1. května 2016

Pokrevní pouto | (RC) Recenze

Název: Pokrevní pouto
Originální název: Blood Ties
Autor: Garth Nix, Sean Williams
Série: Spirit Animals
Díl: 3/7
Nakladatelství: Fragment
Přeložil: Jakub Kalina
Žánr: Fantasy, pro děti
Počet stran: 192

Conor, Abeke, Mej-lin a Rolan patří k hrstce vyvolených, kterým se podařilo přivolat spirituální zvíře. S tímto výjimečným poutem získali nadlidské schopnosti, ale i velkou zodpovědnost. V Erdasu zuří válka. Dobyvatelé obsazují celá města a země – a s nimi i Mej-linin domov. Dívka už nechce jen čekat a cvičit se v boji, a tak se společně se svým spirituálním zvířetem, pandou Dží, vydává na území sužované válkou. Přátelé jí budou na blízku – ale nejen oni. Nepřítel totiž číhá všude...
Čtyři mladí hrdinové a jejich spirituální zvířata se vydávají na svou už třetí dobrodružnou cestu za získáním dalšího talismanu. Jejich skóre s nepřáteli je zatím 1:1, ale netuší, kolik nepřátelé stačili získat talismanů, aniž by se o tom dozvěděli právě naši čtyři hrdinové a Zelenopláštníci.
Jak by ale mohli i s talismany porazit nepřátele, kterých je tak mnoho a už ovládli skoro každou zemi, na kterou si jen vzpomenete? Nebude to rozhodně lehké, ale dobro přece vždy vítězí, ne? Zatím se tedy musí rvát a doufat, že jim zůstala alespoň špetka naděje.

Přesto, že Spirit Animals je série určené spíše pro děti, své čtenáře si dokáže najít i v jiných věkových kategoriích, akorát člověk musí počítat s tím, do čeho se pouští. Pro mě jsou Spirit Animals výbornou oddechovou sérií, která mě nezklame. Doposud jsem v každé knize zažila takové menší nenáročné dobrodružství, které se vždy odehrává podle stejného scénáře. Nejdřív se postavy vydají na cestu, přičemž se neustále handrkují, dohadují a také obviňují z různých činů, ale nakonec k sobě najdou důvěru a přátelství. Přitom se musí poprat s nepřáteli, splnit nelehké úkoly, najít Velkého strážce a nějakým způsobem od něj získat jeho talisman a přitom se poprat s kupou nepřátel a zázračným způsobem vyklouznout pryč v plném počtu, aby se mohli vydat na další cestu.

Když se krokodýl zvedl, Abeke mu střelila šíp do krku. Conor se rozmáchl sekerou a ranou do tlamy zvíře umlčel.
Krokodýl sebou zběsile házel a v záplavě krve se plazil zpátky k vodě, kde konečně zahynul. Z ran mu prýštily potoky tmavé krve.
- str. 129

Každý díl ale i tak přinese něco nového, co děj posune dál a pomalu čtenáře přibližuje k celkovému rozuzlení. Čtveřice hrdinů se nikdy neocitla v tak špatném postavení jako v Pokrevním poutu. Neví, komu mají věřit a nedokážou si věřit ani navzájem. Conora obviňují z toho, že předal talisman nepříteli, aby zachránil život své rodině, Mej-lin zase odešla najít svého otce, který už možná ani není naživu. Když jde ale do tuhého, dokážou se všichni semknout dohromady a udělat, co je potřeba.

Mej-lin u spousty čtenářů byla tou nejméně oblíbenou postavou. Já jsem ji také neměla ráda, ale ve třetím díle jsem měla možnost poznat ji o něco lépe. Mej-lin se začínala měnit; aniž by si to sama přiznala, ostatní na ni měli velký vliv a stýskalo se jí po nich, ale nejvíce po Rolanovi. Tito dva pro sebe navzájem začínali znamenat něco víc a já jsem ráda, že se autoři do něčeho takového pustili, ti dva byli spolu docela roztomilí. Zároveň jsem byla šťastná, že se zlepšoval i vztah mezi Mej-lin a její pandou Dží, kterou jsem měla ráda už od samotného začátku a právě kvůli ní jsem na Mej-lin byla dlouho naštvaná, že se k Dží chovala tak ošklivě.

Dží ani na chvilku nepřestala přežvykovat bambusové výhonky, Mej-lin však ucítila, že mezi nimi projela vlna tepla, jako by se v duchu objaly. Usmála se, uložila se vedle pandy a okamžitě usnula.
- str. 51

Pokrevní pouto mi v některých chvílích přišlo příliš naivní, hloupé a dokonce optimistické, jak jen to v takovém světě jde, když za dveřmi neustále číhá velké nebezpečí. Díky tomu se kniha právě perfektně hodí pro menší děti. Není příliš složitá, je napsaná jednoduše a čtivě a přináší vždy ten slibovaný happy-end. Přesto bych tu našla pasáže, které bych dětem nedoporučovala; najdete tu totiž i krev, násilí, vraždění. 

Spirit Animals bych nedokázala porovnávat s jinými knihami, to ani nejde. Ale šla jsem do této knihy s určitými očekáváními a přibližně jsem tušila, jaký příběh zde najdu. Takže jsem v závěru nebyla vůbec zklamaná, ale pořád ještě tomu něco chybí. Tato série se mi začíná líbit čím dál víc, protože si u ní člověk skvěle odpočine. Postavy mi také začaly více přirůstat k srdci a jsou to právě i postavy, kvůli kterým se vždy ke knihám budu ráda vracet.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát nakladatelství Fragment.
Zdroje obrázků: 1 | 2

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti