a je zase na jiném místě. Díky tomu čtenář získá zdánlivě nahodilé a nesouvisející kousky jedné obří skládačky.
Identita Lylie se mi hned od začátku zdála být naprosto očividná. Její vztah k Marcovi nasvědčoval, že tomu nemůže být jinak, ale co když zdání klame? Co když si se svými čtenáři autor jen pohrává a jeho úmysly jsou úplně jiné?

Detektivky či thrillery mám ráda, ale nepatří zrovna k žánrům, které bych vyhledávala. Vážka mě ale dokázala zaujmout a po krušných začátcích jsem se do příběhu nakonec ponořila a byla zvědavá, jak to celé skončí. Auto měl svůj příběh dobře promyšlený a spousty věcí mi docvaklo až těsně předtím, než jsem je viděla napsané, nebo jsem na ně až do samotného konce nedokázala přijít.
Styl psaní byl poněkud zvláštní, ale ne špatný. Autor dokázal spoustu věci mistrovsky skrývat a ukazoval čtenáři vraždy, ale vraha nechal zahaleného ve stínech. Ukázal kousek příběhu, kde si získal pozornost čtenáře, ale neosvětlil mu situaci a nechal ho tak v napětí až do samotného konce. Přesně jak mají detektivky vypadat.
Stejně tak i Grand-Ducovy zápisky byly velmi dobře napsané, dodávaly příběhu určitou jiskru, byly zpestřením, ale zároveň po jejich přečtení nebyl čtenář o nic moudřejší, právě naopak. Byl ještě zmatenější, více napjatý a ostražitý, protože deník nemusí nutně být pravdivý.

Je těžké říci, kdo je hlavní postava. Lylie? Její „bratr“ Marc? Nebo snad detektiv Grand-Duc?
Žádná z postav mi popravdě nepřirostla k srdci. Detektiv mi připadal příliš sobecký a falešný – typ, člověka, který dokáže i své nejbližší přátele bodnout do zad, aby se on sám měl dobře.
Lylie neměla kupodivu tolik prostoru a její mysl jako by byla rozštěpená na dvě poloviny. Zpočátku jsem nechápala, jak se může nechat až tolik ovlivnit nejasností jejího původu, ale později mi to začalo dávat smysl. Stejně jsem si ji ale nedokázala příliš oblíbit. Především jsem se bála, co je schopná udělat kvůli pomstě.
Marca jsem v celé knize měla nejradši a byl mi nejvíce sympatický. Jemu jsem přála, aby našel své štěstí.
Nakonec za zmínku stojí ještě Malvina, která patřila do té „bohaté rodiny“. Byla dospělá žena s tělem dítěte, ale byla naprostý cvok a člověk si nikdy nemohl být jistý, co udělá.
Zbytek postav mi splývá, protože nebyly až tolik výjimečné a bez některých bych se i obešla.

Ve Vážce člověk zjistí, jaké to je mít moc a peníze. Když proti sobě stojí dvě rodiny - jedna bohatá a jedna chudá - nejdříve to může vypadat jako jisté vítězství pro tu bohatou. Jenže ne vždy peníze slouží je k dobru a často můžou mít stejně špatný účinek a můžou se obrátit proti svému majiteli.

Vážka pro mě byla oddechovkou, sice napínavou, ale stále oddechovkou. Líbilo se mi celkové rozuzlení a zvraty, které si autor přichystal. Styl psaní si také získal nějaké plusové body, ale ty pak kniha ztratila díky postavám, které mi většinou přišly až příliš vyumělkované a nedokázala jsem se do nich pořádně vžít. 
Za zmínku stojí i obálka knížky, nejenže je opravdu povedená, ale dokonce zvítězila v souboji obálek na Databázi knih. Kniha samotná si také získala pozornost a ani se tomu nedivím. Jedná se o opravdu dobrý kousek. Nejspíše nesedne každému, ale která kniha ano? Vážka stojí za pozornost a pro milovníky napětí by mohla být výborná.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Motto.

2 komentáře:

  1. Pěkná recenze! :)
    I když jsem milovník tohoto žánru, tak pořád nevím, zda je tato kniha pro mě :/

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji! :) Pokud máš ráda tento žánr, mohla by se ti líbit. Samozřejmě to zaručit nemůžu, ale za zkoušku stojí. :)

    OdpovědětVymazat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti