7. července 2016

Město schodů | (RC) Recenze

Název: Město schodů
Originální název: City of Stairs
Rok vydání: 2015
Autor: Robert Jackson Bennett
Série: Město schodů
Díl: 1/3
Nakladatelství: Host
Přeložil: Milan Pohl
Žánr: Fantasy, urban fantasy, fikce
Počet stran: 514

Atmosférický fantasy román o živých špionech, mrtvých bozích, pohřbené historii a tajemném, stále se měnícím městě

Město Bulikov se před mnoha lety těšilo přízni Božstev a podmanilo si celý svět. Ale poté, co byli jeho ochránci za podivných okolností zavražděni, se z dobyvatele stal dobývaný; pyšná historie Bulikova byla vymazána a zcenzurována, pokrok se zastavil a z někdejší prosperující metropole se stala jen další koloniální výspa nové světové geopolitické mocnosti.

Do tohoto zatuchlého, zpátečnického města přichází Shara Thivaniová.

Oficiálně je tato tichá a nenápadná žena jen další obyčejnou diplomatkou, která do Bulikova přijela hájit zájmy utlačovatelů. Neoficiálně je Shara jednou z nejlepších agentek ve své zemi a jejím úkolem je vyšetřit brutální vraždu zdánlivě neškodného historika. Jak se Shara noří do tajemství neustále se fyzicky i politicky měnícího města, začíná tušit, že bytosti, které kdysi Bulikov ochraňovaly, nemusejí být tak mrtvé, jak se zdá.
Bulikov – město Kontinentu, město kde se setkávají božstva, město plné temných a úzkých uliček. A především město schodů, které se stáčejí vzhůru k nebesům, křižují cesty, stoupají a klesají a často nikam nevedou. Ne vždy tomu tak bylo, vše se změnilo Mžikem.
Kontinent se kdysi těšil přízni bohů, byl nejvyspělejší říší a neustále vzkvétal. Do doby, než se jedna z jeho kolonií – Saypur – vzbouřila. Jakoby odnikud se zjevil muž Kaj se zbraní, která dokázala zabít bohy. Během chvilky tak Kontinent ztratil svá božstva a spolu s nimi budovy a celá města. Saypur převzal vládu nad Kontinentem, začal obyvatelům vracet jejich chování, cenzurovat jejich minulost a uplatňoval na jejich území tvrdý a nekompromisní řád.

O mnoho desítek let později přijíždí do města Bulikova Shara Komaydová, pravnučka Kaye, aby vyšetřila vraždu svého dobrého přítele a zároveň historika. I přesto, že tento muž jakožto saypuřan nebyl v Bulikově zrovna oblíbený, proč by ho chtěl někdo zavraždit? Shara poznává, že její pátrání nebude vůbec lehké a za tu dobu přichází na množství nových informací, ze kterých je jenom více zmatená, a k rozlousknutí případu se ne a ne přiblížit. Protože už najednou neřeší jen obyčejnou vraždu, ale něco mnohem závažnějšího, co by mohlo ohrozit a změnit životy a celý svět.

Už když jsem Město schodů začala číst, věděla jsem, že si ho zamiluju. Byla to láska na první pohled, protože už i obálka se nakladatelství velmi povedla, reprezentuje celou knihu a navíc upoutá zrak krásnými barvami.
Město schodů přináší čtenáři velmi dobře propracovaný příběh s výborně vykreslenou mytologií. Popsání světa, který autor vytvořil, by jistě vyšlo na několik velmi tlustých svazků, ale to ani není zapotřebí. Jediná kniha totiž bohatě stačí, aby se čtenář zorientoval v naprosto jiném světě a pochopil jeho fungování. Během čtení jsem nikdy neměla pocit, že by tu něco chybělo. Autor pěkně zaplnil každou skulinku, která by mohla vzbudit pochybnosti v jeho vytvořeném světě. Božstva vymyslel tak, aby čtenářům připadala reálná a zároveň pochopitelná, ale nechal jim i dostatek tajuplnosti.
Možná mohla kniha chvílemi budit dojem, že obsahuje příliš nepodstatných detailů. Na ty si často stěžuji, protože mi v knihách vadí, ale v Městě schodů jsem se přes ně dokázala přenést, protože podle mě navozovaly příjemnou atmosféru, dělaly příběh mnohem reálnější a doplňovaly ho.

Hlavní postavou byla Shara Komaydová, pravnučka legendárního Kaye, se kterou se ale život nikdy nemazlil a vše, co má, si musela tvrdě vydřít. Líbila se mi, protože si šla za svým, a bavily mě její vzpomínky na minulost. Obdivovala jsem ji především za to, že byla tak chytrá, schopná a lstivá a nakonec překonala všechna očekávání ostatních lidí. Její tajemník Sigrud vynikal svou velikostí, ale není se čemu divit, když je to seveřan, kteří jsou tak trochu jiní. Sigrud mě často dokázal pobavit a překvapoval mě svou surovostí, ale dobrým srdcem. Měl taky zajímavou minulost obklopenou mlhou tajuplnosti, kterou se čtenář během čtení pomalu prodíral.

Město schodů bez debat řadím k jedněm z nejlepších knih roku, protože mě kniha bavila, čtení jsem si užila a nechtěla jsem tento svět opouštět. Čtivost Města schodů byla jeho opěrným pilířem. Ať si říká kdo chce, co chce, mně přišla naprosto čtivá. Neobsahovala žádné scény, u kterých bych se zasekávala, neměla jsem problém udržet pozornost, neztrácela jsem se v příběhu. Autor sice vymyslel složitý svět se spoustou nových názvů, magických předmětů, postav a spletitých vztahů, ale příběh vypráví natolik dobře, že se do něj čtenář ponoří jedna radost. Pokud jste na ty romantické, sladké a naivní knížky, pak radši Město schodů nečtěte. Ale jestli se chcete ponořit do světa, kde realita není pevně daná, kde se kombinují božstva s moderním světem, kde si na chvilku zahrajete na detektiva a kde se poperete s několika odpornými bytostmi, pak je tato kniha přesně pro vás.

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji e-shopu Knihcentrum.
E-knihu si můžete objednat ZDE.
Zdroj obrázků: #

Žádné komentáře:

Okomentovat

Statistika blogu

Používá technologii služby Blogger.
Argyle Creme Template © by beKreaTief | Copyright © Začátek věčnosti