1. května 2016

Ledová past | (RC) Recenze

Název: Ledová past
Originální název: Fire and Ice
Autorka: Shannon Hale
Série: Spirit Animals
Díl: 4/7
Nakladatelství: Fragment
Přeložil: Jakub Kalina
Žánr: Fantasy, pro děti
Počet stran: 184

Spirit Animals aneb máš také své spirituální zvíře?
Na zasněženém, ledem pokrytém okraji světa, se začaly dít podivné věci. Conor, Abeke, Mej-lin a Rolan míří přes celý Erdas a snaží se nelítostné dobyvatele zastavit. Jen oni čtyři a jejich legendární spirituální zvířata mají totiž moc zabránit nepříteli v šíření zla. Při další výpravě na daleký sever narazí na podivnou vesnici. Je to překrásné místo zahalené rouškou tajemství a záhad. Odhalit pravdu o této osadě nebude snadné. Přátelům navíc dochází čas, neboť jejich pronásledovatelé jsou každým dnem blíž a blíž…
Již čtvrtý díl série Spirit Animals nás tentokrát zavede do ledové země s názvem Arktika. Připravte si teplé oblečení, dobrodružství může začít.

Poslední výprava za slonem Dínéšem dopadla pro Zelenopláštníky dobře, ale ne všichni z ní odešli šťastní. Dalo by se říct, že šlo o Pyrrhovo vítězství, protože zde každý něco ztratil. Mej-lin, když se konečně setkala se svým otcem, zase o něj přišla a smutek ji doprovází po celou dobu cesty za dalším Velkým strážcem. Přišli o spoustu dobrých bojovníků, kteří Zelenopláštníkům pomohli, a čelili velké armádě nepřátel, která se den ode dne rozrůstá. Jak by mohli proti něčemu takovému bojovat?

Ocitly se v úzké puklině v ledu tvořící tak dlouhý podzemní kaňon, že Abeke nedohlédla na jeho konec. Strop tvořila tenká vrstva ledu na povrchu. Byla to skrytá puklina podobná těm, které je trápily během putování ledovou plání. Dovnitř slabě pronikala záře měsíce, která celému prostoru dodávala modrostříbrný nádech.
 - str. 106

Když Rolan, Mej-li, Abeke a Conor se svými průvodci přichází do malé vesničky na Arktice, hned se jim všechno zdá příliš podivné. Lidé se chovají, jako by něco tajili. Možná, že medvědice Suka, za kterou se vydali, bude blíž, než se zdá. Přitom ale opět potkávají skupinku nepřátel spolu se Šejnem, kamarádem Abeke. Ta sice zůstává věrná Zelenoplášníkům, ale na Šejna nemůže jen tak zapomenout. Byl to její přítel, ale stojí na nepřátelské straně, proto není divu, že se Abeke cítí rozpolceně. A není sama. Rolan najde ve skupině i svou matku, která ho opustila, když byl malý, a teď ji Žluc, která násilím připoutává zvířata k lidem, pomohla zlepšit vztah se svým spirituálním zvířetem. Rolan neví, co má dělat. Chtěl by zůstat se svými přáteli, ale zároveň neví, jestli by dokázal opustit svou matku.

S každým dalším dílem je tato série lepší. I když jen o trošku, ale pořád lepší. Tento díl měl výbornou atmosféru, protože jsme se ocitli v krásné vesničce na severu, procházeli jsme ledovou pustinou a dokonce jsme našli i město vytesané do ledu. Obálka Ledové pasti se mi také jeví jako nejpovedenější z celé série, má prostě krásné barvy.

Příběh nabírá spád a mnohem více, než kdy dřív, se tu objevuje skutečnost, že mezi sebou mají zrádce. Ale koho? Když je kniha vyprávěna z pohledu všech čtyř hlavních postav, jak by někdo mohl být zrádce, aniž by si toho čtenář nevšiml? Je to pak snad někdo z průvodců? Byla jsem z toho zmatená a odmítala jsem věřit, že by vůbec někdo mohl být zrádce. Pídění se po pravdě mě tak nutilo číst ještě rychleji a knihu jsem slupla jako malinu v rekordním čase.

Ledová past se četla opět skvěle a zase se zde nacházelo hodně akčních scén a bojů a vztahy mezi skupinkou dětí a jejich zvířaty se začínaly utužovat. Rolan si doposud nikdy nebyl s Essix tak blízký, jako při této výpravě. Za to palec nahoru, protože oba dva jsem měla hodně ráda, i když mi Rolan občas lezl na nervy. Ale přála jsem si, aby mezi sebou měli bližší vztah a to se mi i splnilo. Co jsem na druhou stranu Rolanovi odpustit nedokázala bylo, že vůbec přemýšlel, že by s matkou někam odešel. I přesto, že to je jeho matka. Popravdě, neznal ji celý svůj život, opustila ho, i když z donucení.

„Tulení mozek, tulení mozek,“ zpíval Tárik, „ženu se za ním jako mezek. Je tak krásně slizoučký, dám si, dám si... to nejde,“ řekl a odložil pohár z parohu. „Prostě se nedokážu přinutit sníst tulení mozek.“
„Tím si ale kazíš svou pověst nezdolného válečníka, Táriku,“ poznamenal Rolan. „Honem utíkej ohryzat pár kostí, tak šup, šup.“
- str. 99
Ledová past má spoustu skvělých a vtipných momentů. Vyvstávají otázky, které si všichni báli dříve položit. Nebo je to ani nenapadlo. Rozhodně jsem zvědavá, jak celá série dopadne, protože prozatím si myslím, že obě strany mají v něčem pravdu. I když se přikláním více k Zelenopláštníkům, taky mi na nich vadí jejich chování a zacházení s Nektarem, který zajišťuje bezpečné připoutání zvířete a člověka. Žluč je podle mě špatná a ať si klidně nepřátelé tvrdí, co chtějí, podle mě většina z nich nemá čisté úmysly. 

Zatím mám pár svých teorií, jak by to mohlo všechno dopadnout a také doufám, že se s každým dalším dílem bude tato série jen a jen lepšit.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství Fragment.
Zdroje obrázků: 1 | 2

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti