9. července 2016

A Gathering of Shadows | Recenze

Název: A Gathering of Shadows
Rok vydání: 2016
Autorka: V.E. Schwab
Série: Shades of Magic
Díl: 2/3
Nakladatelství: Tor Books
Žánr: Fantasy, magie
Počet stran: 512

It has been four months since a mysterious obsidian stone fell into Kell's possession. Four months since his path crossed with Delilah Bard. Four months since Prince Rhy was wounded, and since the nefarious Dane twins of White London fell, and four months since the stone was cast with Holland's dying body through the rift – back into Black London.

Now, restless after having given up his smuggling habit, Kell is visited by dreams of ominous magical events, waking only to think of Lila, who disappeared from the docks as she always meant to do. As Red London finalizes preparations for the Element Games – an extravagant international competition of magic meant to entertain and keep healthy the ties between neighboring countries – a certain pirate ship draws closer, carrying old friends back into port.

And while Red London is caught up in the pageantry and thrills of the Games, another London is coming back to life. After all, a shadow that was gone in the night will reappear in the morning. But the balance of magic is ever perilous, and for one city to flourish, another London must fall.
První díl s názvem A Darker Shade of Magic skončil uzavřeně, ale zanechal po sobě spoustu nevyjasněných věcí, neodhalených záhad a velkých nebezpečí. Zatímco v prvním díle se čtenář dočkal temné magie, zachraňování světa a skákání sem a tam mezi světy, ve druhém díle na něj čeká něco úplně jiného.

Lila vyplouvá z Rudého Londýna na lodi, jak si tak dlouho a vroucně přála. Plaví se s piráty, kteří o sobě ale tvrdí, že slouží království. Žije život, jaký vždy chtěla, a začíná v sobě objevovat magii – ale jak je to možné, když pochází z Šedého světa, kde magie už dávno nemá existovat? Ví ale, že jednoho dne se zase vrátí zpátky a že znovu potká Kella, na kterého se snaží nemyslet, ale nemůže popřít fakt, že pro ni Kell něco znamená.
Kell mezitím zažívá větší muka, než kdy dřív. I když zachránil své město, lidé ho obviňují z temné magie, která se přes město nedávno převalila. Ztratil důvěru krále a královny a všichni v něm vidí už jen zrádce.
V Rudém Londýně se vše začíná připravovat na Essen Tasch – Elementární hry. A Bílý Londýn, který byl dříve umírajícím městem, začíná podivuhodně vzkvétat.

Když jsem začínala číst, měla jsem dojem, že vše budu jako v prvním díle – začne to nudněji a pak se příběh rozjede. Faktem ale je, že kniha byla akční skoro pořád a když ne, příběh byl i tak poutavý a zajímavý. Lila ukazovala příběh z moře a Kell z Rudého Londýna. Nadcházející magický turnaj proplouval celou knihou jako duch, ale přišel mnohem později, než jsem ho čekala. Ale to čekání stálo za to, protože čtenář tak dostane mnohem víc magie, než za celou dobu. 

Když se ohlédnu zpátky za příběhem, přijde mi, jako by se tam pořádně nic nedělo. Žádné zachraňování světa, žádný temný nepřítel. Ale opravdu tohle kniha potřebuje, aby byla dobrá? A Gathering of Shadows rozhodně ne. Něco se zde dělo pořád, i když to byly menší problémy nebo jen počátky těch větších. Na pozadí se navíc začínalo rozvíjet něco temného, co si vždy našlo mezi kapitolami svůj vlastní kousek, stejně jako v Bílém Londýně. Byla to předzvěst, že se blíží něco velkého a špatného, a čtenář po celou dobu očekává, kdy to přijde a jestli se má bát. Věřte, že mi při takových scénách běhal mráz po zádech a měla jsem obavy o své oblíbené hrdiny a o celý Rudý Londýn, který mi přirostl k srdci.

„Magic is tangled, so you must be smoot. 
Magic is wild, so you must be tame.
Magic is chaos, so you must me calm.“

Lila mi v tomto díle přišla ještě víc drsnější, než dřív. A tvrdohlavější. Často jsem zažívala stavy, kdy jsem si říkala Ale ne, Lilo, co to sakra zase děláš? Každý její nápad byl ještě šílenější, než druhý, ale i když jsem s ní zpočátku absolutně nesouhlasila, nakonec jsem ji začala ještě podporovat, protože se mi její kousky zamlouvaly. Lila je pro mě v knižním světa výjimečnou postavou, vyrovná se většině knižních hrdinek, i když je často sobecká a možná i trochu namyšlená, ale na druhou stranu ze sebe nedělá nějakou spasitelku, což většina knižních hrdinek dělá. Lila na mě působila mnohem reálněji, než jiné hrdinky a vyšplhala se u mě hodně vysoko.
Kella mi bylo většinu knihu líto, ale ne až tolik, abych ho vnímala jako chudáka. Spíš jsem s ním soucítila, nadávala jsem na všechny, kteří v něm viděli jen to špatné a vroucně jsem si přála, aby konečně našel štěstí. 

Líbilo se mi, jak se jeden druhému dostali pod kůži a pokaždé, když se jeden o druhém zmínil nebo na něj pomyslel, poskakovala jsem radostí jako malá. Nepotřebují žádné výlevy srdce a dojemné chvilky, stačí jen, že jsou spolu, abych si je zamilovala. Jejich vztah je stejně výjimečný jako kniha samotná a já se celou dobu nemohla dočkat, až se opět po dlouhé době setkají, a vztekala jsem se, když se míjeli – a pak jsem se nedokázala přestat usmívat, když byli opět spolu.

Princ Rhy se v druhém díle začal objevovat mnohem častěji a byl jednoduše zlatíčko. I přesto, že není hlavní postavou, o nic víc to nezmenšuje mou náklonnost k němu. 
Novou postavou v příběhu, která rozhodně stojí za zmínku, je kapitán Alucard Emery. Měla jsem pro něho slabost už od první chvíle, usmívala jsem se při jeho vtípcích a slovních přestřelkách s Lilou. Autorka si s jeho charakterem vyhrála stejně dobře jako u jiných postav a proto ani Alucard nepůsobil placatě.

„Everyones's immortal until they're not.“

Zatímco první díl skončil pěkně uzavřeně a já po jeho dočtení mohla jít s klidem spát, druhý nechal konec otevřený. Takže poté, co jsem se vzpamatovala z asi pětiminutové otupělosti, ptala jsem se sebe Proč? Proč jsem prostě nemohla počkat, až vyjde další díl? Protože nejen, že budu muset tak jako tak čekat, ale navíc budu pěkně neklidná a napjatá, co se stane dál. Závěrečný díl bude určitě hodně temný a akční a bojím se, že autorka připraví čtenářům šok v podobě smrti jedné z důležitých postav.
A Gathering of Shadows se mi líbilo mnohem víc, než první díl. Ne kvůli jedné věci nebo více, ale kvůli celému příběhu. Měl úplně jinou jiskru a atmosféru a čtení jsem si užila víc. Nenudila jsem se ani na chvilku a skoro jsem se od knížky nemohla odlepit nebo na ni přestat myslet. Jediná škoda je, že se v ní tak trochu ztratila idea paralelních světů a cestování mezi nimi, skoky už nebyly tak časté a jen párkrát se čtenář ocitl v jiném světě. Bohatě to ale vynahradila magie proplouvající příběhem, nádherný Rudý Londýn a připravovaný magický turnaj.
Zdroje obrázků: # #
V recenzi jsou použity ukázky z knihy.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti